Při pohledu na seznam vydaných žánrových titulů za rok 2007 se akademikovi zježí všechny chlupy na těle a s jistou dávkou nadšení a zděšení si řekne, zdali bude moct zodpovědně vybrat ze stovek titulů ten pravý, přesto si troufám tvrdit, že už stejně má své tajné favority pro tento rok, ale svědomí mu nedá a snaží se udělat si ucelenější obrázek a svou volbu posvětit, pakliže za 365 dní nezvládl zdolat alespoň jednu knihu denně a k večeři ji zajíst dávkou povídek.

V tomto zúženém a rozhodně ne naprosto objektivním přehledu bych rád zmínil těch několik knih, které by určitě neměly uniknout pozornosti ani kvůli akademikovým osobním preferencím. Kromě jiného by se každý hlasující v cenách Akademie SFFH měl zamyslet nad tím, není-li moudřejší hlasovat méně než více (jak bylo řečeno třeba v tomto článku). Osobně si třeba nedovolím hlasovat v původních domácích povídkách, kterých jsem v roce 2007 nepřečetl zrovna málo, ale rozhodně ne ani třetinu toho, co se objevilo nejen v časopisech, ale i antologiích a sbírkách. Méně někdy znamená více, zvlášť když si všimneme, že někteří autoři vypustí jednou za čas do světa perlu, zatímco jiní jsou zruční řemeslníci, u kterých musíme prosívat zrnka jejich píle, než objevíme nezapomenutelný kousek. Dost však bylo mého tlachání, pojďme k věci - tedy nejlepší knižní fantastice minulého roku.

Finální výběr jsem po pečlivých úvahách zúžil na několik desítek knih, které určitě neztratí s léty nic ze své přitažlivosti a výjimečnosti. Z téměř tří stovek překladových a desítek titulů domácích autorů jsem vypustil reedice a zaměřil jsem se v první řadě na hodnocení (a jako bernou minci vzal v potaz) recenzentů v časopisech Pevnost a Ikarie, které nejvýznačnější měrou ovlivňují výběr nejenom akademických čtenářů, ale pronikají každý měsíc do mínění největšího vzorku všech českých čtenářů fantastiky. Z těchto dvou periodik jsem jako "kvalitní" čtivo vybral titul, který alespoň v jednom z nich dosáhl hodnocení 80% (čtyři *) a vyšel poprvé v roce 2007. Abych obsáhl co největší počet názorů a zároveň demonstroval, jak hodně kniha zaujala a jak hodně se o ní mohli čtenáři dozvědět, vyhledával jsem další recenze dostupné na internetu (z recenzí procentuálně hodnocených). Kvůli množství velmi dobře ohodnocených knih jsem výběr doplnil o kritiky internetového knihkupectví Daemon, stránky Fantasy Planet, Sardenu, Knihovnice a u několika výtisků i dalších zdrojů. Ještě jednou opakuji, že kritériem pro prvotní výběr bylo alespoň jedno hodnocení osmdesát a více procent v Ikarii nebo Pevnosti.

Je mi naprosto jasné, že tento výběr nemá nic společného s objektivitou, ale rozhodně si myslím, že se v něm objevily ty nejlepší tituly uplynulého roku. Stejně tak v něm můžete spatřit konfrontaci několika názorů recenzentů a vidět i diametrálně odlišná hodnocení jedné a té samé knihy. Svůj zidealizovaný výběr založený na celoročním sledování literární fantastiky jsem, po dlouhém váhání) zařadil až na konec článku a pokusil se v subjektivním výběru zaměřit na knihy, které upoutaly zájem široké veřejnosti a zároveň obohatily žánry sffh jako takové. Následující seznam nerozděluje knihy podle žánrového zařazení nebo země původu autora, ale slouží jako přehled knih s nejlepším hodnocením v prestižních periodikách a serverech.

Vysvětlivky:

• Ikarie - hvězdičkové hodnocení Ikarie převedeno na %
• Pevnost - hodnocení Pevnosti v %
• Web1 - Hodnocení na jednom z násl. webů: Fantasy Planet, Daemon, Sarden, Knihovnice
• Web2 - další hodnocení na internetu nebo druhé z Web1
• Web3 - další hodnocení (internet, Web 1 nebo hodnocení autora článku)
• Průměr - průměrná hodnota všech hodnocení
• Nejvíce - Nejvyšší nalezené hodnocení
• Tučně - tituly s více jak 2 recenzemi a průměrem převyšujícím 75%

