Andrej Babiš se stará o uprchlíky. Aby jim pomohl, chce vyslat polní nemocnici na turecké hranice nebo na řecké ostrovy. NATO by zase prý mělo pomoci potápěním pirátských lodí, pokud možno bez uprchlíků (bude zajímavé popsat, jak se to „bez uprchlíků“ dá zajistit) a výstavbou uprchlických táborů v zemích, které nápor nezvládají. Pojetí NATO jako stavební firmy je pozoruhodné. Jinak ČR nemusí dělat nic, protože ona na rozdíl od ostatních nápor zvládá (to pan Babiš sice neřekl, ale z toho, co řekl, to plyne). Jinak pan Babiš má hlavně starost o budoucnost Sýrie. Nikdo z politiků se prý neptá, co bude třeba se Sýrií, až konflikt skončí. „Kdo bude chtít tu zemi obnovovat, když se všichni mladí a vzdělaní usadí v Německu?“ Nejlepší tedy bude, když k nám ani do Evropy nikoho takového nepustíme (to zase pan Babiš neřekl, ale z toho, co řekl, to plyne).

Při hlasování ve vládě nepodpořil odmítnutí kvót jenom ministr Pelikán, víceméně z taktických důvodů: „Bojím se, že tvrdošíjným odmítáním kvót se dostáváme v rámci EU do nepříjemné izolace... Myslím si, že náš postoj by měl být o dost konstruktivnější.“ Místopředseda TOP 09 Ženíšek ke kvótám podle Práva řekl: „Desetimilionová ČR se umí postarat o několik tisíc uprchlíků, aniž by jí to musel někdo administrativně nařizovat.“ Na obou stanoviscích něco je, i když si zdánlivě protiřečí, ty věci by se měly brát v úvahu. Obojí najednou. (Ministr Pelikán a ministr Dienstbier prý podle obvykle dobře informovaného zdroje, který tentokrát může být jmenován, protože se jmenuje Luboš Palata a napsal to do Babišovy Mladé fronty Dnes, navrhl, aby vláda nabídla, že je připravena kvóty přijmout dobrovolně. To by ovšem mělo smysl jen tenkrát, kdyby se EK obrátila na členské státy s doporučením, nikoli s rozkazem).

Prioritou vládního rozpočtu je podle prezidenta Zemana bezpečnost. Prohlásil to po zasedání vlády, jehož se zúčastnil. Vlast je v nebezpečí. Stav ohrožení vytváří vhodný prostor pro nejrůznější velmi pochybné politické manipulace. Vlast je v nebezpečí, demontujme demokracii, je to v tuto chvíli zbytečný luxus. V Právu doprovodili zprávu o jednání vlády pozoruhodnou fotografií s námětem „Prezident Zeman se zdraví s Andrejem Babišem“. Úděsná mi na ní připadá jedna věc: totiž jak se fyziognomie našich významných ústavních a politických činitelů začínají vracet do normálu, který platil v letech 1948-1989. Pro mne je to dosti úděsné déja vu.

Místopředsedkyně ANO Kleslová nejprve odmítla požadavek svého guru, aby na spolupráci s ČEZem rezignovala ihned, a prohlásila, že tak učiní až koncem roku. Vzdor jí vydržel zhruba týden. Šlo totiž o rozpor takříkajíc antagonistický (jak jsme se učili v době mého mládí na hodinách dialektické patafyziky, tj. marx-leninismu): kazil (ten rozpor) hnutí ANO (tj. panu Babišovi) image a tím ohrožoval jeho základní mocenské zájmy. Názorová pluralita v ANO tak narazila na své limity (názorová pluralita naopak nenaráží na své limity, když ministr Pelikán hlasuje pro přijetí kvót: to, že se v ANO povoluje různost názorů v situaci, kdy na konečném rozhodnutí nemá žádný vliv, pomůže panu Babišovi udržet si sympatizanty, resp. „neutrální pozorovatele“ z tábora Pravdy a Lásky, kteří se tu a tam mohou hodit).

Sto třicet pět „intelektuálů a osobností veřejného života“ (vida, další papír, který bych nemohl podepsat, nejsem ani intelektuál, ani osobnost veřejného života) se obrátilo na Radu ČT se stížností ohledně jednoho srpnového vysílání Událostí a komentářů ČT, v němž se k problematice uprchlíků přeli Klára Samková a Michael Kocáb. Krátkou debatu jsem si přehrál a musím říci, že hlavním problémem, který je ve stížnosti vyjádřen velmi cudně, byla zoufalá a naprostá neschopnost pana Kocába jakkoli čelit tomu, co tam ze sebe sypala rozvášněná advokátka. Na to by člověk nemusel být zrovna superodborník. Proč to neřekli na plné pecky? A navrhovat ČT, koho měli pozvat místo těch, které pozvali, je zjevným přihříváním si vlastní polívky.

Pro rezoluci Evropského parlamentu, doporučující přerozdělení uprchlíků podle závazných kvót, hlasovali z českých europoslanců jen Luděk Niedermayer a Stanislav Polčák (a Jaromír Štětina – pozn. red. NP). Pan Niedermayer v té souvislosti řekl: „Myslím, že státníci členských zemí by měli být schopni pochopit, že to musí řešit sdíleně a že si musí rozdělit odpovědnost. Ani podle dublinského systému není možné to nechat na třech zemích, Maďarsku, Řecku a Itálii.“ To je jistě a úplně pravda. Problém je jen v tom, zda to mají dostat rozkazem od Evropské unie.

Teodor Marjanovič v Babišově MfD mluví o ostudném přístupu českého premiéra k uprchlíkům. Pan Sobotka prohlásil: „Za zcela zásadní pak pokládám definovat ukončení válečných konfliktů v Sýrii a Libyi jako absolutní prioritu zahraniční politiky EU.“ Marjanovič k tmu píše: „Navrhujete tam poslat evropská pozemní vojska včetně českých? Sám víte, že je to nesmysl.“ Jistě poslat tam česká vojska by byl nesmysl. Přestěhovat např. celou Sýrii a Libyi k nám (a přitom doufat, že tam snad nakonec přece jen někdo zbude) je taky nesmysl. Bylo by dobré najít nějaký rozumný kompromis mezi obojím: ať to třeba pan Marjanovič zkusí.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.