FOTOTESTÍK: Night na španělských cestách
Místo D1 foto: Xerxovi, Neviditelný pes
Pojďme si hrát. Testík ukrývá dvě francouzská a dvacet tři španělských míst. Jsou náhodně rozložena, jejich pořadí nesouvisí s trasou. Některá jsou známá, jiná ne.
ŘEŠENÍ SI ZATÍM NECHTE PRO SEBE, PIŠTE JEN, KOLIK MÍST SI MYSLÍTE, ŽE POZNÁTE – VEČER DOPLNÍM DO DISKUZE SPRÁVNÉ ODPOVĚDI.
Ke každému místu patří dva snímky. Jeden je v textu, druhý jen v galerii. Jeden by měl být typický, druhý je většinou Najtí. Budu ráda, když si budete hrát :o)
Místo A – je hodně známé. Řekla bych typické Španělsko. Město v kraji Dona Quijota a větrných mlýnů. Pohled na věže katedrály, Alcázaru, kostelů, klášterů od řeky Tajo by měl být dostatečným vodítkem.
Místo B – zajímá mě nejen jméno města, ale i jméno krásných zahrad. Jedná se o nejstarší veřejné zahrady ve Francii, byly otevřeny v roce 1750. A jak je ve Francii zvykem, nejsou zapovězeny psiskům, takže si Night užil příjemnou procházku plnou stínu i vody. Město proslavila daleko známější památka, ale to byste měli moc snadné.
Místo C – toto město už obléhal Hannibal, neboť se jednalo o klíčové místo na Stříbrné stezce. Věhlasná je univerzita, založená již v roce 1218. Studenti oživují historické centrum i dnes – chodí na přednášky do historických budov, učí se na lavičkách před katedrálou. Vlastně dvoukatedrálou – neboť ta nová je propojena s původní románskou. A ze všech stran na Vás koukají žáby – plastové, plyšové, skleněné... i ta pravá, co za žabí šílenství může.
Místo D – město je ve Francii, ale španělských vlivů (a obyvatel) je zde hodně. Koneckonců je v něm palác králů mallorských. Na snímku je katedrála, vedle které se nachází jeden z nejstarších francouzských hřbitovů. Druhý snímek byl pořízen kousek stranou – na pláži u vesničky St-Cyprien.
Místo E – uhádne snad každý. Ročně do tohoto místa dorazí pěšky asi 150 000 poutníků (a k tomu tisíce dalších věřících a turistů) Symbolem poutě do tohoto chrámu je hůl a mušle hřebenatka. Byli jsme tam brzy ráno, takže jsme měli stará nádvoří a paláce téměř pro sebe.
Místo F – v červenci ulice tohoto města duní pod kopyty černých býků. Pokud by snad někdo z této jediné věty město nepoznal, tak na fotografii je sídlo navarrské vlády. Místo F je tedy hlavním městem baskické provincie Navarra.
Místo G – zajímá mě nejen jméno města, ale i název památky maurské architektury, která za svými zdmi skrývá neuvěřitelný soubor paláců, nádvoří, zahrad... Tady je časová vstupenka dopředu zakoupená nutností. Já uvnitř byla před lety, a tak jsem s Nightem prochodila zalesněné kopce za městem. Stejné, které s páníkem prochodil kdysi Xerxes...
Místo H – je jedním z nejpodivnějších skalních útvarů nejen Španělska. Dvanáct čtverečných kilometrů sloupcovitého, pokrouceného, rozpukaného vápence ukrývá otisky amonitů, krouží nad ním dravci, po skalách se pohybuje velké množství kozorožců. A provokují nebohého psíka :o)
Místo I – stačilo by napsat dvě slova. Hradby a Tereza. Hradby jsou kompletní. Dva a půl kilometru dlouhé a dvanáct metrů vysoké hradby z 12. století mají osm bran, 88 hlásek a 2500 „zubů“ . A narodila se zde v roce 1515 Teresa de Cepeda y Ahumada – svatá Tereza, bosá karmelitánka, asi nejdůležitější žena španělské římskokatolické církve.
Místo J – Kastilie za svůj název vděčí hradům. A v provincii Kastilie a Leon je jich opravdu hodně. Navštívili jsme jeden z největších a nejzachovalejších. Je cihlový, postavený v goticko-maurskošpanělském slohu. A netradiční nápověda – asi deset kilometrů západně od hradu se narodil Night :o)
Místo K – bílé andaluské město v kopcích. Má třicet kostelů, trojici zachovalých dolmenů, alcazabu, památky římské, arabské, španělské. Neuvěřitelné místo. Bydleli jsme kousek od něj skoro týden. A pohledu na něj jsme se nenasytili.
Místo L – stačí napsat „nepotopitelná letadlová loď jejího veličenstva“. A je jasno. Skála je britská déle, než jsou Spojené státy americké spojenými státy...
Místo M – v roce 975 to bylo půlmilionové město s univerzitou, knihovnami, ekonomicky a obchodně velmi silné (a fakt mi v letopočtu nechybí jednička na počátku). Obří mešitu naposledy upravuje Al-Mansúr v roce 987. Po dobytí města Ferdinandem III. Kastilským nedošlo k zničení mešity, ale začala sloužit jako kostel. A později doprostřed mešity vestavěli katedrálu. Neuvěřitelný prostor – hybrid víry i architektury. Night je focen s římským mostem poblíž Mezquity.
Místo N – jakpak se asi tak může jmenovat nejzápadnější kousek Španělska (když tedy pominu ostrovy). Maják, hlodáš, vítr, rackové a moře... klasika.
Místo O – 20 000 žulových kamenů, žádná malta. Výška skoro 30 metrů. Délka dnes necelý kilometr, dříve snad 15 kilometrů. Římský akvadukt uprostřed města. Druhá fotka je taky zajímavá. Místní Alcázar vyhořel v 19. století a renovován byl tak trošku pohádkově. Není se co divit, že se stal inspirací pro Walta Disneye.
Místo P – vystavěli v roce 1905 jako „zkratku“ na cestě do práce při výstavbě přehrad. Metr široký betonový chodníček asi tak sto metrů nad strží. Kolmé stěny, kroužící supi, skály, voda, vítr... Chodník postupně zničil čas a přesto (nebo právě proto) se stal cílem výprav za adrenalinem. Množství tragických pádů do propasti vedlo k uzavření soutěsky. Letos v dubnu byla znovuotevřena. Bezpečná (i blembák dotanete povinně), hlídaná (časovky jsou beznadějně plné, my je měli 4 měsíce), krásná. Jen ten adrenalin se vytratil – alespoň pro ty, co netrpí závratí.
Místo Q – další andaluské město se slavnou katedrálou. Její věž (původně minaret) je tak veliká, že se v ní jezdilo až nahoru na koních. A uvnitř katedrály je kromě jiného i hrobka Kryštofa Kolumba. Nahlédli jsme i do úzkých uliček židovské čtvrti.
Místo R – moře, hlodáš, pláže s bílým pískem... a podivuhodně naskládané kameny. Stavby s oválným či kruhovým půdorysem jsou keltského původu. V závětří zde bylo vystavěno opevněné sídlo doby železné.
Místo S – velké moderní město. Přístav. Staré památky se prolínají s moderní výstavbou. Nad městem stojí pevnost Gibralfaro hned vedle staré Alcazaby. Katedrála je v husté zástavbě, fotit se dá jen z výšky.
Místo T – rozvaliny nejkompletnějšího římského města na Iberijském poloostrově. Takové maličké Pompeje... Je to kousek od moře, pod jednou z největších písečných dun v oblasti. Sluníčko tam hřeje, ale moře je tady již chladné – tady už není Středozemní...
Místo U – místo s další neuvěřitelnou katedrálou na poutní cestě. Tato katedrála je čistě gotická, nepostihly ji žádné podstatné úpravy. Je to „královna vitráží“ – má 128 vitrážových oken s celkovou plochou 1800 metrů čtverečních. Neuvěřitelná hra světla a temnoty.
Místo V – odtud je to do Afriky nejblíž. Co by kamenem dohodil. Tady se teplé Středozemní moře mísí se chladnějším Atlantikem. Tady je arabský ráz městečka na první pohled patrný.
Místo X – tady byly nejdůležitější zlaté doly říše římské. Tady Římané (tedy otroci) vytěžili neuvěřitelné tři miliony kilogramů čistého zlata. Velmi zvláštní krajina zůstala po těžbě, prošli jsme si 4 kilometrový vyhlídkový okruh mezi starými kaštanovníky.
Místo Y – tohle bude těžké. Malé ospalé kastilské město poblíž hranic s Portugalskem. Sem turisté nejezdí, přestože má zachovalé hradby, krásnou katedrálu. V kostele de San Pedro & San Isidro byly objeveny reliefy ze 12. století znázorňující římskou královnu, arabského krále a katolického biskupa...
Místo Z – jakpak se jmenuje pohoří, kde jsme si s Nightem udělali krásný výlet po upravených (ale i tak náročných) cestách. Jsou to vlastně velehory, neboť nejvyšší vrcholek Pico de Almanzor je vyšší než 2500 metrů.
Foto: Xerxovi. Všechny fotky jsou na rozkliknutí v galerii.