S čekáním na páté číslo českého vydání magazínu F&SF rostla má netrpělivost, na co se mohu těšit. Po překotném a zbrklém přečtení Slova úvodem Martina Šusta jsem se trochu vyděsil, copak nás asi potká v příštím čísle, které bude vánočně naladěno a vyjde v prosinci. Zmínku o stránkách časopisu jsem letmo přelétl očima, vždyť kdo ze čtenářů Sardenu by o nich už nevěděl? S chutí jsem se vrhl na první povídku Claudie O'Keefeové.

Černí jeleni (Black Deer, F&SF 4/2005) nás zavedou do lesů amerického středozápadu, či tam někam poblíž. Pokud je mezi vámi nadšený biologář, případně nimrod, pak si určitě řekne, jak je to možné? Vždyť černá srst u jelenů je naprosto vyloučená věc. O tom, že by to mohla být pravda, se přesvědčí nejenom Caroline, která vyjela se svým bývalým manželem za dávnou dětskou vzpomínkou. Klidně plynoucí záležitost staví na postupném gradování napětí k až celkem překvapivé duchařské pointě. Holt, s jeleny si nezahrávejte.

Delší práce, chcete-li noveleta, z pera Lairda Barrona, jehož Sekvenci Imago jsem vynášel pro hrůzostrašnou atmosféru do nebes, se jmenuje Sosák (Proboscis, F&SF 2/2005). Pravdou je, že se dostala do finálových nominací na letošní ceny International Horror Guild, ale - bohužel pro mě - nedokázal jsem se vžít do pocitů hlavního hrdiny, živořícího svůj nicotný živůtek, sestávající z velké pařby společně s lovci odměn. Rozhodně neočekávajte příběh, se kterým se poperete na cestě do práce, k jeho pochopení a vžití je potřeba usednout na klidné místo a pekelně se soustředit, překonávat bariéry náznaků, které v Imagu rozehrávaly naši představivost. Osobně se mi to nepovedlo a tak si nejsem jistý, zda-li se jednalo o zásah shůry nebo něco děsivého, čím Spojené státy překypují v míře vrchovaté, alespoň podle toho, co nám nabízejí jejich horory.

Mírně zmaten jsem otočil stránku a jal se zaplnit myšlenky Letními žněmi příznivců sci-fi, jak své tři rozbory knih pojal Jiří Popiolek. Samozřejmě jsem letmo zaznamenal vydání románů Dědic (C. J. cherryh), Kryptonomikon (N. Stephenson) a Spin (R. C. Wilson), vždyť jako šéfredaktora Sardenu je to má svatá povinnost, ale o žních bych zatím nemluvil, doufám, že si užiji alespoň dožínky. Většina lidí včetně recenzenta se určitě shodne na nejlepším počtení v podobě Spinu, zatímco Dědic má mírně sestupnou tendenci a Kryptonomikon, ač na pokraji kultu, se fantastiky dotýká pouze letmo. Časem se určitě dostanu ke všem třem perlám, ale uklidněn po předchozím zážitku jsem už mohl zaměřit svou pozornost k noveletě Richarda Chwedyka.

Míra všech věcí (The Measure of All Things F&SF 1/2001) sklouzává k označení "přeslazené příběhy" o biologických hračkách - malých inteligentních dinosaurech - jejichž osudy dokáží pohnout žulou, či jiným bezcitným nerostem. Kliďas Axel si splnil sen a stará se o jakýsi azylový dům právě pro tyto "živé hračky". Jejich poklidný život čas od času naruší cizinec, který do tohoto útulku zavítá, většinou z čistě osobních důvodů. Povídka je zajisté průhlednou paralelou na lidské vztahy v rodinách. V Axelově domě tak nalezneme průřez pocity lidí, kteří byli odstrčeni a nalezli svůj nový domov, ať už si vybávíte důchodce, děti bez rodičů nebo jednoduše osoby, které se staly pro své bližní příliš velkou zátěží. Vyprávění, využivší pouze jedné SF rekvizity si nadmíru užijete.

Další práce by mohla být zárukou kvality při pouhém napsání jména autorky. Takže tady je: Ursula K. Le Guinová. Její Narozeniny světa (The Birthday of the World F&SF 6/2000) získaly cenu Locus a staly se pilotní povídkou ve stejnojmenné sbírce (2002). Zpočátku fantasy příběh, o vládcích tak mocných a moudrých, že byli svými poddanými povážováni za Božstvo, popisuje spokojený život v paláci, který očekává veselku sourozenců Tazua a Ze. Božstvužel pro svět má stávající božský pár několik potomků navíc a jeden z nich pocítí náhlou touhu zmocnit se vlastní sestry Ze a vládnout sám. Vládcova předtucha však ukáže, že dojde ke konci všech dní. Atmosférický příběh o vztazích v rodině (neočekávejte žádné řecké báje) se brzy, jako mávnutím kouzelného proutku, změní na sci-fi. Kdo si oblíbil lidské příběhy paní Le Guinové plné pochopení a empatie, nebude tímto dílkem zklamán. Ať už se nám podobný příběh může zdát sebebanálnější, tak jen od paní Ursuly je výprávěn s mistrnou dovedností a vhledem.

