Už jsem se nikdy nechtěla vyjadřovat k letnímu a zimnímu času, protože to je marné. Rovněž jsem nikdy nechtěla číst diskuse pod články na toto téma, leč nějakou nepozorností či střídavým pominutím smyslů se tak stalo. A protože jsem si přečetla, co jsem si přečetla, cítím nutkavou potřebu přečtené okomentovat. Za což se předem omlouvám.

I když se dá předpokládat, že většina čtenářů stopětek se mnou alespoň částečně souzní. Neboť je údajně víc lidí, kterým se posouvání času nelíbí, než těch, kteří jsou jím nadšeni. Příznivci letního času se rekrutují zejména z řad skřivanů, kteří jsou nadšeni, že si užijí víc východů slunce – jako by si normálně nemohli nastavit budíka a jít se tiše kochat na okolní kopce, zatímco my sovy bychom mohly ještě blaženě spát. Dále pak z malých dětí, které vítají každou záminku, díky které mohou ještě o něco dřív budit své nebohé matky na údajné mateřské dovolené, a které bývají okolo páté ranní z celého dne současně nejroztomilejší a nejvíc na zabití. A nakonec z lidí na zaslouženém odpočinku, pokud tedy zrovna nemají odběry krve či ranní návštěvy oblíbených lékařů specialistů, a nemalé skupiny lidí, kteří jsou díky našim velkorysým příspěvkům do sociálního systému na odpočinku celý život, protože jim to je příjemnější, než chodit do práce.

Pochopení doufám najít u sov, které žádná číslice na digitálním budíku nemůže ošálit, protože pro ně je šest ráno v zimě hluboká noc a údajných šest hodin ráno v létě ještě hlubší noc.

Ale zpět k oné diskusi. V článku se tvrdilo, že posun času na letní je v dnešní době neekonomický, protože se víc používají klimatizace – nebo alespoň jsem to tak pochopila, když jsem to napůl spící ráno četla. A jeden ze čtenářů napsal, že to je celkem jedno, jestli je to ekonomické, nebo neekonomické, protože jde o to, že ráno je světlo k ničemu, nedá se využít, a že on potřebuje světlo, protože se chce večer v létě sportovně vyžívat.

Na to se dá říct jediné. Totiž aby se onen člověk připojil ke skřivanům, bažícím po východech slunce, a vydal se s nimi za ranního světla na kopec. Pochopitelně poklusem, aby měl kýžené sportovní vyžití. Sportovní pohyb je ráno nejzdravější, rozproudí krev a nadopuje člověka endorfiny, jak jsem se dočetla.

Kdežto letní večer, ach, je měkký a hedvábný, voňavý a plný cvrčků, stíny se prohlubují a pár kroků od lampy je tma, ve které se dá dotýkat a šeptat slova, která se světla ostýchají. Letní večer mají zdobit hvězdy a ohně zapalované za soumraku, to ze tmy se má ozývat drnkání kytar a dívčí smích.

A pak taky je třeba myslet na ty nebohé děti, které odjakživa mohou být o prázdninách venku do tmy, jak ty k tomu přijdou, když soumrak přichází tak pozdě? Vždyť se ani pořadně nevyspí, chudinky malé, stejně jako já.

Ne letní, ne zimní, ale normální čas, o ten prosím, o takový, jaký nám nadělil Pánbůh či Příroda, a s jakým jsme byli srozuměni po staletí, než jsme si začali myslet, že poručíme i času.