Z dob dávného mého kuřáckého mládí si pamatuji na moment, kdy se na trhu objevily cigarety značky Olympia. Měly poměrně hezké balení a daly se opravdu kouřit. Po roce je z mých známých nekouřil nikdo. Jejich rychle vzrostlá oblíbenost vedla výrobce zřejmě k tomu, že obal nechal a nasadil méně kvalitní tabák. Prodej klesal, ale nikoli rychle, protože člověk má tendenci si myslet, že ta nekvalitní krabička byla jen náhoda. Za pár let tato značka z trhu zcela zmizela.

Před několika lety mě upozornil kolega na nově otevřenou restauraci (formanku) u silnice mezi dvěma okresními městy, kde se vaří a obsluhuje zcela božsky. Zkusil jsem to, a kolega měl pravdu. Každému konzumentu přinášel jídlo osobně kuchař ve vysoké bílé čepici a s přáním dobré chuti vždy stručně poznamenal, co vše pro uvaření svého výtvoru použil. Byly doby, kdy v této formance nebylo místo a lidé (rádi) čekali, až se nějaké uvolní. V dobách její největší prosperity ji majitel prodal. Za cenu velice vysokou ji nemohl koupit nikdo jiný než jeden bývalý náměstek z Jednoty. A tím skončila sláva tohoto zařízení. Jest opět Jednotou a dnes se zde na místa nečeká. Uvnitř naleznete dva tři klimbající opilce a to je vše, co zbylo ze slávy této formanky.

A tak bych mohl uvádět příklady nových a zajímavých výrobků, které si nás ihned po svém uvedení na trh získaly kvalitou i cenou, avšak o pár měsíců později se nám poněkud zošklivily nejen svojí cenou, ale především kvalitou. Znám jednoho takového výrobce, který se hájí tím, že to má složitější než zmrzlináři. Ti přilijí kýbl vody a mají vyděláno, tvrdívá. A zrovna před nedávnem se málem zcvoknul. V seznamu benzinových pump, které šidí, nalezl i tu svoji, u níž bere benzin již několik let.

Kdyby se výše uvedené řádky daly nějak zevšeobecnit, mohli bychom konstatovat, že náš původní záměr vydat se správnou cestou téměř vždy pokazíme nezměrnou touhou jedněch po rychlém zbohatnutí tím, že ošidí ty druhé. Těch lidí, kteří takto činí, není zase tak moc a je s podivem, že s nimi neumíme zatočit. Proč se tomu tak neděje, je poměrně jednoduché vysvětlit, jakkoli jde o vysvětlení poměrně tragické. Část politické i státní odborné reprezentace není schopna uvedený systém rozkrýt, protože na to nemá potřebnou úroveň schopností a znalostí. A ta druhá (menší) se s těmi gaunery dělí a zároveň je ochraňuje.

Pochopitelně, že jsou zde ještě občané, kteří nepatří ani do jedné z oněch dvou skupin. Ty se dělí také na dvě skupiny. Jedna z nich si je onoho poklesu morálky a inteligence obecně vědoma, takže vyvíjí vlastní, někdy neskutečně úžasné aktivity a svět našich zákonodárců a politiků jí může být ukraden. A zástupci té druhé skupiny chodí demonstrovat.

Aby to nebylo všechno tak jednoduché, je bohužel dáván hlas těm, kteří tvrdí, že za tohle všechno může kapitalismus, Evropská unie a demokracie. A že od ještě horšího nás zachránilo to, že jsme nepřijali jako měnu euro. Absence kvalifikovaných rozborů a komentářů je při tom typická. Nebo jste snad v posledních letech četli nějaký zasvěcený komentář na toto téma, jehož autorem by byl nějaký politik nebo poslanec? Mám tím na mysli komentář, jehož základním obsahem je perfektní rozbor situace a popis způsobu řešení. Vše, co se od našich politiků dozvídáme, je to, jak špatně to dělají ti, kteří jsou na druhé straně barikády.

Není to tak dlouho, kdy se na těchto stránkách diskutovalo o tom, co je to vlastně demokracie. Ona ta definice nemusí být složitá a může být řečena i formou srozumitelnou všem. Demokracie je výsledkem diskusí v kulturním prostředí, v němž je jasno, že lidé jsou sice omylní, ale že mají právo toužit po lepší budoucnosti. Ale také platí to, že politická moc nemá žádné právo osobovat si budoucnost lidí pro sebe. A ruku v ruce musí na svobodné intelektuální a morální půdě působit tržní ekonomika při dodržování základních lidských práv. Všimněte si, že všichni ti, kdož nechápou, jsou střídavě proti tržní ekonomice, nebo proti „zaplevelování“ našeho života lidskými právy. A přitom obojí musí jít ruku v ruce. Co našim teoretikům uteklo, je to, že se mění pojem pravice a levice. Zatím co klasická pravice propaguje „přirozený řád“, levice je stoupencem řádků umělých. Obojí je špatné. Řešením je liberální demokracie, v níž jsou si všichni občané rovni a v níž dochází k demokratické dělbě moci. K tomu, aby tento systém mohl být silný, je třeba spolupráce soukromých i morálních subjektů a osob ze všech zemí, které patří ke kultuře křesťanské Evropy, jejímž základem je řecká filozofie a římské právo. A jsme zase v háji, protože základní myšlenkou Evropské unie je vytvoření politického celku, který by odpovídal společné kulturní podobě a identitě zemí západu. Což vnáší do české současné filozofické a politické bídy uvažování i prvky nacionalismu 19. století. Oproti propagátorům tohoto stojí skutečnost, že jediným možným řešením je kritický pluralismus. Neboť jak říká klasik, svoboda myslet a kritizovat umožňuje napravovat přirozené omezení lidského rozumu. A svoboda myšlení se musí stát součástí mravů.

Jenže toto všechno nefunguje jaksi automaticky. To, že byl někdo zvolen či jmenován předsedou, ministrem, poslancem, senátorem či prezidentem, neznamená, že se stal Bohem. Tragedie je v tom, že mnozí z nich jsou přesvědčeni, že se tak stalo. A to je jedna z vážných potíží našich selhání a našich problémů. Ten, kdo má takové přesvědčení, nakonec dojde k tomu, že může kvalitní tabák cigaret značky Olympia vyměnit za méně kvalitní a lid že nic nepozná. Nu a to je začátek všech našich dnešních i včerejších chybování.