Nebe už nikdy nebude, jako bývalo. Stále dostupnější drony jsou pro někoho hračkou, pro jiného nadějí

V obchodě se špionážními potřebami si můžete za pětatřicet tisíc korun objednat létajícího špeha s doletem až dva kilometry a výdrží kolem patnácti minut. Pokud si to koupíte, nestane se z vás špion, ale kavka, která naletěla, protože v běžném internetovém obchodě si koupíte dron s lepšími parametry za polovic a úplně luxusní stojí pětačtyřicet tisíc. Nad jedním takovým dronem DJI Phantom 4 jsem dumal letos na jaře ve fotografické speciálce v Japonsku. Dumal a jen to vydumal, že na peníze to vyjde nastejno, v Japonsku jako u nás, a že si počkám, a žto bude levnější. Nebo až to někdo zakáže.

Efektivní zákaz malých bezpilotních létajících strojů je ale dnes tak těžko představitelný, jako bylo před deseti, patnácti lety těžko si představit, že si někdo koupí malou helikoptéru. Jen ve Spojených státech se v loňském roce prodalo 700 tisíc těchto přístrojů. Znamenalo to 63procentní nárůst oproti předchozímu roku. Trend se týká i naší republiky. V aktuální nabídce našeho obchodního gigantu Alza najdeme více než 120 různých typů, od hračky za tisíc korun k poloprofesionálnímu zařízení za 170 tisíc. Zatímco komerční použití je u nás přísně regulováno, létající přístroje o váze do dvaceti kilogramů může provozovat každý, pokud dodrží elementární pravidla, nebude létat nad obydlenými plochami a nepřekročí výšku tří set metrů.

Dalo by se říci, že rozmařilá civilizace si našla další hračku. Jde ale o mnohem víc a netýká se to zdaleka jen bohatého prvního a druhého světa.

Do třetího světa

Kdybychom se měli pokusit stanovit obecný trend, moderní technologie ruší prostor a zbavují nás vazby na konkrétní místo. Bezpilotní letadla jakéhokoli druhu jsou úzce vázané na telekomunikace. Ať to jsou útočné válečné stroje, anebo pouhé hračky pro zábavu, jsou řízené dálkově. Oba vývojové proudy postupují souběžně a vzájemně se doplňují. Příkladem projektu představitelného v reálu v dohledné budoucnosti je Skybender, projekt společnosti Google. Zkoušejí se létající stroje napájené slunečními panely, které by zprostředkovaly přenos dat internetu 5G. Google provozuje svoje experimenty v Novém Mexiku a používá dron Solara 50 společnosti Titan Aerospace. Podle jeho vizí by bylo možné dramaticky rozšířit pokrytí povrchu planety internetem.

Už před rokem přišel s podobným projektem Facebook. Jeho dron se jmenuje Aquila, má rozpětí křídel jako Boeing 737, tedy cca 35 metrů, a data přenáší na povrch země prostřednictvím laseru. Pozornost vyvolal i projekt Amazonu zprostředkovat dodávku zboží vzduchem. Třebaže projekt zůstává v říši snů a firma nicméně dělá první praktické experimenty, první pokusy se už konaly. Transportní dron vyvinutý za spolupráce s NASA dokázal dopravit zásilku čtyř a půl kilogramu léků na vzdálenou kliniku ve Virginii. Velmi úspěšné jsou i pokusy v oblasti ochrany přírody. Ze vzduchu je možno selektivně ošetřovat napadené zemědělské kultury, ale také je možné účinněji chránit přírodu před vandalismem.

Toto vše má perspektivně zásadní význam pro oblasti třetího světa. Velmi často zde jde o země se silně nevyrovnanou hustotou obyvatelstva. Většina lidí se tísní na poměrně malých plochách, obvykle na pobřeží a kolem velkých měst, kdežto převážná část území je velmi řídce obydlená a obývaná místa jsou těžko dostupná. Lidem tam nezbývá než nouzovat v podmínkách nedůstojných jednadvacátého století, nebo odejít, a pak často žijí ještě hůře. OSN zveřejnila loni v září ve zprávě o širokopásmovém internetu závažná čísla. 57 procent obyvatel světa je nadále mimo dosah internetu. Co je zvlášť alarmující, že 90 procent lidí bez internetu žije v 48 zemích umístěných v seznamech OSN na posledních příčkách. Na posledním summitu OSN se světoví lídři dohodli, že informační a komunikační technologie – a mezi nimi hlavně širokopásmový internet – mají potenciál fungovat jako zásadně důležitý rozvojový prvek. V budování komunikačních sítí vždy hrála neblahou roli problematika „poslední míle“. Obsloužit hustě obydlené oblasti nikdy nebyl problém. Se vzdáleností a klesajícím počtem lidí prudce klesá rentabilita. Technologie rušící prostor nabízejí řešení.

Nástroje smrti

Současný rozvoj dronů má svoje brutální pozadí. Tyto malé tiché stroje naplňují přání všech válečných zvědů dávno před dobou Mistra Suna. Nejen to. Létající zabíjecí stroje typu Predator prokazují svoji strašlivou efektivitu a zároveň mapují limity použitelnosti. Dokážou zasáhnout cíl, ale dosud se jim nedaří zvrátit průběh nevyhlášené války s terorem, ať je to v Afghánistánu, nebo kdekoli jinde.

Na pozadí současné vlny teroristických útoků se často mluví o ochraně strategických objektů. Zvláště aktuální je to v souvislosti s železničními tahy. Drony už dnes kontrolují linky vysokého napětí a je nabíledni, že budou nasazeny i jako létající bezpečnostní kamery. Přirozeně že to vyvolá i obavy a nesporně i protesty. Jsme ale ve světě, ve kterém smrt může přijít odkudkoli. Za zmínku stojí, že na Anglické promenádě je instalováno podle zjištění tisku sto třicet bezpečnostních kamer. K bezpečnosti, bohužel, nepřispěly. Dá se předpokládat, že bezpečnostní systémy založené na dronech budou napojené na sofistikované analytické sítě.

To vše jsou technologie velmi mladé a jsme na začátku vývoje. Ten bude akcelerovat mimo jiné i s vývojem akumulátorů s řádově větší kapacitou, než jakou mají ty současné. To je totiž v současnosti hlavní limit efektivity dronů. Buď jak buď, dosavadní vývoj nás opravňuje opakovat, že nebe už nikdy nebude takové, jako bývalo.

LN, 1.8.2016