Děti patří státu a převýchova je nutná

Ministr Chládek nepovolí domácí vzdělávání dětí na druhém stupni. Škola prý totiž nejen vzdělává, ale i socializuje. V případě devíti let domácího vzdělávání mají podle něj děti "zničené životy". Přemýšlím, kde se v politicích tahle drzost a neúcta k občanům a jejich životům bere.

Od příštího roku mělo být rodičům umožněno vzdělávat svoje děti v rozsahu základního školství v režimu tzv. domácího vzdělávání i na druhém stupni. Opakuji, protože to považuji za klíčové: jde o rodiče (!) a jejich (!) děti. Pro státní socializací už zblblé doplňuji důležitou informaci: rodič (!) je člověk, který nese ve svobodné společnosti odpovědnost (!) za vývoj, výchovu a vzdělávání svých (!) dětí. "Rozhodl jsem se toto vzdělávání nepodpořit. Pokud to rodiče chtějí, ať si klidně dítě vzdělávají doma během prvních pěti let, pak ale budou muset žáci do školy. Protože zjistit po devíti letech domácího vyučování, že je dítě naprosto nepřipravené, je příliš pozdě. To už je zničený život," odůvodňuje ministr školství Chládek vyškrtnutí možnosti domácího vzdělávání na druhém stupni z novely školského zákona.

Než se státní moc rozhodla umožnit rodičům domácí vzdělávání po dobu devíti let základní školní docházky, tedy poskytnout rodičům svobodu rozhodnutí o způsobu vzdělávání svých vlastních dětí, provedl Národní ústav pro vzdělávání pokusné ověřování tohoto modelu. Zúčastnilo se ho 102 žáků. 65 z nich prospělo s vyznamenáním a 37 prospělo. Ani jeden nepropadl, všichni byli úspěšní. Byli úspěšní nejen žáci, ale zejména jejich rodiče. Tento výsledek, který by se mohl stát bezpochyby vzorem pro jiné, charakterizuje ministr Chládek jako zničený život dítěte. Nikoli proto, že by snad měli žáci špatné výsledky, ale proto, že nebyli v kolektivu, a tudíž neprošli socializací.

Ne každý rodič má na to, aby učil svoje děti doma. Chce to čas, peníze, oběti, mnohdy spolupráci v týmu rodičů podle toho, kdo na co je. U nás doma bychom do toho nešli, ale ani na okamžik by nás nenapadlo vzít tuto možnost jiným. Nikdy se ani nepočítalo s tím, že by se z domácího vzdělávání stala masová záležitost. V podstatě šlo o pár stovek rodin u nás, které mohly mít šanci na svobodné vyčlenění svých dětí ze státní socializace. Děti prostě mohly mít alternativu. Existence alternativy je podle mě jedním ze základů svobodné společnosti. Jenže svobodná společnost je stále více zjevným nepřítelem státní moci. A tak ji zařízneme, protože příliš svobodný člověk, na státu nezávislý a nedostatečně státně socializovaný, by mohl mít v životě jiný názor než socializovaná většina. Už Hitler říkal, že je štěstím pro stát, když lidi nepřemýšlejí.

Bývaly doby, kdy byly děti odebírány rodičům na převýchovu a resocializaci. Ministr Chládek chce tuto praktiku pravděpodobně dotáhnout k dokonalosti tím, že dohlédne na správnou povinnou socializaci už útlého věku. Souhlasím s tím, že proutek by se měl ohýbat, dokud je mladý. Jen by si ten svůj proutek měl ohýbat každý sám. Představa, že naše proutky bude ohýbat stát a že nás, rodiče, kteří by nesouhlasili, bude stát postihovat za to, že jsme naše proutky neodevzdali k socializaci, mě fakt děsí. Takhle nějak si představuju součást moderního fašismu se zdánlivě lidskou tváří, pane ministře.

Převzato z blogu se souhlasem autora