Parcon podruhé na stejném místě není tak úplně běžná věc, alespoň co já pamatuju (ale jsem o den mladší než ČS Fandom). Letos se to stalo v Plzni. Organizátorský tým tak měl možnost se poučit z případných nedostatků minulého ročníku a zařídit v rámci vyrovnaného rozpočtu bezchybný con.

Jak se to povedlo?

Program výrazně neopustil zaběhané koleje dlouhé řady Parconů. Přednášky Ondřeje Neffa a dalších hvězd, herní turnaje, šermířská vystoupení, divadelní představení, výstava, knižní stánky, literární workshop, vzácní zahraniční hosté a samozřejmě vyhlašování CKČ, kvůli kterému se to celé prý vlastně původně punktovalo. Celý program doprovázel non-stop bar s jídlem i nápoji, věc na jiných conech nevídaná a zde radostně vítaná.

Přesto se letos předem přihlásila méně než polovina účastníků oproti loňsku. Účast se na poslední chvíli (podle údajů pořadatelů) sice nepředvídaně zvedla na počet jen o málo nižší než vloni, přesto namísto očekávané tlačenice zely prázdnotou nejen přednášky, ale i bar. Nám přítomným to tolik nevadilo. Hrát deskovky bylo s kým, pivo a jídlo jsme dostávali bez velkých prodlev a kdo si chtěl povídat s nějakým zahraničním hostem, měl spousty prostoru.

Celé to na účastníka působilo pohodovým dojmem skoro se blížícím relaxconům, ale pořadatelé stejně cedili krev, pot a slzy a to doslova. Za to jim patří (kromě vstupného) i moje velké díky.

Já sám jsem do areálu dopravní školy v pátek dorazil už příliš pozdě na přednášku Honzy Kovanice o slunečních cyklech, ale v klidu jsem si vychutnal slavnostní zahájení, opět v režii Martina Koutného a celé na téma „Fandom už má děti“. Pagi pak vychytrale zařadil do programu svou kontroverzní přednášku dotýkající se náboženských témat, takže jen rozpoutal bouřlivou diskuzi a moc toho vlastně říci nemusel.

Sobotní program byl zdaleka nejbohatší. Rozvinul se až do šesti paralelních linií a nabízel největší lákadla. Mě samotného zlákala literárně zaměřená přednáška Honzy Harvalíka z Palantíru, dále StarTrek divadlo Daturnin a herní seance s Islingtonem. Pagi mě také seznámil s dílem Jiřího S. Kupky, zbylí dva účastníci přednášky totiž autora už zřejmě znali. Všichni ostatní se tou dobou nechávali unášet hlasem Františky Vrbenské. Víc jsem toho před slavnostním večerem nestihl.

Samotný večer CKČ v podstatě kopíroval linii toho loňského, se stejnými irskými tanci a podobnými externími moderátory. Sám jsem zastáncem myšlenky moderátorů zvenku. Ti letošní byli vtipní a invenční – neznali sice fandom, ale přinejmenším jeden z nich měl velmi slušné povědomí o sci-fi jako celku, uměli používat mikrofony a co je hlavní, dali celému večeru velmi slušné tempo. Následovala obligátní tombola a taneční zábava, tentokrát bohužel bez živé hudby, která loni úspěch u publika nesklidila.

V neděli jsem se na con vrátil jen kvůli Tess, přednášející dlouze o fenoménu Mary Sue. Velmi poučná přednáška a navíc vyvolávající salvy škodolibého smíchu. Bravo, výborná tečka za programem.

Názory na to, proč si tuhle akci nechalo tolik lidí ujít, se různí. Prý to mají do Plzně daleko, nebo nebylo vhodně zvolené či dost propagované datum. Možná je zádrhel jen v tom, že Parcon je o změně, je jako cikánská kočovná rodina. Potenciální účastníci chtějí kritizovat chyby dalších organizátorů zase v jiném městě, nemají zájem o druhou fungující stálou organizátorskou partu. Snad se pletu.

Fotogalerii Jardy Houdka z Parconu 2009 naleznete zde.