Autor Dr. Peter Hammond v knize s názvem Slavery, Terrorism, Islam: The Historical Roots and Contemporary Threat - tedy o kořenech a současné hrozbě -zdůrazňuje, že islám není pouhé náboženství či nějaký kult, ale systém veškerého životního počínání, s mnohými tématy - náboženským, právním, politickým, ekonomickým, sociálním, vojenským.

Islamizace začne v okamžiku, kdy je ve společnosti dostatečný počet muslimů, kteří přijdou s požadavkem všelijakých výhod, zprvu převážně náboženské povahy. Jejich zamýšlený úspěch je podmíněn a posléze zaručen politicky korektní, tolerantní společností, ochotné privilegia poskytnout. Tím se začínají otevírat dveře k dalším, množícím se požadavkům. Ty zejména začnou přibývat, na intenzitě získávat s rostoucím počtem a procentem přívrženců islámu.

Pokud nedosáhnou dvou procent celkové populace, prezentují se jako mírumilovná menšina, neposkytují důvod, aby ji většinová společnost pokládala za celonárodní hrozbu.V procentech do této kategorie prozatím patří USA (0,69%), Austrálie (1,5%), Kanada (1,9%), Čína (1,8%) a z evropských států Itálie (1,5%) a Norsko (1,8%).

Ve státech s počtem muslimů mezi 2 až 5 procenty se výrazně projevuje snaha o získávání nových stoupenců, na správnou víru je obracet (to proselitize). Úsilí se zaměřuje především ke kruhům nespokojenců, s pocitem křivdy autentické či smyšlené. Úspěšně se tak daří v různých ghettech, u uličních gangů a zejména mezi vězni za mřížemi kriminálů. To je případ Dánska (2%), Velké Británie (2,7%), Německa (3,7%), Španělska (4%).

Po dosažení pěti procent se pak muslimům zpravidla daří uplatňovat svůj vliv v míře neúměrně přesahující dosaženou demografickou hranici. Například při požadavku přípravy stravy podle islámských předpisů (tzv. halal) a tím také dát k dispozici zaměstnání příslušníkům jejich víry. Tlak na maloobchodní síť, aby se supermarkety podřídily, a výhrůžkami donutit váhající. Rovněž se vykonává ne vždy příliš šetrný tlak na státní orgány, aby souhlasily s uplatňováním zákonů šaría ve vyznačených komunitách. (Ovšem ultimální záměrem islamistů je povinné zavedení šaríi na celém světě.) Jak frustrace, tak požadavky, dosažitelné či zcela nereálné, se případně prosazují násilím. Například zapalováním automobilů v Paříži.

Procentuální to případ Švédska (5%), Holandska (5,5%), Francie (8%). Nejen ve Francii již vznikly enklávy se stoprocentním složením obyvatelstva výlučně muslimské víry.

Když se docílí 20 procent - což dosud není případ ani jedné západoevropské země - v takovém prostředí se tvoří a řádit začínají džihádisté, jejich ozbrojené tlupy. Zapalování křesťanských chrámů, židovských synagog, s občasným zabitím. Taková je například nynější zkušenost Etiopie (32,8%).

Ve státech s muslimským obyvatelstvem nad 50 procent (Malajsie - 60%; Súdán - 70%) se prosazuje totální aplikace šaríi, s občasnou genocidou a zvláštním zdaněním pro přežívající zbytky nevěrců.

V současné době na světě je jeden a půl miliardy muslimů - což je trošku víc (22%) než jedna pětina všeho lidstva. Zásluhou značné - v průměru údajně dvojnásobné - porodnosti se muslimům koncem tohoto století podaří dosáhnout absolutní početní většinu na této planetě.

- - -

Takové perspektivy aby leckoho zkrušily - však kam by se pak dalo emigrovat, do kosmu ke vzdáleným galaxiím?

Jsou však jedinci, kteří se nevzdávají, což mi potvrzuje zkušenost z exilu, že soukromou iniciativou se zpravidla dalo stihnout víc než schůzováním, akcemi spolků, výborů, domáháním se asistence u vládních úřadů. Zasalutovat si například zaslouží C. Holland Taylor, o němž se právě dočítám ("In Defense of Moderation", The Weeekly Standard, 26.7.2010): multilingvální magnát v oboru telekomunikací, který mnoho svých mladých let strávil v mohamedánském prostředí, v němž se vyzná a jehož současné změny ho netěší. V dětském věku v Egyptě jen zřídka kdy potkal zabalenou ženu a pokračující radikalizace v Pakistánu, Íránu, Afghánistánu, údajné dychtění po džihádu, rovněž nelze přehlédnout.

