To, co je v hlavním městě každého jiného státu naprosto normální, pro Jeruzalém neplatí. Jak by také mohlo. Hlavním městem židovské republiky je přece Tel Aviv (TA). Tato absurdita absurdit, kterou podporují všechny země, které mají v TA své diplomatické mise (včetně ČR), ovšem politicky korektnímu Západu nebrání akceptovat nesmysl, že hlavím městem budoucího státu „Palestina“ bude tzv. východní (nebo snad Východní?) Jeruzalém.

Odbočka I: Problém je už v samotném názvu „Palestina“. Takto pojmenovat státní útvar, v němž budou žít palestinští Arabové, a který se nachází na teritoriu Gazy, Judeje a Samaří, je totéž jako kdyby po rozpadu čs. federace vznikla Slovenská republika a „zbytkový“ stát ustavený na teritoriu Čech, Moravy a Slezska se i nadále jmenoval Československo. Jak by se to Slovákům zamlouvalo?

Opět zde máme dvojí metr. Co by neprošlo Čechům, projde „Palestincům“ (rozuměj: palestinským Arabům z Gazy, Judeje a Samaří).

Odbočka II: Když po pádu železné opony nezávislá Makedonie nazvala svůj stát Makedonií, udělalo Řecko mezinárodněpolitický poprask, svět „stáhl ocas“ a pro Makedonii vymyslel onu názvoslovnou obludnost FYROM. Jak to, že Makedoncům „Makedonie“ neprošla, ale palestinským Arabům z Gazy, Judeje a Samaří „Palestina“ ano?

Arafat musí v ramalážském hrobu radostí rotovat.

V pondělí 10. ledna 2010 server iDNES.cz v titulku napsal: „Izraelci ohrozili mírové rozhovory s Palestinci, zbourali v jejich čtvrti hotel.“ Je to stejný nesmysl, jako kdybychom řekli: „Češi ohrozili dobré vztahy s Rusy, zbourali v Karlových Varech hotel.“ Dobré je to leda jako „zemanovský“ bonmot. Nic víc.

Neexistuje nic, co bychom mohli nazvat výrazem „jejich (palestinskou) čtvrtí Jeruzaléma“. Ano, v Jeruzalémě, v jeho východní části, existuje po staletí tradiční muslimská, ale také židovská, křesťanská a arménská čtvrť. Ano, ve východní části města žijí Arabové. Oni i zmíněné čtvrtě jsou nedílnou součástí jednotného hlavního města Státu Izrael. Na teritoriu celého Jeruzaléma tudíž platí izraelské zákony (stejně jako na teritoriu sjednoceného Berlína platí nyní spolkové zákony – nikoli v části mimo bývalý Západní Berlín zákony bývalé NDR. Že je to příklad přitažený za vlasy? O nic méně než snaha „Palestinců“ udělat z východní části Jeruzaléma hlavní město „Palestiny“).

Nyní k podstatě věci.

Severně od jeruzalémské Chrámové hory se nacházel hotel Shepherd. Starý, nepoužívaný. V roce 1985 koupil tuto nemovitost i s přilehlým pozemkem Američan Irving Moskowitz. Se záměrem hotel strhnout a na jeho místě vybudovat obytný komplex. (K realizaci dochází až nyní – hotel byl zbourán 9. 1. 2011.) Žid Moskowitz chtěl v židovském hlavním městě postavit byty pro Židy. Je to stejné, jako kdyby bohatý Čech-emigrant z Ameriky chtěl postavit byty v Praze byty pro Čechy a získal stavební povolení k demolici starého nepoužívaného hotelu. Naprosto normální záležitost, která by kromě zainteresovaných na tomto byznysu nezajímala nikoho dalšího – o to méně Evropskou unii či Bílý dům.

Ne tak je tomu ovšem v Izraeli. Tam musí řešit nejen technické záležitosti související s demolicí a následnou výstavbou. Souběžně čelí odporu Arabů, Bruselu a americké administrativy. Z banální záležitosti se stalo politikum nejvyšší důležitosti. Že se v této kauze hystericky chovají Arabové, není překvapením. Smutné je, že i Západ odložil zdravý rozum a tančí tak, jak Arabové pískají.

Pikantnost na závěr. Zpravodajský server Arabmonitor.info uvedl, že Izraelci zbourali „Palestinské historické místo“ (Palestinian historic site). Takto napsáno by se mohlo zdát, že Izraelci se zachovali jako kulturní barbaři.

V čem ale historický význam hotelu spočívá? Postaven byl za mandátní správy před druhou světovou válkou. Záhy se stal sídlem Hadže Amína al-Husajního, významného představitele palestinských Arabů – byl nejen Velkým muftím Jeruzaléma (do roku 1948), ale také velkým obdivovatelem Hitlera a nacistického Německa, organizátorem protižidovských pogromů v Palestině a iniciátorem mobilizace muslimů v bojích proti Spojencům (podílel se na vytvoření muslimské jednotky SS „Handschar“ operující v Jugoslávii, kde povraždila tisíce Židů).

Zkrátka: al-Husajní byl jedním z největších muslimských pronacistický exponentů a jeden z největších nepřátel izraelského národa.

Jak poznamenal Daniel Lurie, ředitel jeruzalémského židovského sdružení Ateret Cohanim Association zaměřeného na byznys s nemovitostmi ve východní části metropole: „Tato budova je (resp. byla – pozn. L. S.) symbolem genocidy.“

Na straně odpůrců stržení Shepherdu a proti nové výstavbě jsou vedle Arabů, EU a USA také izraelští radikální levičáci – aktivisté organizace Mír nyní a komunistické strany Hadaš. Příznačné, nikoli však překvapivé.

Stejskal.estranky.cz