Bezesporu nejlepším výtiskem, kterého jsme se v minulém roce dočkali, se stal román Sussany Clarkové Jonathan Strange a pan Norrell, kniha, která vznikala 10 let a po svém uvedení na trh získávala jedno ocenění za druhým, až díky píli překladatele Viktora Janiše mohla spatřit světlo světa v českém překladu. Kvalitní vydání, ukázkovou propagaci a bezchybnou redakci zajistilo nakladatelství Alman a náročného milovníka knih uspokojilo pevným vázaným přebalem ve dvou barevných modifikacích. Stejně přijemná byla také cena, ale hlavně kulisy "viktoriánsky" vyhlížející fantasy o alternativní anglii, do které se vrátila kouzla díky nadšení a vytrvalosti dvou mágů gentlemanů, kteří by za jiných okolností nikdy nestáli proti sobě. O knize už se napovídali jiní kritici a všimla si ji také celostátní média, což z ní dělá dílo přesahující nejenom meze fandomu, ale také výtvor překračující tendenční meze historie. Osobně jsem se pak setkal také s tím, že si našla cestu k mladým čtenářům a získala si u nich ohlas. Jednoznačný favorit i kdyby jste ji nečetli.

Dva roky čekal pravověrný scifista a každý milovník geniálních příběhů překračujících hranice žánru na pokračování románu a žánrové Knihy roku 2005. Po dvou letech a nepěkných tahanic na pozadí, jsme se s chutí mohli začíst do Olympu Dana Simmonse, který žánrům sffh přináší ta nejlepší díla a nebojí se do nich zakomponovat odkazy na díla unikajícím žánrovým škatulkám. Pokračování Ílionu nás zavedlo do jiného univerza a pomohlo nám prožít zbytek neuvěřitelného dobrodružství "trochu jiné" Trojské války. Úspěch Olympu začal již po vydání Ília a připomenul nám, že stále exustují příběhy, které si chceme nechat vyprávět až do konce. Několik propletených dějových línií, odkazy na nezapomenutelné velikány literatury, promyšlený, poutavý a napětím oplývající příběh a spousta nezodpovězených otázek - to všechno vytvořilo koktelj, po kterém lační každý z čtenářů. Nemalý dík pak patří trpělivě pečlivé a bohužel nedoceněné práci Petra Kotrleho, bez kterého by čtivost knihy značně utrpěla.

Konečný den Valhaly nabízí završení výtečné ságy Františka Novotného a navíc dokončení nikterak nevybočující z kvality knih předchozích... "František Novotný na této sáze pracoval - s přestávkami - dlouhých patnáct let. S důkladností, jaké je schopen jen člověk, který dlouhá léta pracoval jako programátor, prostudoval řadu pramenů a připravil si podrobná schémata světů a dějů, které pak oblékal do slov svého příběhu. Vznikl tak amalgám velmi propracovaného světa, vícevrstevných zápletek, referencí na historické události, postavy i literární díla. Děj je velmi komplikovaný, přesto živé vyprávění pomáhá čtenáři orientovat se mezi paralelními světy a tím, co se v nich přihodí.

Magie a technika se tu prolínají, postavy germánských ság používají laserové pušky, český chlapec bojuje s katanou, Golem opečovává filigránskou kovovou růži, z parašutistů skupiny Anthropoid se stali antropoidi - Heydrichova osobní ochranka. František Novotný sáhl do mnoha kapsářů, a z kousků, které v nich našel, sestavil fantazií překypující svět, který by možná mnohý z komerčně úspěšných amerických autorů označil jako plýtvavě košatý. Valhalu můžete číst několikrát po sobě a pokaždé vás překvapí odhalení nějaké nové souvislosti nebo konotace. Závěr celé ságy je podle mého názoru nejvýznačnějším dílem původní československé SFFH uplynulého roku a považuji jej za horkého kandidáta na cenu ASFFH." (pagi)

Když se zadíváme na rozličné antologie, neměli bychom pohledem minout právě To nejlepší se science fiction a fantasy, alespoň za posledních 30 let existence magazínu Locus. Pestrý výběr novel a povídek nehrozí zklamáním, ale pouze pečlivým výběrem zkušených editorských vlků Browna a Strahana. Svou měrou k čtivosti pak přispěl redakční tým nakl. Laser-books. Seznámit čtenáře s antologií Locus - To nejlepší z fantasy a science fiction a nehýřit přitom samými superlativy je obtížné. Jde totiž o pečlivě sestavený výběr mistrovských povídek fantastického žánru posledních třiceti let. Kniha vychází z množství skvělých prací odměněných cenou Locus, což je ocenění udělované každoročně čtenáři stejnojmenného odborného magazínu, jenž je ve světě pokládán za patrně nejdůležitější zdroj informací o literární fantastice.
Editoři Jonathan Strahan a Charles N. Brown na sebe vzali nelehký úkol vybrat z vítězných povídek ty nejlepší a zároveň nejpopulárnější příběhy. Vznikl tak výběr, který přímo demonstruje sílu žánru - jeho tematickou rozmanitost, čtenářskou atraktivitu, myšlenkovou i stylistickou volnost a především sílu ničím neomezované autorské představivosti. Jste-li příznivcem literární fantastiky, není proč váhat, a pokud je pro vás science fiction a fantasy pouze únikovým čtením plným nesmyslných vesmírných bitev a kouzelných amuletů, přesvědčte se, že i tyto žánry mají, stejně jako obecná literatura, svoje hlubiny a vrcholy. A tato kniha přináší jednoznačně pouze vrcholná díla od těch nejlepších autorů. (anotace)

