Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

staré diskuse na toto téma

na Psovi byly podstatně lepší. Tady jen převážná většina lidí plive na to, o čem neví zhola nic.

Jediný relevantní fakt je, že děti vzdělávané doma prospívají dobře až výtečně. Druhý relevantní fakt by byl, kdyby někdo našel statistiky/výzkumy ze zahraničí, kde domácí škola existuje déle, které by ukazovaly/porovnávaly pozdější uplatnění takto vzdělávaných dětí v životě. Nic víc. Nic míň. Pokud by takové děti měly v reálném světě těžké adaptační a socializační problémy, pochybuji, že by to někde uniklo pozornosti psychologů! A stát by s radostí na tomto základě domácí školu definitivně zatrhl. Kritici mají úroveň člověka, který volá po zákazu aut, co jezdí nad 120 km v hodině, protože vyšší rychlosti jsou přece nebezpečné! :-)

Povinou školní docházku zavedla

již Marie Terezie  a pokud se pamatuji nebyla hodnocena historii jako špatná vladařka, ale asi pro pana Matějku to nebylo dobré rozhodnutí, zkrátka asi byla moc levicová.

Re: Povinou školní docházku zavedla

souhlas

no...

Aniž bych chtěl někomu nakazovat, jak se má vzdělávat své dítě, tak socializační roli škol beru vážně. Domácí vzdělávání připravuje děti o možnost naučit se fungovat mezi skupinou stejně starých dětí.  A důsledky můžou být fatálně negativní - dítě se nenaučí se samo prosadit v kolektivu, zkrátka se nenaučí hrát sociální hry. A žádné mimoškolní kroužky nenahradí dítěti sociální zkušenosti a společenské vazby, které může získat pouze ve škole.

Když přemýšlím o sobě, tak jestli mi školství dalo něco užitečného, tak jsou to sociální vazby, které jsem si během studia vytvořil. A taky mě školství naučilo se otrkat a připravit se na život v lidské společnosti, která nikomu nic zadarmo nedá.

Jak píšu: Nikomu nic nechci vnucovat, ale já bych děti do školy rozhodně dával - právě kvůli těm nenahraditelným sociálním dovednostem.

Re: no...

No jo, tak nějak. Tu možnost bych jim nebrala, ale nechápu to. Čím jsem starší, tím zřetelněji vidím, že známosti ze školy mají kvalitu, která už nikde dál nemohla být nahrazena; už z principu toho, že čím jsou lidé starší, tím méně samozřejmě se berou. A jsou to vazby, které by nikdy nevznikly v umělém kolektivu známých našich rodičů.

O nezbytnosti naučit se vyrovnávat s frustrací ani nemluvím - tam je škola přímo nenahraditelná! :-D

souhlas

souhlas. P. ministr nas chce socializovat ve prospech sve vladni strany.

nějak v tom tápu

Pokud máme v Česku povinnou školní docházku a díky tomu téměř 100% českého obyvatelstva umí číst a psát, pak opravdu netuším, co je tak skvělého na domácím vyučování na druhém stupni ZŠ.

Škola zajištuje učitele matematiky, češtiny, fyziky, dějepisu, chemie, tělocviku atd. Každý učitel má specializaci na něco. A najednou tu máme rodiče, kteří jsou experti na všechny tyto předměty a ještě umějí salto a kotrmelec v domácí tělocvičně, nebo experimentují v domácí chemické laboratoři.

To už můžeme rovnou zavést domáci studium střední školy a univerzity. Předpokládám, že maturita se bude skládat před domácí komisí, sestavené z matky, sestry, babičky a strejdy. Státnici na domácí univerzitě bude synáček skládat před ségrou, tetou a matčiným tchánem. Diplom z domácí univerzity natisknou na inkoustové tiskárně a slavnostně předají dítěti ve vyzdobené předsíní za účasti celého příbuzenstva. Titul by mohl být MFA (Master of Family Administration).

Re: nějak v tom tápu

Tady se ale nebavíme o žádných složitých věcech. Je tu jednak povinnost "vyučujícího" mít vzdělání na úrovni maturity, resp. vysokolškého vzdělání. Takto "vybavení" lidé by snad látku základní školy měli zvládat, případně být schopní se jí naučit.

U nás doma je to tak, že manželka učí netechnické záležitosti a já Matiku, Fyziku a Angličtinu (když jsem zjistil, že dosavadní výuka nepokrývá moje nároky) Navíc se scházejí maminky ve větším počtu, takže zrovna Dějepis učí maminka Dějepis milující a moje žena se třeba zase věnuje výtvarce. Děti nejsou položka mezi třiceti dalšími, ale je jich třeba 10-15 pospolu a třeba tělocvik si organizujeme všichni najednou. Děcka od 6 do 15.

Znám i rodiny, kde takovou hromadnou možnost nemají, ale vše se dohání kroužky, sporty a společným časem po škole.

Jak jsem již psal jinde, přezkoušení se provádí každý půlrok a děti musí něco předvést před zkoušejícími, ukázat práci za půl roku a absolvovat docela dlouhé rozhovory. Musí odprezentovat svou práci.

Výchova od dětství a chudoba

Považuji stejně jako F. Matějka za klíčovou vazbu „rodiče a jejich děti“. Též považuji existenci alternativ za jeden ze základů svobodné společnosti. Přesto po přečtení tohoto článku zůstávají ve mně pochybnosti a proto si dovolím přetisknout opět svůj poznatek, který jsem na NP poslal letos v únoru. Odvolal jsem se na nedávný pořad v TV „Pošta pro tebe“, ve kterém „děda“ (Rom), hledal svého vnuka.

Ten děda měl asi 7 dětí, a říkal, že všem dal svou rodičovskou lásku a zajistil hezké dětství. Pouze jeden syn se mu nepovedl a nepostaral se o své děti. Proto děda se nyní stará o jeho 3 děti, svá vnoučata a hledá čtvrtého vnuka, kterého v ústavu dali před asi 18 lety bez jeho vědomí k adopci.

Na otázku pí. Janečkové, jak si vedou zbývající jeho děti (6) tj. zda mají práci a jak si vedou v životě, neodpověděl a jen opakoval, že všem dal svou veškerou rodičovskou lásku a že měli hezké dětství.

Děda, přišel do TV studia se 3 svými vnoučaty, aby se dozvěděli něco o osudu čtvrtého vnuka. Pošta ho nalezla a v krátkém rozhovoru s ním bylo vidět, že je dobře vychován a že se mu daří dobře. Žil v adoptivní rodině, kterou měl za svou a protože měl hudební talent, chodil myslím do druhého ročníku na AMU. Bydlel se svými spolužáky, jako jeden z nich na koleji, a do studia TV přišel se svými adoptivními rodiči i se spolužáky, aby poznal svoji biologickou rodinu, o které nic nevěděl. Děda i 3 vnoučata byli překvapeni, jak je jejich sourozenec úspěšný a vzájemné setkání proběhlo „normálně“.

Uvědomil jsem si, že vedle rodičovské lásky a krásného dětství, musí děti od malička dostávat od rodičů něco více, aby ve svém dalším životě nebyly odkázány jen na sociální dávky. A jestli jim to vlastní biologičtí rodiče nejsou schopni dát, ať už z jakýchkoliv důvodů, omlouvám se, ale byl bych pro radikální řešení, přes "legislativu" i různá lidská práva, především proto, aby děti těchto rodičů neměli zkažený celý další život.

Re: Výchova od dětství a chudoba

Ten děda ale asi neměl domácí školu a děti do školy neposílal asi vůbec. Na takové věci jsou zákony, které nemají s domácí školou nic společného a jejichž existence není zákonem o domácí škole nijak ohrožena a nejsou jím nijak omezeny.

Tedy pane Matějko,

po přečtení tohoto článku budu volit Svobodné. Výborně, jen tak dál.

Nedohlédnutí důsledků

S dnešním článkem s Matějkou vyjímečně nesouhlasím a až mě zaráží, jak nedohlíží na důsledky, které by povolováním domácího vyučování vznikly. Jistě, bylo by tam několik rodin, u nichž rodiče dohlížejí na výchovu a vzdělání (a předpokládám, že právě ti se zúčastnili zmiňované statistiky). Pak by byli "normální", které by to ani nenapadlo. No a pak by byli naši přizpůsobiví, kteří už teď mají problém děti do školy poslat - ti by zjistili, že nemusí. V této chvíli je jakási (byť minimální) naděje, že jejich děti začnou pracovat a nepřijdou jen natahovat ruku. Takhle by společnost ještě více podporovala rozmnožování skupiny, na kterou se pouze přispívá - prostě by jim odpadla další povinnost.

Re: Nedohlédnutí důsledků

Vzhledem k tomu, že ta možnost domácího vzdělávání je už léta a menšiny se toho nikdy nechytly, asi nebudete mít pravdu. Navíc jsou děti na domácí škole co půl roku kontrolovány a to důkladněji, než se to dělá ve škole, kde, jak všichni víme, není problém se protlouct některou látkou nedotčený.

Zjistěte si o problematice víc.

Ohromující statistika.

Výsledky sociálního pokusu způsobu vzdělávání vlčích dětí, který provedl Národní ústav pro vzdělávání naznačují, že dítě chované v izolaci se stává téměř geniální.

Sice se trochu bojí pošťáka a neví, kde se prodávají rohlíky, nicméně bude z něho jistě dobrý manager.

P.S. Již starý Hlustvisihák říkal, že pomocí statistiky dokáže každý blbec, co chce.

To jste mu to nandal

Sice dítě ve škole se nesetká s pošťákem nikdy a pro rohlíky si chodí do školní jídelny, ale jen když jste si plivnul.