Mnoho knih má nějakého hlavního hrdinu – ten náš, říkejme mu třeba Arthur, si žije svůj život v technologicky vyspělém, a ovšem ekologicky zdevastovaném, světě nedaleké budoucnosti. Arthurovo povolání by se asi dalo zařadit jako „konzultant“ – sice poněkud specifický a s výrazným podílem práce v terénu, ale budiž. Arthur právě úspěšně dokončil svou další zakázku, problém je ovšem v tom, že se tím dostal do velmi zvláštní společnosti a do problémů, které najednou začínají přibývat takřka kvadratickou řadou. Začíná mu být usilováno o život (více než doposud), někteří z protivníků jsou evidentně podivní – tak nějak rychlejší , silnější a vůbec asociální. Že by šlo o kyborgizované lidi či o bytosti jiného druhu, třeba upíry? Se stupňující se silou nepřátel a dalšími divokými událostmi se ovšem vyvíjí i náš hrdina, dokonce se zdá, že i on by výhledově mohl získat nějakou tu nadlidskou schopnost a okořenit tím své již tak bravurní ovládání chladných i palných zbraní všeho druhu i ráže…

Magie, technologie, krev a jiné tělní tekutiny, Praha, upíři, praskající kosti, bojová umění – kde já to už jenom…?

Pokud se budeme bavit o českém fenoménu „Kulhánek a jeho následovníci“, domnívám se, že je nutné vždy zmínit dvě zásadní věci. První je, že podobné příběhy s výrazným hrdinou, plné technologie i nadpřirozena, nešetřící násilím ani situačním humorem se dobře čtou, navíc jim většinou přidává i skutečnost, že se odehrávají v čtenáři známém prostředí České republiky a v současné době či blízké, a tedy reálně představitelné, budoucnosti. Bezpochyby se jedná o jedny z nejpopulárnějších knih na našem trhu a tato popularita jim zřejmě ještě nějakou dobu vydrží. Druhou stránkou mince je ovšem situace, která je dobře známá fanouškům počítačových a konzolových her – jedná se o „GTA a jeho klony“. Hry ze série Grand Theft Auto v podstatě nadefinovaly žánr tzv. městské akce a jejich úspěch způsobil ve velmi kompetitivním prostředí herního průmyslu úplnou explozi více či méně povedených následovníků. Knižní trh u nás samozřejmě není, aspoň doufám, tak komerční ani zmítaný mediálními trendy, ale i tak určitě čtenáři může hrozit, že v rámci oblíbeného, relativně úzce zaměřeného subžánru, narazí na bezduchou kopii napsanou čistě kvůli vidině zisku. Naštěstí lze snad říci, že zatím většina žánrových příběhů napsaných v našich luzích a hájích dostala od svých autorů alespoň nějakou nadhodnotu v podobě nadsázky či originálního nápadu.

Otázka tedy zní – proč jsem se vlastně na předchozích řádcích pustil do plytkých teoretických úvah? Proto, abych zaplnil místo před tím, než napíši, že Štvanice 1 je výborná!!! Čtivý, svižný příběh, který drží pohromadě i přes velký zeměpisný a časový záběr, a vybalancovaný poměr mezi schopnostmi hlavní postavy a zásahy vnějších činitelů (zatím zde žádné tělo k hlavě nedorostlo – i když, kdo ví, jak to bude s tou rukou…) mi řadí knihu mezi příjemná překvapení tohoto roku. Jako největší chybu vidím fakt, že po dočtení nebylo možné rovnou pokračovat druhou částí. Takhle bych si, vzhledem k formátu i počtu stran, představoval to správné současné „brakové“ čtivo do kapsy či pod školní lavici – v tom nejlepším slova smyslu.

Hodnocení: 75 %.

Štvanice 1 - Kulhavý bůh
Thurnwald, Antonín
Nakladatel: Epocha
Obálka: Dan Černý
Redakce: Tomáš Němec, Blanka Kroupová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 264
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 129 Kč