Západ neumí podchytit financování Islámského státu. Na neformální finanční sítě je krátký

Ze všech mocenských útvarů je Islámský stát patrně tím nejodpornějším, co dnes existuje. Dokonce i Írán a Severní Korea popravují své nepřátele humánnějším způsobem. Komunistická Kuba je pak v tomto srovnání úplným rájem.

O hospodaření Islámského státu se ví málo. Víme, že jeho ozbrojenci si oblíbili terénní vozy Toyota Land Cruiser. Spojené státy kvůli tomuto faktu žádaly výrobce, aby prověřil své obchodní kanály. Společnost Toyota prohlásila, že sice odmítá podezřelé zákazníky, ale že je mimo její možnosti zmapovat veškeré obchodní cesty vedoucí přes rozličné třetí strany.

Jakou cestou se terénní toyoty dostávají do Islámského státu, je proto záhadou a navzdory pokročilým sledovacím technikám asi záhadou zůstane. Člověka napadne, jak je to možné. Vždyť moderní technika dokáže vysledovat pohyb peněz do posledních detailů. Ale je to možné, protože mimoevropské civilizace používají jiné platební kanály, než je mezinárodní bankovní síť SWIFT, Visa nebo MasterCard.

Transfer

Tento kanál se nazývá hawala, což arabsky znamená transfer. Funguje podobně jako Western Union. Zprostředkovatel (hawaladar) přijme hotovost od odesilatele dejme tomu v Aleppu. Pošle informaci o platbě a o hesle jinému hawaladarovi, který sídlí například v Karáčí. Současně odesilatel uvědomí příjemce v Karáčí o částce a o hesle. Příjemce navštíví hawaladara a transakce je završena. Pohledávka Karáčí vůči Aleppu je přičtena k ostatním. Čas od času se provede zápočet pohledávek a zůstatek je vyrovnán. K tomu dochází pokud možno co nejméně, protože mezinárodní převody hotovosti jsou vždy rizikové.

Tento systém, který se datuje až do raného středověku a který pravděpodobně vyvinuli templáři, slouží převážně zcela neškodným účelům. Především k transferu vydělaných peněz rodinám do vzdálených zemí, neboť je levnější než Western Union. Rozšířený je zejména v muslimských zemích a v Asii, ale používají jej i nemuslimští obyvatelé subsaharské Afriky. Hawaladara byste našli i v Praze, ale museli byste opravdu dobře znát někoho v komunitě, která jeho služby využívá.

Hawala funguje zcela mimo zákon jakékoli země, mimo regulaci a mimo statistiky. Člověka napadne, jak systém vlastně může fungovat bez regulátora a bez soudů vynucujících zákony. Odpověď má tři písmena: trh. Hawaladar, který by se dopustil nečestného chování, ztratí všechny obchodní kontakty a přijde o živobytí. Kdyby odmítl klienta, najde se jiný.

Policie a výzvědné služby západních států mají jen neúplný přehled o teroristech a o kazatelích šířících radikální myšlenky. O hawale na vlastním území vědí pravděpodobně velmi málo a mimo své území už vůbec nic. Hawaladaři si pochopitelně neposílají zprávy přes Gmail nebo Twitter. Otázku, zda západní tajné služby mají šanci podchytit financování terorismu, lze zodpovědět jednoznačně záporně. Evropská byrokracie zahlcuje slušné podnikatele administrativou, která má za cíl zabránit praní špinavých peněz a financování terorismu. Úplně zbytečně. Tato opatření jen omezují mezinárodní obchod a házejí klacky pod nohy obyčejným lidem. Neformální finanční sítě se však netýkají.

S pomocí sociálního státu

Kdo však vlastně dává peníze na podporu terorismu? Mimo jiné i Západ samotný. Jak je to možné? Díky sociálnímu státu.

Například teroristický kazatel Abú Hamza al-Masrí se svojí početnou rodinou stál britského daňového poplatníka více než milion liber na sociálních dávkách a na právní podpoře, než byl konečně vydán k soudu do Spojených států v říjnu 2012. V lednu 2015 byl odsouzen v New Yorku k doživotnímu vězení. Jeho žena Najat Mostafa žije v Londýně s osmi dětmi v pětipokojovém sociálním bytě a pobírá dávky v hodnotě 33 800 liber ročně.

Jiný londýnský podporovatel terorismu Anjem Choudary (vyšetřovaný pro podporu Islámského státu, soud se má konat v lednu 2016) dokonce otevřeně nabádá muslimy, aby žili ze sociálních dávek a volný čas věnovali džihádu. Podle Choudaryho mají muslimové na štědrou sociální podporu nárok, neboť jde o formu daně džizja – daně, kterou podřízené národy vyplácejí svým muslimským pánům. Choudary mimochodem veřejně uznává suverenitu Islámského státu a jeho nárok na světovládu.

A evropské státy se skutečně chovají jako služebníci. Džihádisté smějí svobodně cestovat do Islámského státu, vracet se do Evropy, inkasovat naběhlé sociální dávky, vrátit se znovu do IS atd. Západ jim poskytuje finance, zázemí, všemožnou péči. V rámci ušlechtilého principu ochrany lidských práv se Západ bojí účinně zakročit proti těm, kdo je porušují nejvíce. Choudary a Abú Hamza měli kromě sociálních výhod i nárok na velmi velkorysou právní pomoc, financovanou státem, a na zastání ze strany Evropského soudu pro lidská práva.

Mezitím státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza horuje pro cenzuru xenofobních příspěvků na Facebooku. Choudary i Abú Hamza by tento status nepochybně „olajkovali“, kdyby uměli česky.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 27.11.2015

Nová ústava.cz