Nejprve si ujasněme jak na tom fandom vlastně je. Dal by se sestavit profil běžného fanouška sci-fi? Obtížná otázka, kterou navíc komplikuje neustálý vývoj komunity. Pár záchytných bodů se ale najít dá. V první řadě se jedná o věk. Fandom má velmi silnou komunitu mezi dospívajícími a mladými lidmi bez rodinných závazků. “Produktivní věk” běžného fanouška se pohybuje mezi 16 až 30 roky. Zájem o fantastiku tedy propuká někde v okolí puberty, rozvíjí se a může mít dlouhodobý vliv. Nicméně většinou s příblížením se magické třicítky začína fanouškovství rázem opadat. Potvrdit to mohou zejména vydavatelé knih, pro které je nosná skupina lidí pod třicet let. Starší už pak většinou nakupují pouze příležitostně. Je tedy zřejmé, že zakládání rodin, stálá pracovní pozice vyžadující plnou odpovědnost, hypotéky... To všechno sráží naše fanouškovství a přestože je mezi námi mnoho lidí, kdo se tím nedali zlomit – základní těžiště fandomu je v lidech před třicátým rokem života.

Už mnohokrát se objevily pokusy o odůvodnění sociální disfunce nákloností k počítačovým hrám a občas také k literární fantastice. Většinou se tomu smějeme a necháváme to běžet. Sám se domnívám, že u konkrétních lidí se hraní počítačových her či přílišná zapálenost do fantasy literatury projevuje coby důsledek něčeho – nikoliv příčina. Přesto všechno ale nelze považovat fandom za standardní vzorek společnosti. Nakolik jsou ti lidé jiní? Otázka, na kterou se špatně hledá odpověď. Když ale srovnáte atmosféru běžného conu, budete se kolem sebe rozhlížet a pozorovat sociální chování – zjistíte, že většina lidí se skutečne projevuje do značné míry disfunkčně.

Velké procento fanoušků nečte jinou literaturu než sci-fi, fantasy či horor. Nezanedbatelnou část potom tvoří lide, kteří čtou dokonce jen jeden z fantastických žánrů. Fanouškové vytvářejí uzavřené subkomunity v rámci kterých vznikají vzájemné vazby – partnerská soužití či krvelačné rozepře. Návaznost k okolnímu světu je minimalizována. Lidé se často propadají tak hluboko, že dokonce začínají hovořit speciálním jazykem oné subkomunity a tím jen dál odcizují vše ostatní. Fanouškovství se v takovém prostředí může lehce stát posedlostí. Chybí jiné životní podněty, které by jinak rozmělnili onu destruktivní zapálenost. U většiny jedinců se jedná o krátkodobý stav, který je provází zmiňovaným věkem 16-30 let. Časem se beztak začnou vkrádat neodkladné věci všedního života a postupem doby hodí fanouškovi záchrané lano do reality.

Popsané sociální zázemí je velmi nakloněno vzniku kultu osobnosti. Na tento post může dosáhnout spisovatel, vývarník, významný fanoušek... Možností je celá řada. Zajímavým aspektem je, že renomovaní autoři anglosaské provincie se dočkali spíše všeobecného uznání, než fanatického zbožštění. A. C. Clarke, R. Henlein, I. Asimov, F. Herbert, O. S. Card... Ti všichni jsou uznávaní, ale v kultu osobnosti se nemohou měřit. Trochu lépe jsou na tom autoři dobrodružného brakového čtiva do vlaku. Simon R. Green, Richard A. Knaak, William King... To jsou jména, která už přecejenom dosáhla alespoň do prvního výškového tábora na olymp chlípných tužeb stovek fanoušků.

Dá se tedy vyvodit, že jednoduchou dobrodružnou literaturou je snazší se zavděčit? Pokud budeme stále hovořit o kultu osobnosti tak zřejmě ano. Nasvědčuje tomu i situace s lokálními autory. Přímo ze zlata má odlitou bustu Jiří Kulhánek, přes práh se nám do síně neohroženě hrne Miroslav Žamboch, svou komunitu obdivovatelů si už našel Robert Fabián či Tomáš Bartoš. Všichni mají jedno společné – co nejvíce vystřílených zásobníků, po kolena vyhřezlých střev a chlapácké hlášky trousené přes rozžvýkaný doutník v koutku úst. Zábava je potřeba a já sám jsem si nedávno užil třeba Ramba 4. Nechci působit jako zapšklý intouš, ale proč se takováto literatura stává kultem a lidé jsou schopni zaplatit třeba 5 000,- za vyprodanou knihu Cesta krve od Kulhánka? Vždyť neobsahuje nic, co by človek nenašel v jeho ostatních knihách, které se dají běžně koupit.

Zkuste se zamyslet nad vztahem kultu osobnosti a sociálního profilu fanoušků, tak jak jsme si ho (trochu nehezky) nastínili v úvodu. Spojitosti určitě uvidíte sami. Do budoucna nás ale dle mého mínění čeká vývoj spíše pozitivním směrem. V komunitě se za posledních pět let vyrovnal poměr žen a mužů, to chápu jako velmi pozitivní prvek. Zatím se příliš neprojevuje, protože ženy se sociálně chovají podobně jako muži. Nedochází k rozředění přílišného upnutí, protože dívky přicházejí se stejnou zapáleností a primárně se chovají stejně “fanouškovsky”. Tím i vypěstované kulty osobnosti nedocházejí oslabení. Věřím ale, že do budoucna se bude komunita více přibližovat okolnímu světu a více se uvolní v interních vazbách. Je to pro ni samotnou lepší, protože to může přinést jen užitek.

Kult osobnosti asi přetrvá a tak jako si školačky lepí ve svém pokoji plakáty s úlisnými xichtíky zpěváků “populárních” kapel, tak budou fanouškové fantastiky slepě zbožňovat svého literárního Boha. Potřeba ikonické bytosti v nás přetrvá, ale snad bude jednou o něco slabší či alespoň méně rozšířená. Aby pak chudák recenzent nedostal přes hubu, až zase někde napíše, že ten či onen autor se nedá číst.