Dnes nám zemřela jedna část největšího Čecha. Ladislav Smoljak, režisér a herec, jeden z objevitelů/tvůrců pozůstalosti Járy Cimrmana, fenoménu, který formoval několik generací. Mimo jiné i tu, do které patřím, a to docela zásadně. K Járovi Cimrmanovi jsem se dostal skrze své rodiče a jakmile jsem si poslechl první hru, byl to tuším Blaník, byl jsem lapen. Ladislav Smoljak v ní ztvárňoval rytíře Veverku. Nikdy nezapomenu na vyzívání melodie "Kdož sú boží bojovníci" skvěle podané právě panem Smoljakem.

Tehdy ustupující gramofonové desky a zatím stále kralující kazety byly šiřiteli poselství dua Smoljaka a Svěráka, rozechvívaly bránici a plnily mou hlavu desítkami hlášek z Cimrmanových her, které patří k naprosto elementárním znalostem každého Čecha.

Pokud v tomto sloupku budete hledat alespoň záchvěv fantastiky - ano, i tu Ladislav Smoljak, potažmo Cimrman ovlivnil. Vy, kteří jste četli některý z dílů Agenta JFK od JWP, víte, že cimrmanovské hlášky patří mezi jeho nejoblíbenější.

Nejen Cimrmanem je ale živ člověk. Stejně jako Cimrmana, lze Ladislava Smoljaka připodobnit k sopce, která chrlí nejen divadelní hry, ale také filmy. Filmová tvorba Smoljaka a Svěráka je totiž druhý přesně mířený zásah do duší nás všech. "Marečku, podejte mi pero!" je "Trhák", který má celá republika nakoukaný nesčetněkrát a musel vás zasáhnout jako "Kulový blesk", i kdybyste bydleli třeba "Na samotě u lesa". I do filmové tvorby Ladislava Smoljaka se několikrát promítnul Jára Cimrman, byť ležící spící. A když píšu několikrát, myslím tím samozřejmě českého Jamese Bonda z přelomu století - Kachny, kachny, kachny. Ehm. Inspektora Trachtu v komedii "Rozpuštěný a vypuštěný". Skalní cimrmanologové určitě nezapomenou ani na "Nejistou sezónu" a v ní geniálního pana Smrtku, co nesmí ani naznačovat.

Ladislav Smoljak nám všem rozdával smích a dobrou náladu a díky technice ještě dlouho bude, i když to pravda nebude ono. Kdo měl štěstí ho někdy v divadle Járy Cimrmana vidět naživo, ví proč. Rozdával smích až do konce, i když trpěl velkými bolestmi, do poslední chvíle hrál a nakonec zemřel jako pravý cimrmanolog. V zapamatovatelné datum 6.6.2010. I když nad ním teď truchlíme, využijme toho k tomu, abychom na něj nikdy nezapoměli.