Na Sardenu původně vyšlo 10. května 2002.

V poslední době bohužel vinou často až fanatických "ekologických aktivistů" stává výraz ekolog nadávkou. Některé akce takových takzvaných ekologů hraničí přímo s terorismem. Alespoň ve zprávách často slýcháme něco jako: "...čin spáchal fanatický ekolog." Rád bych tento omyl napravil. Ekolog je vědec. Ekolog přírodu zkoumá, publikuje, učí, radí, ale nešaškuje před elektrárnami, nepřivazuje se ke stromům a neorganizuje petice.

Ekologie je prostě vědní obor a otázka ochrany přírody je spíše etický problém. Faktem zůstává, že většině lidí se při zmínce ekologie vybaví čistota ovzduší a řek, nebo debaty o energetické krizi. Tyto problémy s ekologií jistě souvisí, ale nejsou jejím hlavním předmětem a náplní.

Prvním ekologem byl Charles Darwin. Byl to vlastně první člověk, který se fungováním biosféry zabýval opravdu vědecky. Svým významným dílem "O vzniku druhů přírodním výběrem" naznačil cestu nové oblasti vědeckého výzkumu mnoha následovníkům. Když jeho vlastní žák Ernst Haeckel novou vědu nazval ekologií, málokdo tušil, jak významnou a praktickou se stane.

Jaký druh vědy ekologie je? Je to rozhodně věda přírodní, na rozdíl od ostatních však vyžaduje značnou dávku holistického přístupu. Spoustu zákonitostí je totiž nutno chápat celistvě a málokterou část ekosystému lze zkoumat bez přihlédnutí k celku. Ale jen důsledným pochopením ekologických principů lze předejít tragickým chybám. S vaším dovolením bych nyní rád několik takových historických chyb prezentoval zde.

Ekologie a fungování biosféry mělo na vývoj naší civilizace vždy obrovský vliv. Možná větší vliv, než měl donedávna člověk na přírodu. Celé starobylé civilizace vymizely, protože nedokázaly pochopit jednoduché ekologické mechanismy. Například je možné, že staroindická civilizace, situovaná před tisíciletími v oblasti dnešního Pákistánu, zanikla jen proto, že příliš vyčerpala okolní lesy.

Naopak civilizace která dokáže pochopit, jak je člověk závislý na přírodních zdrojích, získává strategickou výhodu. Generál Phil Sheridan si v sedmdesátých letech devatenáctého století usmyslel, že nejlepší způsob, jak porazit poslední vzdorující severoamerické Indiány, je vybít bizony. Bylo to vlastně takové zneužití ekologie. Indiáni byli opravdu dlouho na bizonech závislí. Naštěstí pro bizony Indiáni svůj odpor vzdali včas a zákon na ochranu bizonů prošel Kongresem.

Před deseti tisíci lety už v Severní Americe vyhynul jiný živočišný druh - kůň. Předkové dnešních Indiánů je možná vyhubili, protože je lovili pro maso, nenaučili se na nich nikdy jezdit. To se naopak naučili Evropané a koně (zlehka odlišné, samozřejmě) v šestnáctém století do Ameriky znovu přivezli.

Člověk se od zvířat vlastně neliší tím, že ničí ostatní druhy. To je v přírodě normální, ačkoli ne tak časté. Odlišuje se tím, že pro svůj prospěch rostliny a živočichy převáží s sebou na místa, kam by se bez jeho pomoci nedostali. Zvířata se také ve výjimečných případech dostanou na místa vzdálená od jejich původního biomu a dokáží tam přežít. Ale nikdy si s sebou neberou více než pár svých parazitů. Člověk si s sebou bere i své mazlíčky a užitková zvířata. Tím způsobí škodu větší než vyhubením celých druhů.

Příkladem budiž Austrálie. Nemá asi smysl se tu blíže věnovat otázce psů, králíků a kaprů, kteří v Austrálii zdomácněli. Jakou tam tropí neplechu, to je všeobecně známo. Kdyby první osadníci věděli, kolik peněz bude jejich potomky stát náprava jejich chyb a věděli něco o ekologii, byly by dnes v Austrálii drůbežárny plné blbounů nejapných hlídané ochočenými vakovlky. No, to už asi přeháním.

V ekologii prostě více než v jiných oborech platí pravidlo dvakrát měř, jednou řež. Je dobře, že dnes už ekologii máme, protože to nám pomůže vyvarovat se dalších chyb. Například při osidlování cizích planet, nebo při zachovávání života na té naší.