"Román Neopouštěj mě představuje v tvorbě Kazua Ishigura určitý mezník. Po dvou knihách situovaných do Japonska a dvou románech ze zlatého věku Britského impéria se Ishiguro vydal do současnosti. Vybral si k tomu neotřelou formu – spojil přítomnost s budoucností, každodenní realitu staré dobré Anglie s pochmurnou vizí, jak by mohla naše civilizace také dopadnout...
Jak již bylo řečeno, Kazuo Ishiguro pracuje rád s tématy a obrazy, jež jsou typické pro klasickou britskou literaturu. Na bytostně britské motivy nahlíží jakoby zvenku; netrpí posvátnou úctou, ani jimi nepohrdá, ale spíše si s nimi pohrává, vytváří jejich prostřednictvím variaci na určitý literární styl. Jedním z motivů, které zakomponoval do svého románu Neopouštěj mě, je jedno z nejoblíbenějších témat literatury 19. století, „tajemný dům“...
Když se v souvislosti s moderní prózou vysloví jméno Kazua Ishigura, asi jen málokdo z běžných čtenářů zařadí tohoto autora napoprvé mezi prominentní britské spisovatele. Už jeho typicky japonské jméno zavádí, a přitom bychom jen těžko hledali prozaika, který by se tak specifickým a citlivým způsobem dokázal vyjadřovat k ryze britským tématům, jako je tradice nebo anglickost (Englishness), či který by byl schopen s podobnou lehkostí pracovat s nejrůznějšími anglickými literárními vzory a styly. Pro laika to může být překvapivé, ale je to právě Kazuo Ishiguro, který patří za posledních dvacet let mezi nejoceňovanější ostrovní autory." (Markéta Musilová, iLiteratura.cz)

Zaměříme-li se čistě na horor, pak si vybavíme Kinga a Barkera. Právě Barkerův román Imajika se dočkal druhého českého vydání, přestože již jednou vyšel, tak si ho nově můžeme vychutnat v jednom svazku. Jeho Imajika si zaslouží, aby neunikla ani pravověrným scifistům nebo fantasy čtenářům.
"Clive Barker v tomto románu vystavěl úžasný propojený svět Dominií, předkládá nám bohatý vícevrstvý příběh dramatický od počátku do konce. Jeho základem je rituál Smíření a jeho tajemství, ale k tomu všemu se propracováváme přes několik vrstev. Každá z nich samotná by vystačila na vlastní velmi působivou knihu, není pak divu, že celek obnáší úděsných devět set stránek (navíc tištěných zatraceně malým písmem). V originále to jsou dva tlusté svazky, český čtenář však dostává Imajiku v jedné knize, a jsem tomu - kupodivu - rád. Vše je totiž tak dobře propracováno a propojeno, tvoří společný a nedělitelný celek, a sloučení do jednoho špalku tu má smysl. Navíc to i cenově vychází - vzhledem k rozsahu - velmi příznivě.
Imajika je vynikajícím čtením, jen vyžaduje odvahu pustit se do čtení tak velkého a složitého celku." (pagi)

Zde si dovolím článek utnout, neboť by se dal protahovat dále a dále a kdo ví, zdali jste se dostali až sem. Jisté však je, že jsme si opět mohli z čeho vybírat a souhlasím s názorem JWP:

"Nevěřím vlastním očím! Když všude tvrdím, že právě prožíváme Zlatý věk české fantastiky, že se vydává spousta nových autorů, vycházejí nové knížky i starým pardálům, a do toho se tisknou sborníky z literárních soutěží atd., tak se může vedení Fandomu zbláznit, reaguje doslova hystericky, jak v Interkomu tak na intoušských webech.
A najednou i zástupci Akademie SFFH prozřeli a zjistili - stejně jako kdokoli jiný, kdo má oči a umí číst - že zažíváme dobu nebývalého rozkvětu české SF. No hurá. To to trvalo...
Bude se mi hlasovat líp... "

Nezapomeňte, že odeslat své hlasovací lístky (pokud jste akademiky) můžete do 3. března 2008. Tento týden se krátce pozastavíme nad zbývajícími kategoriemi, kde bych rád a zcela subjektivně vyzdvihl kandidáty v ostatních kategoriích (médium, nebeletristický text, nováček/počin, zásluhy, atp.)