Války těla a ducha Petra Kotrleho nám ukáží souvislosti zdánlivě nesouvisejících románů Zlomení andělé (R. K. Morgan) a Vryté město (K. J. Bishopová). Přes veškeré rozdíly, počínající v subžánrech samotných, se pan Kotrle dopracoval k neuvěřitelné podobnosti hlavních aktérů příběhů - Kovacse a Gwynna - tedy podobnosti jejich charakterů.

Příběhy od zimních ohňů (Cold Fires, F&SF 10/2004) M. Rickertové osloví vnímavé čtenáře, kteří neholdují přílišné akci. Kdo ví, zda-li tato povídka vůbec sahá do fantastiky. Dva manželé zůstanou vězněm svého domova, když v zimě tak veliké, že by se dala krájet, vypadne elektřina a oni využíjí svůj rodinný krb k zahřátí a vyprávění příběhů. Oba si vzájemně sdělí nikdy nevyřčená tajemství. Stojí za úvahu zamyslet se nad tím, kolik toho víte o svém partnerovi a jeho minulosti, zda vás zátěž nově objevených skutečností dokáže více spojit v poutu, které plyne z upřímnosti nebo zanechá stín pochybností. Další z nádherných příběhů, jenž mohl napsat pouze sám život.

Milan Žáček se zabývá Novým úžasnem Chiny Miévilla, autora, jehož díla nám překládá do češtiny a jenž ho svou imaginací a neustálým vyvoláváním pocitu úžasu fascinuje. Kdo jednou navštívil jeho Un Lun Dun ten se z tohoto podivuhodného světa jen tak nevymaní.

Sherlocka Holmese zná určitě každý Evropan, znáte však Henghise Hapthorna? Ale to je škoda, tento geniální vyšetřovatel nemusí ani opustit svůj útulný byt, aby vyřešil sebespletitější případ a to nejenom díky svému břitkému intelektu, ale také s pomocí svého integrátora, jak se můžete přesvědčit již ve třetí u nás přeložené detektivce Matthewa Hughese pod názvem Záhuba Falberothova (Falberoth's Ruin, F&SF 9/2004). Předešlé kousky Artefakt Thimů a Chytrák hlupákem se objevily ve F&SF 1 a 3/2006. Tentokrát se dozvíme, jak to bylo s plánem a uskutečněním vraždy nepříjemného boháče Falberotha. Pravdou je, že závěr pouze potvrdí vaše předčasné odhalení vraha, ale i tak se jedná o úsměvnou hříčku, která se asi nejvíc odděluje z prací tohoto čísla.

Noveleta Bez paměti (Presence, F&SF 3/2002) Maureen F. McHughové se od reality odlišuje pouhým nepatrným zlomkem, v tomto případě aplikováním speciální léčby na toho zapomětlivého Němce, jak jen se, ach, ano, Alzheimera. Rodinu Mily postihla nevyhnutelnost osudu v onemocnění jejího manžela Guse, který se pomalu ztrácí v bídě zákeřné choroby, napadající mozek a paměť. Kvůli narůstajícím problémům se rozhodne pro drahou experimentální léčbu, přestože ví, že nový Gus nemusí být vyléčen na sto procent a navíc se může stát úplně cizí osobou. Míra podstoupeného rizika nemusí nutně odpovídat míře lásky věnované partnerovi.

Dovedete si představit Vesmír jako gotickou katedrálu? Jiří Popiolek ano, alespoň po přečtení nových space oper Alastaira Reynoldse Údolí vykoupení 1 a 2. Když už to vypadalo, že SF nemá co nabídnout, přišla Nová vlna a s ní žánr jako celek začal nabízet stále více neotřelých námětů. Stejně tak to vypadalo s podžánrem space opery, dokud noví autoři, včetně A. Reynoldse, neposunuli tento nemalý šuplík vědecké fantastiky o notný kus dále. Seznam restů, které musím dohnat se povážlivě rozrůstá.

Poslední povídka Tváře (Faces, F&SF 6/2004) Joea Haldemana nabízí pohled na klasickou sci-fi, jak ji máme rádi. Dvojice průzkumníků na planetě Lala se ocitne tváří v tvář neznámým jevům a posléze architektonickému skvostu, o němž si ani obyvatélé této planety nejsou jisti, kdy a jak vznikl. Problém s památkou nastává ve chvíli, máte-li od ní odtrhnout pohled. Napínavé, čtivé a v závěru celkem humorné vyprávění učinilo důstojnou tečku za aktuálním číslem magazínu Fantasy & Science Fiction.

Jak jste si zajisté mohli povšimnout v pátém a posledním čísle letošního ročníku se Martinovi Šustovi podařilo vybrat mnoho různorodých a nadprůměrných textů, spojených myšlenkou mezilidských vztahů. Ačkoliv vás, stejně jako mě, některá díla osloví méně a jiná více, zůstane faktem, že budeme s nadějí a uspokojením očekávat číslo příští.

P.S.: Nezapomeňte hlasovat o nejlepší obálku a povídku v uplynulém ročníku ;-)