Spolu s bývalým prezidentem Indonésie (Abdurrahmann Wahid) založil nadaci LibForAll, svou činností zaměřenou proti islámskému terorismu, ve prospěch nikoliv krvelačných následovníků Mohameda. Tato LibForAll zaznamenala prozatím největší úspěch v Indonésii proti džihádistům , wahabbistům Saúdské Arábie, snažícím se vyvážet svou verzi radikálního islámu.

Islám ovšem není výlučně arabská záležitost. Však státem s největším počtem příslušníků muslimské víry je Indonésie. Islám do tamějších končin doputoval už v 7. století, ale cestou slevil ze svých přísných principů. (Vysvětlující osobní poznámka: vyženil jsem čínské příbuzenstvo na mnohých místech světa - včetně Indonézie. Jedna teta za jednoho z četných protičínských pogromů přišla o kaučükové plantáže, nikoliv o život. Zbytky rozkulačeného klanu přežívají v Medanu. Co je Medan, neměl jsem tušení. Přece třetí největší město Indonésie, obyvatel má dva miliony. Vida, kdo by to byl tušil. Jak bych se asi tvářil na místního vzdělance, který nikdy neslyšel o Praze poloviční velikosti?)

V restauraci nám tam bez okolků servírovali vepřovou a mohli jsme popíjet alkohol bez obav, že nás někdo bude bičovat. Ženy tam nenosí škrabošky, nehrozí jim segregace, muž nesmí mít čtyři, ale pouze dvě manželky a k přivedení druhé musí mít souhlas té první. I žena smí zažádat o rozvod - takovéto novoty. Nebylo nic snazšího než s dívčinou navázat kontakt pohledem. Trošku se na ně usmát, reagovaly úsměvem, což by u zarputilých mohamedánů hrozilo nebezpečím ukamenování.

"Ideologie je nebezpečnější než bomby," tvrdí Taylor. Jeho nadace vydala knihu Ilusi Negara Islam ("Iluze islámského státu"), již víc než šest milionů výtisků se prodalo a přispělo ke zdárnému ovlivnění politického klimatu v zemi.

Tato veleužitečná LibForAll iniciativa se musí potýkat s řadou překážek. Jednak je to nadace se skromným rozpočtem, v porovnání s fondy wahabbistů, fundamentalistů, ultraradikálů s žoky petrodolarů k dispozici - peníze z kapes nevěřících psů, lačných konzumentů dovážené ropy.

Úspěšně si počínající LibForAll iniciativě Evropská unie přislíbila podporu, dokud se ale tamější chamberlainové své odvahy nezděsily. Načež se začaly vykrucovat odvoláním na své demokratické principy: jestliže jejich muslimské menšiny dávají přednost zavedení středověké šaríe, bude přece demokratické jim vyhovět.

Taylorova zkušenost s Obamovou administrativou rovněž není důvodem k jásotu.

Obama jmenoval dva pobožné (devote) muslimy do významných fukcí ve vrcholném úřadu Homeland Security ("Domácí bezpečnost"), oznámil jmenování Arifa Alikhana, rovněž devote muslim, do funkce Assistant Secretary for Policy Development. (Nikdy se ale nestalo, že by jakékoliv jiné jmenování doprovázelo adjektivum "pobožný katolík, protestant nebo žid".)

John Brennan, nejvyšší činitel v Obamově administrativě s odpovědností za úspěšné prosazování counterterrorism, prohlásil, že "naším nepřítelem není terorismus", a prezident zakázal v úřední komunikaci používat slova Muslim extremist nebo jihadist.

Taylor při jednání na State Departmentu s představiteli u Counterterrorism Office se tito naježili a snažili se ho umlčet, kdykoliv užil tak nevhodné výrazy.

Však byrokracie na všech rovnoběžkách a polednících dává přednost rutině před reformou, je v jejím eminentním zájmu vyhnout se konfliktu za každou cenu - i za cenu předstírání konflikt nevidět. Zdroje užitečných iniciativ jako je Ta?lor jsou jejich překážkou.

"Jsme u blbejch?" byl jsem otázán.

"Jsme spíš u předposranejch," takto ohleduplně jsem zpřesnil ultraopatrnost v mnohém převleku - odvolávání se na sensitivitu, citlivost ultraháklivých radikálů, jen se jich trošku dotknout a hrozí nebezpečí exploze. Naše multikulturní racionalizace, rozumné ústupky, kapitulace, konejšení, dodávání dalších důkazů dobré vůle vyhovět, se přizpůsobit, ovšem dodávají kuráž, sebejistotu radikálům, fanatikům o správnosti jejich kauzy, nevyhnutelnosti úspěchu, ultimálního triumfu.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče