V horkých dnech tohoto léta se konflikt na Ukrajině stává pomalu okrajovou záležitostí. Ve skutečnosti v něm jde o víc než jen o Putina a Porošenka.

Mír na Ukrajině je stále stejně vzdálen. Přestřelky mezi ukrajinskou armádou a „separatisty“, alias ruskými vojáky, jsou stále na pořadu dne. Protože je léto, civilisté netrpí zimou a chladem, a tak se ani o tomto fenoménu nepíše.

Podle think-tanku European Leadership Network stále mohutnější vojenská cvičení by mohla vyvolat skutečný válečný konflikt. Nicméně stále je i v otázce velkých cvičení patrná velká asymetrie, co se týče počtu vojáků zapojených do cvičení. Na ruské straně se jedná bezmála o sto tisíc vojáků, na straně NATO jsou cvičení o poznání „skromnější“ a účastní se jich několik desítek tisíc vojáků.

Závěry, ke kterým think-tank dochází, a sice že by se mezi NATO a Ruskem měla obnovit důvěra, jsou sice velmi rozumné, ale opomíjejí současný zdroj napětí mezi Ruskem a NATO, a tím je ruská anexe Krymu a „zapomenutá“ válka na východě Ukrajiny. Zejména pobaltské státy, konfrontované se současnou ruskou politikou, usilují o to, aby se NATO jasně vyjádřilo, že v případě „hybridní“ války z ruské strany je bude aliance jako své členy hájit. To v zásadě ani nejde bez praktické demonstrace síly, tj. vojenského cvičení NATO v Pobaltí.

Rusku zatím jeho politika vůči Ukrajině do puntíku plní to, o co ve vztahu ke svému západnímu sousedovi usiluje. Ukrajina prožívá tvrdou ekonomickou krizi, konflikt na části jejího území de facto znemožňuje realizaci nezbytných hospodářských reforem. Bez reforem ale Ukrajina nepostoupí kupředu, nejen proto, že nedostane další pomoc z mezinárodních finančních institucí, ale hlavně proto, že její ekonomika nebude schopná dynamického rozvoje. I Rusko sice platí za svou velmocenskou politiku ekonomickou recesí, protože v něm ale již definitivně zvítězila politika nad ekonomikou, Rusko „demonstruje“ svou sílu likvidací západních potravin, které se i přes ruské embargo do Ruska dostávají. Putin byl ruským národem přijat jako silný vůdce a vše mu projde.

Závěry think-tanku, že by bylo správné obnovit politiku důvěry mezi Ruskem a NATO, jsou jistě velmi rozumné, neodpovídají ale na otázku, jak toho za současné ruské expanzivní politiky dosáhnout. Jsou tak jistě velmi správným „slohovým cvičením“, ale bohužel bez jakéhokoliv návrhu na to, jak se k obnovení vzájemné důvěry dopracovat.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz