Předchozí povídání o Kess najdete zde.

Nosítko BONY

Naše nové psisko, Kessiště, je vlastně prďola, kterého hanlivě nazývám morčo-psem, což nesmírně zlobí manžela, protože si to ta úžasná psí holčička Kess prý nezaslouží…

Kess nejspokojenější

No ještě že to stvoření neumí číst. No ale proč morčo-pes ? Protože má postavu prťavou, váží do 7 kilo a prostě ji jednou rukou unesu. Ideální pro starší lidi jako jsme my.

Ovšem většina psů má pořádnou psí velikost a během psího života nastávají chvíle, kdy toho psa páníček prostě poponést musí. Však to znáte… A pak může nastat problém nazvaný JAK S NÍM.

Náš předchozí pes byl český strakáč. Česká strakatá čubizna Bony měla až do smrti víc jak 20 kilo. A tahat psa, který špatně chodí a padá se schodů, v téhle váze do 4. patra… Inu to vás naučí se nad problémem zamyslet. I zamysleli jsme se a vymysleli Nosítko Bony. Dvouruční přepravní pomůcka pro transport psa, kterého máte šanci unést. Neumím si představit transport třeba bernardýna, ale pro střední plemena je, myslím, úplně ideální.

Nosítko oblečené předvádí Bony, český strakatý pes

Původně to byl froté ručník, do kterého jsme vystřihli díry. Pak jsem to zkombinovala s nosítkem, které jsme zakoupili na veterině ve Stodůlkách, ale prakticky bylo naprosto k nepoužití, neboť sestávalo ze zadního dílu, kam se vložily nohy psa, to bylo v pořádku, ale místo předního dílu byla jakási soustava pásků a suchých zipů, do kterých se měl pes upnout. Celý ten postroj jaksi nepočítal s tím, že starší pes má těžiště hodně vepředu, protože má už obvykle malý splasklý zadek a naopak mu zůstává masivní hrudník. No zkrátka když jsem tu naši Bonynku upnula do těch pásků a zvedla, těžiště zafungovalo a čuba padla na nos. To ji naštvalo a víc jak třetí pokus mi nedovolila, pak následovalo 22 kilo pejska do náručí a pěkně opatrně šlapat dolů…

A tak metodou „pokus omyl“ vzniklo nosítko, které nejdřív sloužilo jen jako přenoska po schodech dolů–nahoru. Z jedné vrstvy prošívané županoviny zvané kdysi lamino, žádná piplačka, žádná vysoká krejčovina.

Nosítko z rubu

Nosítko z líce

 Když jsem psa snesla dolů, přehodila jsem nosítko přes zábradlí, připnula suché zipy k sobě a při návratu z procházky tam na nás tak čekalo. A Bonynka se brzo naučila taky čekat, až ji upnu do nosítka, protože jí bylo milejší se nést než se drásat po schodech nahoru nebo naopak padat se schodů, když jí zadní tlapky přestávaly poslouchat. To se jí třeba taky stalo, že schody potupně sjela po břiše se zadními tlapkami roztaženými jak žába a to jí tedy sakra vadilo. Opravdu se naučila s nosítkem spolupracovat.

A pak bylo ještě hůř a nosítko se stalo běžnou součástí vycházky, protože čubička občas klopýtla a nemohla vstát. A pak se náramně hodilo, že má nad lopatkami držadlo! Zimní variantou nosítka jsme taky vyřešili otázku oblečení pro starého psa v mrazu. A myslím, že je to docela slušivá varianta.

Nosítko v akci

 Když se ze zadní části nosítka vyndají zadní tlapky a ta zadní část nosítka se pomocí suchých zipů připne k sobě, může se pejsek venčit v plném rozsahu všech potřeb. V zimě je většina psa chráněna před mrazem a mám psa za co poponést, je-li to potřeba, a při návratu prostě jen zastrčíte zadní nohy psa do zadní části nosítka.

Nosítko shrnuté na zádech

Tady je odkaz na článek, kde jsou fotky naší staré Bonynky, kterak si vyšlapuje v nosítku ve sněhu s námi na horách. Tak jsme to nosítko fakt ocenili, protože když přišla obleva a umrzlo, tak to naší staré čubičce tuze klouzalo a držet ji za držadla nosítka byla ideální cesta, jak jí pomoci třeba při čůrání, aby si nesedla na zadek, když se jí tlapky na ledu rozjely…

Jsem ráda, že tahle myšlenka pomohla více pejskům či jejich páníčkům.

Zdravím tímto paní Janu H. a jejího corgiho, kterému k té zlaté srsti kostkované nosítko prostě sluší.

Nosítko corgi

Nosítko corgi

Zdravím paní Danu L. a jejich borderkóliáka Brita, pro kterého je nosítko nezbytností po příkrých schodech jinak nízkého paneláku.

Třináctiletý borderkoliák Brit předvádí nosítko

A zdravím všechny další, kterým jsem posílala střih, ale nemám od nich žádné foto, jak se nosítko povedlo.

Nosítko nešiji, ale mohu zájemcům poslat papírový střih podle toho nosítka, ve kterém jsme pár let přepravovali po schodech naši Bonynku, po ní se to nosítko jmenuje, nosítko Bony.

Zájemcům může kontakt zprostředkovat redakce na mailu zviretnik.lika@gmail.com

Foto: Zdena Jůzlová, Jana H., Dana L