Na Sardenu původně vyšlo 9. dubna 2004.

Jiří Walker Procházka patří k velmi neotřelým zjevům naší SF - a navíc ke zjevům neotíratelným a ke zjevům vůbec. Kdyby se někdo pokusil ho replikovat, asi by zjistil, že co kus, to originál - všichni stejní, ale každý jiný a výjimečný. Sbírka se skládá ze tří částí, a stejně, jako repliky JWP, co kus, to originál...

Kybersvět

• ...a odsuzuje se ke ztrátě rozměru
  Daňový únik je důvod pro to, aby hrdina byl odsouzen ke ztrátě rozměru. Žije, dýchá, může být zabit - ale je pouze dvojrozměrný. Pobývá na zdi, pohybuje se po ní, dostane se až na billboard (tam si vydělává jako figura), a chce zjistit, proč byl ve skutečnosti odsouzen, kam se poděl ten jeho třetí rozměr. Vedle myšlenky dvojrozměrné existence, propracované do velmi hlubokých podrobností, se tu objevují i motivy obecnější. Výsledkem je velmi působivý dramatický příběh.
• Když jsem ve službě, nevraždim
  Je dobré být mrtvý - motto této povídky a zároveň název antologie, pro kterou byla původně napsána. Zombie-detektiv pomáhá odhalit, proč jeden z mála přežívajících lidí zabíjí ostatní, a výsledek? Nechte se překvapit. Suchý humor využívající kontrastu mezi lidmi a zombiemi je doplněn fyzikálním nápadem a výsledek díky tomu stojí za to.
• Konec projektu "Příliv"
  Vlny na moři, oblaka na nebi - to vše vysílá jakési šifrované signály. A, jak zjistí hrdinové této povídky, za tím vším stojí společný jmenovatel, inteligence, která je zcela mimo chápání té lidské. Opět zajímavý nápad a pointa.
• Krysy
  Podtitul pitoreskní symfonická novela o třech větách sice prozrazuje, že se budeme pohybovat v prostředí hodně jiném, než to naše, ale skutečnost je ještě pitoresknější, než tomu napovídají první odstavce. Motiv hrdinského putování tu je podán způsobem, který více než vybočuje z obvyklých klišé známých především z fantasy - o prostředí raději ani nemluvím...
• Spermadonna
  Ačkoliv svět této povídky je rozsáhlý, je to „pouze“ generační loď. Ovšem tuhle generační loď dokáže vymyslet asi opravdu jenom JWP. I v této povídce je čtenář zahlcen gejzíry nápadů a dějové zvraty tak paradoxně spíše chápe jako zjednodušení situace.

Kybersvět

• Pražský Průnik
• Rox'n' Roll
• Kybernátor
• Roll's Royce
• Jackův konvoj

I když formálně to jsou jednotlivé povídky, jsou postaveny na společném základě a tak bych se při jejich hodnocení jenom opakoval. JWP doslova zneužívá svých profesních znalostí - ale nečekejte, že tenhle cyklus je učebnicí programování. Opak je pravdou, a to je ještě slabě řečeno.

Při čtení těchto povídek jsem měl pocit, jako kdybych šel po ulici a přitom snil s otevřenýma očima, a intenzivně jsem si připomínal jeden Suchého písničkový text: dejme tomu v elektrice průvodčí se rozplyne, dítě bloumá po Africe, loví lvice a my ne! Je to právě tento zvláštní typ imaginace, na kterém je Procházkův kybersvět založen, a to je řekl bych základní filozofický rozdíl jeho textů proti původnímu kyberpunku.

Navíc jeho virtuální svět je naprosto plnohodnotným prostředím, promyšleným a barvitě prokresleným ve všech třech dimenzích, je zvláštním zrcadlem našeho vlastního světa, modifikuje jeho reálie i společenské vztahy. Tím se ze dvojice reálný x virtuální svět v Procházkově podání stal jeden komplexní časoprostor, v němž plynule přechází z jedné polohy do druhé a nechává je prorůstat mezi sebou. I když obecným prvkem Procházkovy tvorby je vynikající intelektuální a faktografické zázemí, díky nimž plní své příběhy originálním dějem, pointami i narážkami jak na reálné jevy, tak na literární a filmová díla, v Kybersvětě vazby na svět naší reality nejsou zpestřením textu, ale staly se základním stavebním kamenem příběhu.

Do jediné věty dokázal vměstnat takových narážek řadu - v téhle ukázce jsou hned tři, a osolené hodně silným humorem: Joker [Rozparovač] chtěl tehdy protestovat, ale během pádu z půlkilometrového baráku mu nebylo rozumět. Dole neříkal nic. Jeho hra se slovy je úžasná a mohla by být školou hned pro několik generací začínajících autorů: digipalné hlavně, Eukleidovy parkety,  laserver, binární woodoo, B-tsunami, kyboard - a to jsem vybíral jen z několika stránek a letmým prohlížením.

Svět Transmise

• Transmise - Říše tiché smrti

Transmise je trojjediná - velký přírodní úkaz, jediný zdroj energie na planetě a prostředek sjednocující Říši. Ze tří Jícnů, v nichž rotují kamenné válce, je energie odebírána a rozváděna po Říši transmisemi (mladším čtenářům doporučuji poohlédnout se po nějaké knize o historii techniky). Stejně jako v továrnách devatenáctého století, tak i zde jsou klíčovým problémem řemenice, převádějící energii na vedlejší transmise a do strojů. Být nebo nebýt dodavatelem řemenic znamená být bohatý nebo živořit. Přestože se příběh hodně točí okolo boje o zásobovací monopol na kůže, hlavní postava není spojena ani s jednou z nesvářených stran a tvoří tak třetí trojúhelník konfliktu.

V této novele podobně jako v předchozích povídkách opět JWP představuje čtenáři vynikajícím způsobem propracovaný svět, vyfutrovaný neskutečným množstvím dobře fungujících udělátek. A, jak jinak, přidává k tomu i stejně dobře propracovanou zápletku a příběh, v němž není nouze o překvápka.

Ucelený Kybersvět je vynikajícím čtenářským zážitkem a vyslovenou lahůdkou, Transmise je velmi slibný signální příběh jeho nové knihy a povídky z Jiného světa ukazují šíři jeho talentu. Styl JWP je někde na půl mezi Ondřejem Neffem a Frantou Novotným, mezi akční satirou a intelektuálně propracovaným příběhem. Procházkův humor vynikajícím způsobem odlehčuje myšlenkově náročnou vrstvu jeho textů, a hravost, s jakou zachází s vysoce odbornými prvky, zaslouží smeknout virtuální klobouk. Je velká škoda, že kniha tak dlouho zastydla u nakladatele, vročení odpovídá původně plánovanému termínu vydání. Zato čtenáři díky tomu mají možnost si ji vychutnat...

Jiří Walker Procházka: Totální ztráta rozměru
obálka: Martin Zhouf
Milenium Publishing, 2003
484 stran, 239 Kč, brožované
ISBN: 80-86201-31-7