Mistr Ituan je mnichem řádu Nejzaššího předělu a rozhodl se, že se ctí splní jeden z největších úkolů, které kdy mohl dostat – doprovodí poutníky na posvátnou horu Asun Ghol, pomodlí se za štěstí panovníka a rozkvět říše a nazpět donese božský, zázračný olej.

…Třináct poutníků si jeden po druhém připíná na široký rákosový klobouk lasturu, odznak cesty. Kolem nich se hromadí mošny, vaky a tlumoky, měchy a tykvové čutory na vodu, tenké prošívané pokrývky a spací podložky. Jejich dlouhé hole jsou zhotovené z lehkých kmínků waynanské bílé růže, či naopak z těžkého tmavého dřeva červené třešně, aby byly pádné jako železné tyče. Lesklá zrna dirkitových růženců se posouvají mezi prsty, jedno za druhým odpočítávají zoufalství a naději…

Pro všechny poutníky je tato cesta výpravou do neznáma a všechny spojuje větší či menší odhodlání dojít až na posvátnou horu, kde mohou vyřknout své horoucí přání a očekávat jeho splnění. S hlavou ztyčenou a plni odhodlání vycházejí z města, po několika dnech cesty však začínají být zmítáni pochybami o vlastních schopnostech. Ituan se snaží dodávat sílu a odvahu i těm nejslabším, ale všichni jsou unaveni a překvapeni nejen nenadálými překážkami, ale i neochotou a otevřeným nepřátelstvím obyvatel krajiny, zničené dlouhotrvající válkou.

„…A eště se tady modlej k Nebešťanovi,“ postěžoval si krčmář stálým hostům. „Sem žádný cizí božstva nemaj co lízt! U nás platí akorát Král kobylek a Generál zadního vchodu! Že se přijdou skovat před bouřkou a nanesou dovnitř spoustu mokrýho bláta, no prosim…, ale taková opovážlivost v mý hospodě, to sem jaktěživ neviděl…“

Dny plynou a mění se v týdny, měsíce putování. Už dávno přišli o svůj majetek, slušné šaty i iluze, mnozí nedokázali odolat útrapám cesty nebo násilí lupičů. Přes to všechno se k nim ještě několik poutníků připojilo a všichni společně se pomalu, se zpožděním proti plánu, ale přece jen blíží k cíli.

…Jako by se za měsíce svízelného putování odřela jejich vnější schránka dobře živených, spokojených, docela vážených lidí s rodinami, přáteli, sousedy a postavením, které není celkem špatné. Ta slupka bolestivě opršela až do živého masa. Avšak zranění a touha, které v sobě každý z poutníků nesl, jako by za námahu cesty procitly k vlastnímu bytí. Vyrašily jako bujné býlí, začaly obrůstat jejich duše a pohlcovat je, přižehávaly se k obnaženým tkáním. A zatím co poutníci sami ztráceli stále více z toho, čím bývali, skryté důvody jejich cesty je prorůstaly jako husté trnité lodyhy malchie. Pohltily je a uzavřely do nitra krusty, oddělily od všeho ostatního.

Každý z nich zůstal sám…

Tento román není tradiční fantasy v původním významu slova. Přesto se autorům podařilo naplnit jej vším, co má kvalitní zástupce tohoto žánru mít. Ba co víc: přidali úžasný, nádherný a neskutečně barvitý jazyk, kterým významně povýšili kvalitu celé knihy. Vystupující postavy jsou opravdové a i díky jejich úvodnímu představení velmi dobře rozlišitelné, žijící naplno vším, co jen lze v nitru člověka nalézt. A tam také nachází čtenář to nejzajímavější - je beznadějně pohlcen syrovostí a současně nevyjádřitelnou poetičností postav. Až dalším, ale stejně významným prvkem je prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Krajina naprosto cizí, ale přesto známá prostřednictvím náznaků, které směřují k dálnému východu, není popisována příliš podrobně – ale vždy tak, aby umocnila dojem dokonalé přehlednosti. V závěru pak dochází k famóznímu smíšení zpodobnění Asun Gholu s tím, co všechno si jen dokáže člověk představit na konci své pouti. Toto monumentální vyvrcholení tlumí smutek z nepředvídaného závěru děje i konce četby.

Zdánlivě jednoduchý děj připomíná puzle: cesta poutníků je rámem, do kterého vkládají autoři jednotlivé dílky postav, situací a výjevů. Zpočátku se nesourodé prvky díky drobnostem spojují, jednoduché obrazce se s přibývajícími dílky skládačky rozvíjejí, košatí a v samém závěru vynikne krása a složitost ornamentu, ve kterém má každá drobnost na přesně určeném místě svůj význam. A navíc se ornament z různých úhlů jeví rozdílně, při každém dalším pohledu objevuje čtenář nový rozměr a hloubku díla.

Jedním z náznaků dálně východních reálií je i velmi zdařilá ilustrace na obálce a křehké, až vzdušně lehounké obrázky J.M.Kočí v knize.

Dovoluji si označit toto dílo za přelomové a doufám, že se autorům podaří ve stejné kvalitě navázat pokračováním o dalších poutích mnicha Ituana.

Hodnocení: 100 %.

Vítr v piniích (rozhovor s F. Vrbenskou, informace o knize, ukázka z knihy, recenze Petra Vařáka, recenze Honzy Kovanice)
Vrbenská, Františka - Kočí, Jakub D.
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Jana Šouflová
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková, Zuzana Kupková, Hana Vránová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 440
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Cena: 225 Kč