Co vlastně těmi čistými radostmi myslím? Definovala bych je jako chvilky naprosto čirého ničím nezkaleného potěšení, které k nám přicházejí jak plánovitě, tak náhodou.

Pozor, nemluvím štěstí - to je jiná kategorie. Chvíle štěstí - třeba nad právě narozeným potomkem nebo ukončenou maturitou či vysokou školou téhož - jsou chvíle slavnostní, výjimečné. Pocit intenzivního štěstí navíc vyvolává tak trochu i slzy, protože nejvyšší štěstí obvykle těsně sousedí s nějakou bolestí - vzpomínkou, steskem, loučením...

Nejsou to ani chvíle, kdy nás potěší nějaká příhodná náhoda - jako když najdeme dostatečně velké parkovací místo přesně tam, kde ho potřebujeme, nebo se jakýmsi řízením osudu postavíme v obchodě do fronty k té správné pokladně, kde to pěkně odsejpá a pokladní si navíc najde čas i na úsměv.

Čisté radosti jsou něco jiného. Jsou velice osobní, často to je jen okamžik, ale stojí za to. Některé z nich sdílí spousta lidí - vůně první ranní kávy, zmrzlé ruce ovinuté kolem hrnku s horkým čajem (a vůní rumu:)), či chvíle, kdy po dlouhé práci nebo tvrdém sportování vlezeme pod příjemně teplou sprchu.

Samozřejmě mnohem víc radostí má každý z nás zcela individuálních. Mě třeba toto téma napadlo ve chvíli, kdy jsem poprvé po dlouhé zimě věšela prádlo ven - na sluníčko. Vůně vypraného mokrého prádla, lehký teplý větřík a sluneční paprsky šimrající na kůži... prostě čistá radost!

Po mnoho let mi například byla čistou radostí ta chvilka letního rána u nás na chalupě, kdy jsem tiše vyběhla ze spícího domu, jen tak v noční košili, a vyšplhala se do lesa na prudký svah nad potokem, kam tou dobou zasvítilo sluníčko. Seděla jsem na kládě, poslouchala ticho jen jemně narušované přirozenými zvuky lesa a cítila tak intenzivní radost, až se mi chtělo až brečet. Žádní lidé, jen hory, les, bystře plynoucí potok, můj pes a já.

Po chvíli to přešlo - jak to už čisté radosti dělají. Uvědomila jsem si, že kláda je při mém nedostatečném oblečení až příliš drsné posezení, že mi po noze lezou mravenci a že mám vlastně hlad. Ano, krátkodobost - to je další společný rys čistých radostí. Je to přirozené, i kdybychom dokázali na delší dobu uniknout rušivým vnějším vlivům, svému vědomí uniknout nemůžeme.

Čisté radosti však mají jednu výhodu - dají se pěstovat. Vážně! Štěstí k nám musí přijít, ale pro čisté radosti to chce mít jen otevřené a trošku dychtivé srdce spojené s pozitivním myšlením. Zcela uzavřít svoji mysl před nežádoucími myšlenkami, starostmi nebo vzpomínkami se dá jen na kratičkou dobu, ale i tak to stojí za to. Je tolik věcí, které nás mohou aspoň na chvilku potěšit, jen jim dát příležitost.

A tak se vás dnes ptám - jak si užíváte svých čistých radostí? Jaké vás těší teď a jaké jste za sebou zanechali v minulosti? Myslíte si, že lze čisté radosti odchytávat a pěstovat, nebo jde o záležitost naší vůlí neovlivnitelnou? A jakou radost jste si udělali - či možná ještě uděláte - dnes? Pojďme si povídat o čistých radostech...