28 fotografií

První baladu o Dantem ze září 2022 najdete zde.

Půl rok utek jako voda, už zas pryč je má pohoda. Smutná šňůra pokračuje, za duhou se to houfuje. Ohaříků býval plný dvoreček, teď už mi zbyl jenom Danteček.

Dvorek plný ohařů: Borek, Aurum, Dar, Cu, Alí(k)

Darek tiše umřel v listopadu, v srdcích nám nechal černou náladu. Miki teď za duhu utek, nechal mi tu jenom smutek. Navždy pryč je můj maličký, co rozkošné měl tlapičky. Šerif, psíček optimista, prázdná jsou teď jeho místa.

Utřem Mikymu malé nožičky, Dante asistuje

Taky zvířetnice Abyt, fakt mě to přestává bavit... Smutného je jaksi moc, Dantečku, pojď na pomoc!

To mé sladké štěňátko malé bylo jen krátko. Má už skoro celý rok, jen tak tak s ním držím krok. V očích pořád tisíc čertů, kouše si mě jen tak z žertu. Zápěstí mi drsně žvýká, bytem sem tam si mě smýká.

Poslušnost je jaksi v háji, hormóny s ním jenom hrají. Co chvíli ho něco vzruší, neví co s tím, jenom tuší, puberta s ním notně tříská a panička ať si vříská.

Dante - maskovaný čert

I na vodítku mnou smýká, je to, jak udržet býka. Tlapky zapře do zemně, jde si, jako beze mně, jak bych šňůru nedržela, odtáhne si mě docela.

Všude mu teď fenky voní, nejraděj se s nimi honí. Kdyby nějaká postála, nadšením by snad volal TRALALA! Chudinka můj maličký, vládnou mu ty kuličky.

Dante

Má však všechny pejsky rád a se všemi si chce hrát. Ne každý to stejně cítí, když se na něj tele řítí. To je tedy nadělení, na Dantečka zuby cení! Hned se k zemi přikrčí, nakrabatí obočí, ocáskem jen mrská vzadu, psovi lízat chtěl by bradu, že je malé štěňátko, co hrát si chce drobátko.

Dante

V prostoru když lítat smí, to je velmi radostný. Jako vítr uhání, dost mi tím strach nahání. Jak mu jenom vysvětlit, že poslušný musí být? Že když písknu, má se vrátit a ne chtít se někam ztratit?!

Ladným cvalem v dáli mizí, povely mé jsou mu cizí. Než mi v houští zmizí z očí, zas to tryskem zpátky točí, zastavit však nehodlá, běhat prý je lahodá! V očích výraz „Mamí TAM! Tam se ještě podívám!!!“ Kolem jenom proletí, ohař je mé prokletí...

Umí nosem pracovat, něco hledat, má moc rád. Když mu hupnu za stromy, jako nic mě dohoní, když se schovám ve křoví, začichá a hned to ví. Míček hravě vyčenichá, jenže mi s ním furt uniká, nechce mi ho odevzdat, prasit s ním, to on má rád.

Dante v dáli

Tříská se s ním do hlavy, to ho vždycky pobaví! Když se o něj přetahuje, sprostě ruce přikusuje. Předsednout a odevzdat? Tak to vážně nemá rád. Cvičíme to pořád znova, věřím, že se jednou poddá. Furt vymýšlím na něj figle, on mi do nich háže vidle.

Mňamky venku nechce žrát, jenom plíce, ty má rád. Však když vyčuchá zajíčka, kašle mi i na plíčka. Co teprv, když uzří srny, to pak šňůra jenom brní.

Klidy vůbec neumíme, co kde šustne jen čumíme. Dante s cílem vyrazit a já včas ho zarazit.

Když jdem spolu do lesa, srdce jeho zaplesá. Má to ale chlapec smůlu, nechci mu odepnout šňůru. On by lítal jako drak, mě by z toho trefil šlak. Bydlí tam i divočáci a ti nejsou pro legraci. Bojím se o něj velice, taky nechci dráždit myslivce...

Dante a předvánoční sněžná kalamita

Představy mi chlupy ježí, i když Dante k řece běží. Odra, ta má silný proud, do Polska by mohl plout. Straší mě v polích dálnice a v lesíku pro změnu železnice. Všude vidím bubáky, nervy už mám na mraky.

Mikinka mi teď ke klidu nepřidal, však čas si plyne klidně dál. Tak zas polem s Dantem šlapu, že chce běhat, to ho chápu.

Podzimní Černý les, Dante ještě s Mikym

Tak to pořád zkoušíme, přivolání cvičíme. Kde je mé poslušné štěně? Teď se tváří ublíženě, že ho pořád poveluju a svobodu omezuju.

Dříve doma zlobil zase, venku býval za vzorňase. Doma už je hodný pes, jen do okna by furt lez. Rád se z něho na ven kouká, když vidí psa, tak si brouká. Potom se i rozštěká, hlídá psa i člověka.

Když do práce ráno chodím, k babičce ho dolů vodím. Společnost si dělají, o křeslo se hádají. Co vše spolu vyvádí, kdo ví, mně to Dante nepoví...

Je už skoro dospělý, rád spí se mnou v posteli. To je pořád sladké štěně, co se tváří moc blaženě. Na záda se položí, nos si do mě zaboří, holé bříško ukazuje, spokojeně odfukuje. Tlapky mu jen kmitají, to se mu psí sny zdají. Náhle oči vykulí, pak se něžně přitulí.

Dante preclíkový

Ocásek mu zapleská a je pryč chvilka hezká. Do akce je připraven, nejraděj by šel hned ven. Ani trochu není rád, že mně se chce ještě spát. Dost prý bylo válení, prý kočkoura vyplení!

Už nám zbyl jen zrzek Eda, co ničemu pokoj nedá. To Dantemu vyhovuje, z pod peřiny pokukuje. Jak se zrzek rychlej pohne, Dante hned se za ním vrhne. Navzájem se pokouší, Dante kouše do uší, Eďa tlapkou zamíří, do nosu ho udeří.

Hned je z toho honička, až upadne stolička. Dante, jak nemá Mikinu, tím víc drtí Edinu. Tomu to vůbec nevadí, je rád, že s ním dovádí. Když mu Dante žere hlavu, Eďa to má za zábavu, pak se drsně otírají, kontaktu si užívají.

Dante láká Edu: Pane, pojte si hrát!

Jak buldozer něžní jsou, prý mě k tomu přiberou...

Tak mám doma rozcapence, co poslouchat se mu nechce. Velkou srandu ze mě má, kam mizí má výchova? Pořád je však zlatíčko, co mi hojí srdíčko.

Dante ze Slezských luk, 8 měsíců

Hlavu k straně nakloní, celé tělo rozvlní, řekne: „Taky tě mám rád! A už pojď si se mnou hrát. Na oběť a na lovce, vyberem si, kdo co chce.“

A mé nukleární hovádko povalí mě zakrátko...

Dante ze Slezských luk, 11 měsíců

Foto: Ap. Další pěkné obrázky najdete v bohaté fotogalerii, a na Danteho profi portréty se mrkněte sem: Odkaz