Navazuji na svůj předchozí text s názvem Putinovo oprávněné zmenšování začínající podivem západních komentátorů, vesměs uchvácených přesvědčením o Putinově zasloužené reputaci velmistra stratéga, brilantně manipulujícího globální události, že jeho rivalové, kapitalističtí konkurenti, vesměs jen bezmocně civí. Prezidentovi z ex-kágébácké líhně se prozatím daří úspěšně sabotovat úsilí Ukrajiny v pro-západní orientaci, směrem k liberální demokracii, členství v Evropské unii a zejména zabránit jejímu členství v NATO, proti čemuž je Kreml zvlášť alergický.

Jiný druh disharmonie má podivnou, nesnadno stravitelnou příchuť: včerejší zarputilí marxisté-ateisté, tuze značně se teď hlásící ke křesťanství. Putin jako by usiloval povýšit pravoslavnou církev na „morální kompas národa“, jímž po tisíciletí již bývala. „Přijetí křesťanství,“ prohlásil, „bylo mezníkem v osudu naší vlasti, neoddělitelnou součástí křesťanské civilizace, což umožnilo stát se jednou z největších mocností světa.“ Jak Rusové, tak Američané mají přece společného nepřítele - barbarský mohamedánský fanatismus.. Ve svém projevu v parlamentu (4.12.2014) Putin velmi nepřátelsky obvinil Západ, že nejen desetiletí, ale i staletí se snaží zabránit, aby Rusko mohlo být silné a nezávislé. Potíže zejména ekonomického druhu působí sankce, jakož i mimořádně drastický pokles cen ropy a plynu. Hospodářských potíží přibývá, na rozdíl od prezidentské popularity.

- - -

Američané momentálně zápolí s během přes nejednu překážku - vyjádřeno poněkud matoucím označením conundrum. K dispozici je definice „zbraň je jako padák (parachute)“. Jestliže potřebujete jedno a nikoliv druhé, s velkou pravděpodobností je již nebudete potřebovat. Takto vypadá víc než jedno takové conundrum :

1. Amerika je kapitalistická a hamižná - nicméně polovinu obyvatelstva živí stát ze svých zdrojů.

2. Tato polovina živeného obyvatelstva je přesvědčena, že oni jsou ti trpící.

3. Jenže údajní reprezentanti těchto obětí v zemi vládnou způsobem, že chudina nadále chudne.

4. Veřejnosti se dostává rady, aby se všichni muslimové nehodnotili podle počínání několika fanatických šílenců. Rovněž se ale vyžaduje posuzovat všechny vlastníky zbraní jako fanatiky.

5. Neustále se dozvídáme, že systém sociálního zabezpečení (social security) se neudržitelně blíží k bankrotu, vyčerpání všech svých zdrojů. Nikdy ale neuslyšíme, že by mohlo dojít k vyčerpání poukázek (food stamps) opravňujících ke gratis zásobování všemi potřebnými potravinami..

6. Dochází k drastickému omezování finanční podpory válečných veteránů.

Takové restrikce nejsou dovoleny v případě ilegálních vetřelců, žijících a tyjících.

Tvrdošíjně přetrvává conundrum, jak zařídit, aby obě velmoci byly schopny spolupracovat ke společnému prospěchu a pořádnému neprospěchu svých autentických nepřátel.

- - -

Premiér Arseniy Yatsenyuk (takto Anglosasy psáno) opakovaně prohlašuje, že ukrajinská nezávislost je compromised - zdiskreditována závislostí na Rusku - dodavateli energie. Značná tato ironie: až do roku 1970 byla Ukrajina zdrojem zásob pro tehdejší Sovětský svaz. K podstatné změně došlo za dalších 20 let, v roce 1991, s vyhlášením ukrajinské nezávislosti. Došlo ke zrodu státního podniku Naftogaz, giganta, jenž se stal oprávněným symbolem maximální korupce v zemi. Rovněž i maximálním dlužníkem v zemi, předčícím i státní rozpočet. Potřeba zlikvidovat, rozparcelovat zkorumpovaný Naftogaz je prý již jen otázkou zkracujícího se času. Váhá se při volbě mezi několika řešeními, mezi nimiž za značně bizární se mi jeví dovoz uhlí z Jižní Afriky, při pominutí téže alternativy dosažitelné v sousedním slovanském Polsku.

Energetická zranitelnost Ukrajiny je ovšem značná, s nutkáním ji citelně využít: ruské rozhodnutí například na hranicích zablokovat vlak s nákladem uhlí.

Náznak nejčerstvějšího konfliktu s čerstvým předvánočním datem 23.12.2014, text nazvaný „Russia Warns: Any Move to Join NATO Makes Ukraine a ‚Potential Enemy‘ „ (autor Patrick Goodenough, cnsnews.com), o iniciativě ukrajinského prezidenta Petro Porošenka, označené ruským premiérem Dmitry Medvěděvem za akt „potenciálního nepřítele“.

Po Rusku, zdaleka největším a nejmocnějčím členu tamější federace, druhou nejvýznamnější součástí tehdejší SSSR byla Ukrajina. Po rozpadu největšího bratra (“Ty obře, je nám s tebou tak dobře“ - vděčné české díky někdejších hanebných časů), Kreml vehementně zavrhoval eventualitu členství bývalých moskevských satelitů v NATO.

V roce 2010, pro-západně orientovanou vládu v Kijevě nahradila pro-ruská garnitura v čele s prezidentem Viktorem Yanukovichem (znovu anglosaská verze) a zákonodárci přijali zákon, který potvrdil závaznost politiky vylučující zahraniční aliance. Medvěděv - tehdejší ruský prezident a nynější ruský premiér - prohlásil a takto je citován: „Vždy jsme zastávali jednoduché stanovisko k přistoupení Ukrajiny do NATO: to by zničilo evropskou bezpečnost.“

Jenže před nedávnem (minulý únor), Yanukovich byl z prezidentské funkce vypuzen - což Putin označil jako puč, Západem zosnovaný.

Poté došlo k ruské anexi Krymu, k separatistickým iniciativám na východní Ukrajině, konfliktům nikoliv bez krveprolití. A před pár dny ukrajinský prezident Porošenko předložil v parlamentu návrh zákona o zrušení onoho „non-aligned“ stavu, což ale nikoliv jako „iniciativu stát se členem NATO, ale jako obnovou snahy o euro-atlantickou integraci“. Takto opatrně formulováno a přesto přimělo Medvěděva k hrozivému putinovskému prohlášení. o nedozírných následcích: „Náš vztah s Amerikou bude zničen (užil výraz poisoned - „otráven“) na řadu dalších desetiletí.“

Takže rozumná, užitečná, vzájemně prospěšná spolupráce jak naložit s mohamedánskými fanatiky je v nedohlednu. Realistická optimistická je tedy představa, že takové budoucnosti se nedožijeme.

- - -

Máme Vánoce, příležitost se seznámit s novými výtečnými knihami. 

Váhám, s kterou nejdřív začít: Zda něco velmi aktuálního jako Please Stop Helping Us (“Prosím, přestaňte nám pomáhat!“), autor Jason Rilet, demolující žvanění politicky korektních chytráků. Nabízí se bestseller brilantního Charlese Krauthammera Things That Matter (“Věci, na kterých záleží“) nebo jedovatě vtipný či vtipně jedovatý výtvor Ann Coulter Nëver Trust a Liberal Over 3 (“Nikdy nevěřit liberálovi, staršímu nad tři roky“).

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče