7 fotografií

Předchozí díl o Kess najdete zde.

Je to tři a půl roku, co máme Kessinku, českou střapatou čubičku (první povídání zde). Až donedávna to bylo docela podřízené zvíře, sebevědomí dost na nule. Na procházkách se nás držela a čekala, kam se vydáme. A letos se to nějak mění.

Na procházkách se najednou koukám na její pelášející zadek. Dáma ví, kam chce jít, a jde prostě padesát kroků před námi. Na křižovatce se někdy zastaví a počká, až vyberu směr, někdy ne. Tuhle ráno ani nepočkala, až seberu a vyhodím bobek. Prostě se rozhodla, že máme splněno a že se půjde domů. Já jsem opravdu chtěla obejít ještě jeden blok, ale né – madam se vydala na snídani. Totéž předtím večer. Před venčením padlo magické slovo „večeře“ a psík, provázený páníčkem, prostě oběhl naše baráky, sem-tam se vyčůral a spěchal, aby to s tou večeří byla pravda.

Kess v lese se vstavačem

Naše předchozí milovaná strakatá česká slečna Bony nám dělala totéž, jenže od malička. Na křižovatce jakýchkoliv cest si obvykle vybrala, kudy chce jít, a vyrazila. Rok to trvalo, než jsem ji to odnaučila jednoduše tím, že jsem záměrně zvolila úplně jiný směr. Nakonec Bóňa stála na křižovatce, koukala po nás a čekala, kudy ukážeme, pak se tam rozběhla. No budeme to muset začít praktikovat i u téhle malé potvůrky, protože si začíná dost dovolovat, na to, jaká je to bázlivka.

Kess zoufale čekající, až dostane "volno" k nástupu na snídani. V misce je strouhaný eidam, vařená mrkev rozmačkaná - kousky mrkve madam nežere - a granule. V tomhle pořadí. Hádanka: co v misce zbyde? no ty granule přece

A dneska jsem jí to provedla! Madam se rozběhla na tradiční ranní okruh, ale já chtěla jinam, a tak jsem ji nechala šupajdit a sama jsem si šla pryč. Dobře to dopadlo – milá Kessinka za chvilku fofrem přiběhla za mnou a nechala si vysvětlit, že dnes je to jinak.

My teď dost cestujeme, takže Kess má samé nové terény. Je už zvyklá, že se venčí na benzínkách, ale někde se jí to prostě nelíbí. Nasadí výraz „Tady to neznám a tady vám tedy čurat nebudu!“ No tak holt zastavíme u lesa, vždyť to zas není takový problém.

Co se týče psů a potkávání, pořád má respekt z velkých čoklů, ale už zná ty své halamy jak tady doma, tak na chalupě, a nepropadá panice. Žádný úprk k domovu a jekot, jako když se utrhne kotoučová pila. Né že by si potrpěla na to, nechat se očuchat, to je moc velká drzost. A její fotka, jak sedí na křesílku a šklebí se na vyžláka, je tedy parádní…

Rumstein a naše Kess (ta není nadšená)

Na klíně, to je Kess hrdinka. U přátel, kde jsou obvykle dvě pudlice, kámošky, se jednou objevil nový jorkšírák. Zvědavý, a tuze toužil naši Kess očuchat. No co myslíte? Samozřejmě se ho bála, ale když skočila páníčkovi na kolena, usadila se vysoko a cenila zoubečky a vrčela, ohrnovala pysky, zatímco urostlý jorkšír stál na zadních a snažil se očuchat tu pěknou babu. K hříchu našich přátel musím dodat, že se smáli tomu, jak to naše morče vrčí.

Ráno jsme my dvě (bez komentářů, prosím) vystrašily mladou paní s borderákem. Paní šla napřed a zpoza křoví jsme se vylouply my dvě. Paní se zarazila a pravila: „Jé... šiši a – a – co – a to je kluk? Vy - vy - jste ta borderka?“

Uklidnila jsem paní, že Kess je starší dáma a že není to ani jedna ze známých borderteriérek, tedy ani Sára, ani Sony, které už tu mají svou pověst. Takže paní, která před tím posadila svého mladého bordeárka vedle cesty, k nám klidně přišla a Kess sice pištěla, jako že se bojí, ale žádný úprk, žádné ječení a pes poslechl paničku a též v klidu prošel. Ranní pohoda.

Smečka paní KS, odkud jsme si přivezli Kess. Smečka je sice obměněna, a jestli tam v létě přijedeme, tak bude hezké vítání, protože se znají

Je to zvláštní, jak jsou ty borderteriérky bojovné, jak Sony, tak Sára byly jako štěňátka a mladé dámy docela přívětivé, ale jak poporostly (zestárly), staly se z nich útočné potvůrky. Naštěstí jejich páníčci, včetně malých dětí, už to znají a jakmile viděj´, že někdo jde, už berou své zvíře na vodítko. Tu Sony často venčí starý pán, který tvrdohlavě předpokládá, že jejich Sony bude ochotná poslechnout. Moc to nefunguje. Sony není blbá a moc se jí nechce přijít si k němu nechat připnout vodítko, aby si nemohla užít té zábavy někoho zděsit. Tak já obvykle čekám, stojím, než si to pán s tou Sony nějak vyřeší. Co se týče Sáry, tak ta má mladé páníčky, kteří ji prostě popadnou a odnesou. Tak v těchto případech bych naší Kessině ten úprk docela schvalovala.

Foto: Zdena Jů. Podívejte se do pěkné fotogalerie!