RECENZE: Petra Neomillnerová, Zaklínačka Lota
„Soubor povídek o zaklínačce Lotě mapuje její životní dráhu od početí až k událostem, které předcházejí románu Psí zima. V kulisách pseudostředověku však zaklínači nebojují jen s příšerami, ale především sami se sebou,“ říká anotace na zadní straně vcelku povedené obálky, která nás nenechává na pochybách, jaké čtení se nám dostává do rukou. Pohledná zaklínačka s rozevlátým výstřihem a mečem v ruce, to nemůže znamenat mnoho věcí.
Proč ještě nakladatelé nezačali lepit na knížky Petry Neomillnerové štítky říkající: „Děti, tohle si nekupujte!“? Vážně, myslím, že by to šlo na dračku. Co ale na dračku půjde určitě, je magických devět povídek, které Vám představí krutý Lotin svět uvnitř zaklínačské Školy i neméně krutý svět za jejími hradbami.
Koupíte si Petru Neomillnerovou a dostanete Petru Neomillnerovou. To znamená akci, napětí, sex, zabíjení, vnitřní problémy hrdinů a pořádnou nálož hlášek.
Zaklínačka Lota je nejen pro čtenáře, kteří už hlavní hrdinku znají, ale i pro ty, jež se ji poznat teprve chystají. Druzí zmínění rychle zjistí, že zaklínačka je povahy prudké a těžko předvídatelné. Na Lotě je zajímavá především jedna věc. Chybí jí přetvářka. Ta její přímost a cynická upřímnost se mi nadmíru líbí. A taky se mi líbí, jak dokáže svého mistra Volmara klamat, aniž by lhala.
Sbírku otevírají velmi povedené povídky, kde Lota teprve přichází na svět a posléze přichází i o jiné věci. Po nich následují dvě tři méně poutavé příhody, aby autorka vše plně napravila v druhé polovině knihy.
Než začnu hodnotit samotné povídky, musím se pozastavit nad předmluvou, o níž se zasloužila Františka Vrbenská. A musím se poklonit. Tento krátký, výstižný a neuvěřitelně magický text nás uvádí do často krutého světa fantazie a působí lépe než jakákoliv anotace, recenze, či reklama. Skoro bych řekl, že tato obhajoba žánru fantasy by zasloužila širší uveřejnění. A když ne to, zamyšlení si zaslouží určitě.
Temná záležitost
První povídka ze sbírky o zaklínačce Lotě kupodivu není napsaná z pohledu Loty. Hlavním hrdinou je její budoucí mistr Volmar, který se ke své smůle zaplete s temnými elfy. Toto setkání mu však přinese nečekanou „odměnu“.
Není to příběh pouze vysvětlovací, ale skvěle zapadá do celé skládačky. To si uvědomíme až během čtení následujících povídek, když zjistíme, že jednotlivé generace zaklínačů se od sebe zas tak moc neliší.
Noční lovy
Naše první setkání s výbušnou Lotou. Ona a její kamarádi Torge s Arvidem jsou ještě děti, ale už nyní se projevuje dívčina temná stránka. Vražda právem nenáviděného Mistra je úkol, před kterým se nezastaví za žádnou cenu. Autorka zde odvedla dobrou práci, co se týče pocitů třináctileté půlelfky.
Vlasy jak tráva
Ne úplně standardní úkol mladé zaklínačky se vyvine ve standardní prů…švih. Kratší akční příběh neurazí a dokonce i rozesměje.
Mlynářčina náruč
Sukničkář Torge se zaplete do problémů a je na Lotě, aby ho z toho vysekala. Jedna ze tří dříve publikovaných povídek nám představuje trojici hlavních hrdinů jako již dospělé kolegy. Dle mého osobního názoru poměrně nevýrazné, i když ne špatné vyprávění. Oceňuji závěr, kde se ukáže, že zaklínači ještě nejsou tak úplně dospělí.
Kronerčin kluk
Lota si s hrůzou uvědomuje, že lidé kolem ní stárnou a usychají jako listí. To ale není jediný problém. Na jednom statku totiž lidé umírají za podivných okolností. Kdo nebo co za to může? Lota odhaluje střípek po střípku zvláštní, neveselý příběh. Tento kus mě zaujal asi nejméně, protože na konci nepřišlo žádné velké překvapení.
Půl krve
Asi nejdrsnější a nejlepší z devítky povídek. Ze stránek knihy na Vás dýchá atmosféra zoufalství a bojové zuřivosti. A když se do sebe pustí dvě zaklínačské školy, získává anotace zcela nový, řekl bych neúmyslný význam. Nyní bojují zaklínači opravdu sami se sebou. Již poněkolikáté se zde projevuje postava věčně zfetovaného půlelfa Ingolfa, kterého jsem si oblíbil kvůli jeho břitkému smyslu pro humor.
Stříbro je, když...
Nejkratší a zároveň nejstarší text, jenž byl publikován už ve sbírce Hry na bolest (spolu s Mlynářčinou náručí), uvádí do Lotina života novou postavu. Je významný spíše oním setkáním, než literární kvalitou. Přesto se Vám z paměti nevytratí, protože se od ostatních viditelně odlišuje. Je z něj cítit syrovost a jednoduchost, ve které je krása.
Zmetek z temnot
Nerovný boj přinese vícero nemilých překvapení a nic už nebude jako dřív. Dobrá povídka, v níž si naši hrdinové sáhnou na dno. Možná ji už znáte z antologie Legie nesmrtelných. Škoda, že záhada musí být brzo vyzrazena.
Otec rodiny
V nejdelším z devíti příběhů, který uzavírá celou sbírku, hraje hlavní roli stejně jako v úvodu knihy opět muž, tentokrát Torge. A jako vždy ho dostane do maléru jeho záliba v ženách. Je úsměvné sledovat jeho proměnu z malého kluka v zodpovědného muže. Vedle povídky Půl krve je tohle pro mě vrchol knihy právě díky posunu, který tato postava zažila.
Poskládané dohromady vše působí konzistentně, povídky na sebe dobře navazují a nedá se říct, že byste se u některé z nich nudili. I úvodní a závěrečná povídka do celku zapadají velmi dobře. Za menší nedostatek považuji fakt, že v některých povídkách se nejdříve bojuje a pak příliš dlouho mluví, zjišťuje a vysvětluje. Přesto věřím, že koupit si tuto knihu rozhodně není chyba. Ale pozor, děti, Vy ne!
Zaklínačka Lota (UKÁZKA)
Neomillnerová, Petra
Nakladatel: Triton
Obálka: Lubomír Kupčík
Redakce: Ondřej Jireš, Marie Semíková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 328
Rozměr: 145 x 205
Provedení: paperback
Cena: 248 Kč