22.2.2019 | Svátek má Petr






RECENZE: Margaret Atwoodová, Příběh služebnice

29.12.2008

Příběh služebnice Margaret AtwoodTOPlistHandmaid's Tale - vyprávění děvčete pro všechno, i tak by se dal přeložit název tohoto románu. Z názvu samotného jen těžko odhadnete dobu, ve které se příběh odehrává - ale už počáteční odstavce naznačují, že jde o postkatastrofický příběh, nakonec se však ukáže, že jde o antiutopii. Vypravěčka nám líčí podivnou variantu našeho světa, vypráví o svých osudech, a v prostřizích se vrací do doby, kdy ještě všechno bylo „normální“ a dává nám nahlédnout do scénáře změn, a neslitovného. 

Margaret Atwoodová vytvořila temný, člověku - a lidem vůbec - nepřátelský svět. Vzala některé tendence konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let (román poprvé vyšel v roce 1985) americké a kanadské společnosti, ono chování, vycházející z jejich puritánské tradice a Evropanům připadající až hysterické, a extrapolovala je do polohy, která nahání husí kůži. Feministky možná chvilku jásaly, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Ano, ženy už nejsou hračkou pro muže, a naopak muži nejsou hračky pro ženy. Jenže to je přísně rozdělená společnost, v níž není místo pro lásku, pro přátelství, pro zábavu, ale ani pro vzdělání, časopisy nevycházejí a knihy má pán domácnosti pod zámkem. Každé pohlaví má svůj systém kast, ze kterého není prakticky úniku - z některých určitě. Tresty jsou kruté, často veřejné. Popravení jsou pro výstrahu vystavováni. Ekologické znečištění a jaderné údery poničily životní prostředí tak, že se častěji rodí mutanti než normální děti, pokud se ovšem vůbec něco narodí. Všudypřítomná tajná policie sleduje každého, a důvod má - tenhle typ společnosti přímo volá po ilegální organizace, která bojuje proti vládnoucí totalitě.

Do onoho podivného převratu měla vypravěčka rodinu. Ale najednou se ocitla v převýchovném lágru, a odtamtud byla - jako ověřeně plodná žena - převelena jako služebnice do vysoko postavené rodiny. Nikoliv služka (těm se říká „marta“) - ty tvoří úplně jinou kastu, jsou sterilizované a starají se o domácnost. Služebnice má jiný úkol - především násobí reprodukční možnosti rodiny svého pána, k tomu byly vychovávány (jen teoreticky, samozřejmě, a bitím) a - hlavně - určeny. Paní domu dohlíží na to, aby úkon proběhl pravidelně jednou měsíčně, rychle, v klidu, beze slov a bez jediného projevu emocí, záporných, ale ani kladných.

Pod maskou náboženských symbolů a hyper-puritánských institutů se skrývá společnost, která je ještě sterilnější, než lidé, kteří ji tvoří. Autorka popisuje svět očima své hlavní hrdinky, není to příběh společnosti jako celku, ale jedné ženy v ní, a tak i prostor, fyzický i sociální, který nám zprostředkovává, je velmi omezený. O to koncentrovanější jsou emoce, které čtenáři zprostředkovává. Bláznivá společnost, od které nás dělí možná ale jen kousek - to je poselství Margaret Atwoodové, varovný výkřik, o to působivější, že jej vypráví žena, připravená o vše hezké, co kdysi měla, a na co vzpomíná. A po čem všem touží. Přesto tato kniha není feministická nebo zaměřená proti mužům - to by hrdinka nesměla vzpomínat na minulost tak, jak vzpomíná.

Román téměř postrádá děj - je to pomalu plynoucí vyprávění, čas od času přerušené retrospektivními vstupy. Díky jim získává čtenář pomocný můstek, spojující naši dobu a Republiku Gileád, a mráz běhá po zádech, když si uvědomíme, v jak křehké a zranitelné společnosti žijeme, jak málo stačí, aby se překlopila do světa Příběhu služebnice. Emocionální náboj této knihy je značný, byla nominována například na ceny Nebula a Prometheus, a získala cenu A. C. Clarka, a v roce 1995 dostala cenu James Tiptree, Jr., v kategorii klasiky. Je to vyprávění, které se nezapomíná...

Dobrých - čímž říkám špičkových - antiutopií není příliš mnoho. Příběh služebnice se mezi ně řadí, při jeho čtení jsem si připomněl 451 stupňů Fahrenheita, byl to příběh s podobnou atmosférou, i když Atwoodové k Bradburyho umění přece jen kousek chybí. V roce 1990 po tomto námětu sáhli režisér Volker Schlöndorrf a scénárista Harold Pinter, ale z knihy mohli - díky rozdílu mezi filmovými a literárními výrazovými prostředky - vytěžit jen prostředí (které naopak museli vykreslit přesně, na rozdíl od knihy) a celkovou atmosféru, zatímco vnitřní život hrdinky, její monology a emoce, tvořící podstatnou část knihy, zůstaly divákovi víceméně skryto. Film myslím u nás běžel v televizi, pokud si ho chcete připomenout, trailery najdete zde (české titulky) nebo zde (anglický, obsažnější). Kniha sama vzbudila široký ohlas, a tak díky tomu na YouTube najdete hned několik videí - fragmentů knihy, které vznikly jako školní projekty (mají svérázný humor, neděste se), ale také scény z originálního filmu, či dokumentární záběry Margaret Atwoodové a režiséra Volkera Schlöndorffa.

Hodnocení: 90%.

Margaret Atwoodová, Příběh služebnice (The Handsman'a Tale)
překlad: Veronika Lásková
grafická úprava obálky: Jan Matoška
BB/art, 2008
332 stran, 249 Kč, vázané
ISBN 978-80-7381-412-0

pagi


Opepřete si vztah lehce hříšnými kartami, stačí si je stáhnout
Opepřete si vztah lehce hříšnými kartami, stačí si je stáhnout

Valentýn je za dveřmi. Připravili jsme pro vás proto karty ke stažení, se kterými si můžete užít nejen na svátek zamilovaných. Stačí vytisknout, nastříhat a obdarovat partnera i sebe.

Diskuse


Nicki
13:28
3.1.2009

Nicki
15:09
2.1.2009

počet příspěvků: 2, poslední 3.1.2009 01:28
















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...