19.3.2024 | Svátek má Josef


KOČKY: Kočky na zahradě

12.10.2017

Před čtyřmi roky jsem napsala článek „Kšírovaná Dixie“, kde popisuji, proč máme naši zadní parcelu „zadrátovanou“. Manžel to tenkrát nazval vězení s přísnou ostrahou. Můžete si o tom přečíst zde. Je to rozšířený článek (právě o to zadrátování ), který původně vyšel v Dumce (r. 2000) a později v r. 2013 na Dedeníku (původně Náš Zvířetník). Fotky jsou oskenované papírové, digitál jsem tenkrát ještě neměla.

Kmeny cedrů omotané pletivem

V článku popisované pletivo stále máme. Pravda, na některých místech už léty trochu sesuté, pomuchlané a rezavé, ale dále skvěle plní svůj účel. Kočky mohou běhat venku a my se nemusíme bát, že některá skončí pod koly aut na silnici před domem. K tomu nám stačil strach o garážovou kočičku Indy, po celou dobu jejího života. Indy ale měla štěstí, dožila se patnácti let a zemřela doma, doufám, že stářím.

Vzhled našich plotů tady nikoho nepohoršuje, protože z ulice není skoro nic vidět. Navíc jsme zjistili, že přímí sousedé jsou tomu naopak rádi. Jedni proto, že mají slepice a dva psy (velké pudly), druzí zase mají jistotu, že to nejsou naše kočky, kdo jim dělá hromádky na zahradě.

Woody bedlivě sleduje veverku

Volně visícím pletivem jsou obalené všechny kmeny stromů a keřů po obvodu zahrady, jejichž větve přesahují do sousedních zahrad. Keře kolem bazénu nebo jinde vně zahrady pletivo nemají a kočky jimi rády prolézají. Ptáci se už dávno naučili v těchto keřích buď nehnízdit, nebo až vysoko v tenkých větvích, které kočky neunesou. Obalené stromy navíc poskytují únikovou cestu veverkám a chipmunkům, když se je některá z koček (nebo i Trixie) rozhodne pronásledovat.

Kočka za veverkou po pletivu nemůže

Všechny naše kočky postupně zjistily, že přes houpavé, nestabilní pletivo na stromy nevylezou a pokusy vzdaly. Občas nějakou veverku proženou (především Woody), ale zatím vždy byly veverky rychlejší. Chipmunka jsem na zahradě letos viděla jen zjara, možná se od nás odstěhovali. Veverek tu ale máme stále dost. Ty letošní se zřejmě narodily v některém z hnízd na cedrech. Mnohapokojový domeček, který máme v želvím výběhu, bohužel nadále zůstává prázdný.

Denně vidím veverky v klidu loupat spadaná slunečnicová semínka pod krmítkem a kočky povalující se často někde v blízkosti. Woody je pozoruje se zájmem, Rusty si jich většinou vůbec nevšímá. Woody je mnohem hbitější než Rusty, která je takový líný medvídek a jen výjimečně se za veverkou rozeběhne. Obě kočky už určitě vědí, že šance úlovku je malá, že jim veverka stejně uteče na strom. Proto se Rusty většinou ani nenamáhá a Woody o uprchlou veverku na strom rychle ztratí zájem. Jsem tomu ráda, nestojím o kočkami potrhanou veverku, nebo naopak bránící se veverkou pokousanou kočku.

Když krmím želvy, musím Rusty často odhánět

Stejně klidné soužití je i s želvami. Když je Rusty venku a vidí mě jít krmit želvy, běží mě doprovodit. Klidně by s želvami hodovala, protože je krmím kočičím masem z konzervy. Želvy jsou sice na kočky zvyklé, nebojí se jich, přesto raději snídají samy. Woody do výběhu také leze, ale z jiného důvodu – chytá v něm malé ještěrky. Když kočky svolávám dovnitř a Woody není na očích, jdu nejprve nakouknout do želvího výběhu. Je velká pravděpodobnost, že je tam Woody ukrytá pod cykasem a číhá.

Pozorovat zvířecí a ptačí život, který se nám na zahradě podařilo zajistit snad ku všeobecné spokojenosti, je něco, co mě nikdy neomrzí.

Nejoblíbenější místo koček - v chládku pod cesmínou

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Marička Crossette Neviditelný pes