Desítka povídek nám do české sci-fi vrací autora, který se v osmdesátých letech významně zasloužil o její rozvoj. Dnes se můžeme přesvědčit, že ani jeho žurnalistické angažmá (dělal politického komentátora), ani pozdější práce poradce Petra Pitharta ho neodklonily od vnímání světa z pozice autora beletrie. Ba spíše naopak - jeho praxe mu přihrála některé situace a nápady, které ve svých povídkách dále rozpracovává. A rozpracovává v podstatě až do extrému majícího téměř parodickou příchuť. K čemu volby, když stále a stále končí téměř patem? Senátory a poslance losujte! A k tomuto nápadu ještě přibalil domov důchodců, obsazený postavami, které jmény, minulostí i chováním připomínají leckteré politiky počátku devadesátých let. Jak odlehčit hroutícímu se důchodovému systému? Dejme důchodcům právo požádat o asistovanou sebevraždu - a ještě je zaplavme návody a konzultanty, kteří jim neustále vysvětlují, jak je to výborné řešení...

Povídky jsou až na nepatrnou výjimku posazeny jasně do SF - ať již prostředím, nebo alternují historii, či motivem. Pro čtenáře, který zásadně neopouští malý rybníček žánru, budou zřejmě překvapením. Jsou po výtce situační nebo atmosférické, jsou postaveny na detailu a na vyprávění, nemají závěrečný šlágštych. Právě to, že pointa je - pokud je - až za koncem, že čtenář si ji může dopracovat podle svého pocitu z povídky, je zajímavým a charakteristickým rysem celé sbírky. Jaroslav Veis tu SF vrací k jednomu z jejích kořenů. Zatímco vlastní povídky jsou až filigránsky propracované a čtenáře vedou slovo za slovem prostředím i dějem, autor na konci náhle otevírá dveře - a je jen na čtenáři, jestli sebere odvahu a vypraví se za ně do pokračování světa, tentokrát už upraveného jeho vlastní fantazií.

Poslední desátá povídka z celkového rázu předchozích textů výrazně vybočuje. Náhle se ocitáme ve středověké Veroně, uprostřed sporu Monteků s Kapulety, a zápisky mnicha Vavřince nám celou shakespearovskou legendu podávají úplně jinak. Tento styl však od Jaroslava Veise už známe - povídka v dopisech se u něj neobjevuje poprvé. Jakoby poklidné zprávy intrikujícího mnicha svému chlebodárci v sobě však obsahují dramatický náboj, v kostce reflektující a sledující slavný vzor napsaný plešatou labutí avonskou.

Charakter povídek se více blíží mainstreamovému stylu psaní (což je podpořeno pevnou vazbou a cenou), jsou však bez pochyby fantastické. Kultivovaný vypsaný styl, cit pro detail, umění odskočit od zřejmého pokračování děje, minimalistické nástroje pro propracovaný popis psychologie postav, to vše nám přináší tato celkem útlá, avšak tématicky a nápadově obšírná sbírečka.

Hodnocení: 70 %.

Jaroslav Veis: Evropou obchází strašidlo
obálka, frontispis: Jaroslav Huptych
Akropolis, 2009
256 stran, 259 Kč, vázané
ISBN 978-80-7304-117-5

(ve zkrácené verzi vyšlo v časopise Pevnost 2010/01)