Dva dobrovolníci, Max a Albert, se v blízké divákově budoucnosti (blízké a budoucnosti z pohledu doby uvedení filmu do kin - 1984), totiž v roce 1991, nechají v rámci vědeckého pokusu hibernovat na tři roky. Probudí se ale do světa úplně jiného, než který zanechali za kryty svých sarkofágů. Brzy po jejich zmrazení totiž vypukla válka, a jedna z použitých zbraní vymazala ze světa mužství. O muže samotné se pak postarala militantní Liga žen.

Max a Adam tak jsou podivnými vykopávkami, o které svádějí boj dvě mocenské kliky malého ženského státečku, ukrytého hluboko pod zemí, která jeho obyvatelky chrání před nepřátelským světem. Archeo a Genetix bojují o možnost oba exempláře zkoumat, ale především Max by své věznitelky raději zkoumal podobně, jako zkoumal ženy kdysi. Oba unikají, jsou lapeni, opět unikají, mají být naturalizováni (to jest má jim být změněno pohlaví na to jediné vědecké a správné), prozkoumají podivná zákoutí světa, který je vůči nim nepřátelsky naladěn, až nakonec rozluští všechny jeho záhady.

Tahle komedie byla v době svého vzniku kultovním snímkem. Nejenom kvůli parfému erotiky (odhalená ňadra tehdy byla v kinech zatraceně vzácná, a videa a pornokazety nebyly o moc rozšířenější), ale především pro svůj humor. Toho je ve filmu víc než hodně. Vtipy založené na kontextu doby („připadám si, jako kdyby mne vylučovali z Pionýra“, „1998? to jsem měl dostat byt!“, „co si to dovolujete? jsem funkcionářka!“) už jsou jen pro pamětníky, kterých rok po roku ubývá, ale těch ostatních fórků a fórů tam je stále ještě dost - v podstatě v každé scéně najdete něco, co vám zatřepe bránicí.

Některé dokonce s dobou získaly grády - to jsou především různé narážky na feminismus („chci dokázat, že muži jsou chybějícím vývojovým stupněm mezi námi a opicí“) a vůbec totalitní podstata zobrazeného světa, ale zdaleka nejvíc vtipů je založeno na kontrastu až živočišné podstaty Adama a světa žen bez mužů, který autoři scénáře propracovali velmi podrobně. Taková návštěva doktorky Lamii ve starobinci, kde ji vetchá babička vysvětluje, k čemu že to v dávných dobách byli na světě muži, je úžasnou hereckou etudou sama o sobě.

Režisér Juliusz Machulski (Vabank I a II, King Size aj.) si ke spolupráci na scénáři přizval Jolantu Hartwigovou a Pavla Hajného (od něj zřejmě pocházejí některé reflexe tehdejších českých komedií, které ve filmu můžete najít) a do hlavních rolí obsadil Jerzy Stuhra a Olgierda Lukasiewicze, jejichž protihráčkami jsou Bozena Stryjkówna a Boguslawa Pawelec. Obě dívky se naneštěstí v oné feminní společnosti chvílemi ztrácejí, ale přesto jsou vidět - a dostatečný prostor dostanou k dispozici v závěrečné části, ale celá čtveřice se poctivě snažila a zvláště Jerzy Stuhr předvedl dokonalý herecký koncert.

Stuhrův Max, to je kombinace požitkářství a malého skoropodvodníčka, hledajícího nejrůznější cesty a cestičky k získání třeba jen nepatrného prospěchu a výhody pokud možno bez námahy a zásluh. Jenže i přesto je sympatický - nakonec v něm vedle těch jeho špatných vlastností najdete také kousíček srdce, soucitu, lásky, shovívavosti a odpuštění. Žádný vernovský hrdina-průzkumník, ba dokonce ani pilot Pirx, ale složitý mix obyčejných lidských vlastností, jaký při troše upřímnosti najdeme také u sebe.

Tenhle kultovní film se konečně dočkal české DVD edice, a protože byla vydána pro Levné knihy, můžete jej mít za pouhopouhých devětadevadesát korun - málokterý film má tak příznivý poměr cena výkon.