Čas, prostor, mimozemšťané, informační bytosti - to vše a spousta neznámých prostředí je hřiště, na kterém se odehrává tento román. Skupinka vyvrženců - říkají si revolucionáři, aby měli aspoň nějaké sebevědomí - se pouští do křížku s podivnou rasou, která nalákala lidstvo na novou formu existence. Putují přitom sem a tam všemi čtyřmi rozměry, setkávají se s podivnými bytostmi, a postupně nám odhalují tajemství - z nichž mnohá tajemstvími zůstanou i za poslední tečkou příběhu.

Příběh je vyprávěn formou paralelních příběhů, hrdinové jsou rozděleni, promíchávají se mezi sebou díky časoprostorovým transportům, setkávají se a rozdělují, přeskakují mezi místy a časy jako luční kobylky. Jenže jejich příběhy jsou právě podobné životu lučních kobylek - svět je plný překvapení, stačí okamžik, aby byli jinde a jindy, než před chviličkou, biotop se mění skok od skoku.

Samostatnou záležitostí je překlad a - především a u nakladatelství Triton překvapivě - nedostatek uvážlivé redakce textu. Věty - ať již v přímé nebo v autorské řeči - plýtvají vykřičníky nepředstavitelným způsobem, na straně 22 najdete z třiatřiceti vět patnáct zakončených vykřičníkem, tedy něco, co v češtině bije do očí. (Původně jsem chtěl tuhle recenzi napsat s podobnou koncentrací vykřičníků, ale asi po padesáté stránce knihy mne to přešlo!)

Příběh sám je prostý, víceméně to je hledání, časovka sama dává přitom mnoho příležitostí k vytváření zápletek - ale tady je to vše redukováno na debaty o smyslu lidského života, o tom, jak snadno může lidská rasa ztratit motivaci a vůbec. Humoru pomálu, poetiky také, a i když prostředí a různé varianty vývoje lidstva (mimochodem navazující na dřívější Simakovy práce) jsou zajímavé, celkový dojem z četby je chabý.

Najdete tu hned několik ras, které se považují za pány Vesmíru - a když jednu najdete, za chvíli se dostane na další. Ale je to takové sterilní, každá z nich si hraje na svém písečku, o ty níž se nestará, o těch výše neví, žádné drama z toho nevzniká, vše se odehrává pouze ve vztahu k lidem.

A ti jsou docela schematičtí, jejich vývoj je prakticky zastavený a u řady z nich víceméně víte, jak se v které situaci zachovají. Naši současníci Korkorán a Boone jsou sympatičtí svojí houževnatostí a vynalézavostí, ostatní jsou ale papíroví a sypou se z nich piliny. Autor, jehož Když ještě žili lidé (jak je nazvaný starší český překlad románu City - Město) patří k základním dílům klasické SF, tak ve svém posledním románu, vydaném v roce 1986 (to mu bylo dvaaosmdesát let) zůstal daleko od své pověsti.

Clifford D. Simak: Hlavní trať věčnosti (Highway of Eternity)
překlad: Václav Petr
obálka: Valentino Sani, grafická úprava: Dagmar Krásná
medailon autora: Martin Šust
Triton, edice Trifid, 2006
344 stran, 219 Kč (členové klubu Trifid 149 Kč), brožované
ISBN 80-7254-673-2