Mimořádně halasně prosazují obecné referendum komunisté a okamurovci. Jsou to strany takzvaně nesystémové – komunisté oficiálně požadují systémovou změnu a to samo o sobě by mělo stačit jako důvod k zákazu, je tu s nimi čtyřicetiletá zkušenost, o jakou změnu systému jim jde. 

Zatím existují tři návrhy na ústavní zákon o referendu a všechny narazily v senátu. Důvody, proč vznikly, jsou různé – stojí za nimi demagogický tlak, kdy určitý typ lidí je ochoten a schopen uvěřit, že referendum je vyšší stupeň demokracie a že „lid má právo se vyjádřit“. Jistě že má lid právo se vyjádřit, proto máme svobodné volby, máme svobodu projevu a svobodu shromáždění. O svobodě referendum není - problém je v demagogii a manipulaci.

Nebezpečnost referenda je trojí. Především je manipulativní – už sama volba tématu a formulace otázky silně ovlivňuje výsledek. Útočí na emoce – lidé ani nemají šanci se rozhodnout podle něčeho jiného než podle momentální emoce a zde je široký prostor k manipulaci. A konečně, referendum je ze své povahy nezvratné, takže problém zjednodušený na ano či ne je jednou provždy vyřešený a vlak přes něj nejede. Brexit zaviněný imbecilní politikou pana Junckera a spol. a z ní plynoucích emocí britské veřejnosti je definitivní a je to ukázka a poučení, jaký že nesmysl to referendum je. Komunistům i okamurovcům má posloužit jako zadní vrátka k nekontrolované moci. Referendum vlažně podporuje i sociální demokracie, která bojuje o přežití a hledá, čím by se vlísala a zalíbila. Ono toho moc není, všechno, co se dalo slíbit, už slíbila a navíc z její zásoby slibů užírají i jiní slibovači.

Takže referendum: to by se mohlo líbit!

Postoj senátu je správný a také sebezáchovný. Referendum o zachování senátu by jistě bylo jedno z prvních témat obecného referenda.