Jinak bude ČR čelit hned třem nejistotám. Napřed aspoň schválit rozpočet


Rozpustí-li se v úterý sněmovna, nastanou hned tři nejistoty:
1) Není a do konce listopadu nebude moci být schválen státní rozpočet pro r. 2010.
2) Je nejistý výsledek voleb, proto i snadnost sestavení vlády a rozpočtu novou sněmovnou.
3) Není jistá platnost nových voleb.

Běžně by za takové situace bylo možné a celkem únosné hospodařit podle rozpočtového provizoria. Připočteme-li nejistotu vytvářenou ekonomickou krizí, může být těch nejistot na ČR přeci jen příliš.

Zatímco investoři jsou vcelku zvyklí na běžná politická hašteření, negativní ekonomické ukazatele jsou objektivní a příliš mnoho nejistot umoří leckoho.

Hlavní strany počítají s tím, že se do sněmovny opět bez problémů dostanou, ale volby budou až za dva měsíce.

Zbyněk Petráček v článku Naučte se plán B výstižně vyjádřil, že několik generací českých politiků různých režimů trpělo neodůvodněným optimismem, že se věci budou vyvíjet pouze podle jejich představ, a na nic jiného se nikdy nepřipravili, na což ovšem vždycky doplatili občané.

Do voleb se může leccos stát. Když pro nic jiného, tak proto, že právě před volbami se něco přihází nejčastěji.

Opět může být napadena platnost voleb. I pokud by Ústavní soud takovou stížnost odmítl, může další projednávání otřást důvěrou v dosavadní politickou reprezentaci a vyústit ve větší než malou změnu volebních preferencí.

Proto bych všem poslancům doporučoval a navrhoval, že pokud se chtějí rozpustit, tak budiž, ale až po schválení rozpočtu, pokud možno s únosným deficitem.

Ve zbytku článku uvádím podrobnější důvody svého doporučení.

Nová novela Ústavy

Poslanci se podřídili čtvrtečnímu nálezu Ústavního soudu a hned v pátek přijali nový ústavní zákon a v dalším zákoně doprovodnou novelu zákona o volbách. Téhož dne oba zákony schválil Senát a v sobotu je podepsal prezident republiky. V pondělí by mělo dojít k vyhlášení ve Sbírce zákonů, a tak budou nejpozději v úterý platné a účinné. Pro srovnání - běžně potřebuje zákon od okamžiku schválení sněmovnou další 1-2 měsíce.

Smyslem zřejmě nejrychleji přijímaných zákonů v historii ČR je umožnit nové voby co nejdříve, zřejmě se plánuje jejich provedení počátkem listopadu.

Změna Ústavy spočívá v přidání odst. 2 do článku 35 Ústavy:

(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

Podle dosavadních projevů se zdá, že v úterý 15.9. sněmovna hodlá právě takové usnesení přijmout. Bezprostředně poté musí prezident republiky sněmovnu rozpustit, tím zanikne mandát všech jejích poslanců a sněmovna přestane zasedat. Prezident rovněž následně vyhlásí nové volby na uváděný počátek listopadu.

Hrozba rozpočtového provizoria pro rok 2010

Od rozpuštění až do doby prvního zasedání nově zvolené Sněmovny bude místo ní přijímat normativní akty obdobné zákonům Senát ve formě tzv. zákonných opatření, i když pouze v těch věcech, které nesnesou odkladu. Tato opatření mají teoreticky stejnou platnost jako zákon. V historii ČR k této situaci a jejich vydávání zatím nikdy nedošlo.

Potíž je, že Ústava Senátu výslovně zakazuje možnost schvalovat státní rozpočet. Zákon o státním rozpočtu nebude mít po rozpuštění kdo přijmout.

První zasedání Poslanecké sněmovny svolává prezident republiky do 30 dnů po volbách. Pravděpodobně je sice svolá dříve, ale i tak k němu těžko dojde dříve než okolo 16. - 20. listopadu.

Dokáže čerstvá sněmovna rychle schválit rozpočet v situaci, kdy se zároveň bude snažit sestavit vládu? Těžko říci.

Může být platnost voleb napadena?

Bohužel ano. Takové tvrzení samo příliš neznamená, avšak zde se jedná o to, že nová ústavní stížnost má nezanedbatelnou šanci na úspěch.

Jak jsem psal v pátečním výkladu ústavního nálezu, Ústavní soud v něm jasně vyjádřil, že si osobuje pravomoci hodnotit podstatné náležitosti právního státu, nezávisle na porušení demokratičnosti.

Nová novela ústavy již netrpí neobecností a tím vyhovuje největším námitkám, který byly proti jarní ústavní ad hoc novele.

V reakci na stížnost poslance Melčáka soud ale vyjádřil, že ve vztahu k jeho volbě došlo i k porušení zákazu retroaktivity. Ve zdůvodnění se uvádí (str. 15): "Byly jimi tudíž se zpětnou účinností stanoveny podmínky uplatnění volebního práva (aktivního i pasivního). Se zpětnými účinky byly změněny předpoklady, na základě znalosti kterých bylo voliči rozhodováno ve volbách do Poslanecké sněmovny."

Ačkoliv o zkrácení mandátu poslance Melčáka všichni právníci mimo Ústavní soud hovoři jako o retroaktivitě nepravé, v tomto i těsně předcházejícím textu zdůvodnění soud hodnotí zkrácení mandátu poslance Melčáka v zásadě jako retroaktivitu pravou, neboť ji vztahuje k samému volebnímu aktu. V odstavcích následných již hovoří pouze o retroaktivitě jako takové, u níž je obtížné rozlišit její povahu.

Tomuto dobře odpovídá čtyřicátý bod nesouhlasného stanoviska soudce Musila, kerý uvádí (str. 27): "...nastolením problému retroaktivity, jako jednoho z nosných důvodů pro zrušení tohoto ústavního zákona, petrifikuje [ÚS] pro celé volební období stávající úpravu alternativ zkrácení volebního období? Nechci vyvolávat předčasné obavy, avšak domnívám se, že tím Ústavní soud otevřel vrátka pro zpochybnění jakékoli budoucí úpravy (i když nová úprava bude obecná), též cestou individuální ústavní stížnosti, a to nejen pro poslance, ale možná i pro kteréhokoli voliče."

Zřejmě to znamená, že novou ústavní stížnost může podat nejen kterýkoliv nesouhlasící poslanec jako např. p. Raninec nebo p. Melčák, ale asi kterýkoliv volič do sněmovny z roku 2006, tj. téměř každý plnoletý občan ČR.

A Ústavní soud mu může vyhovět, s šancí, kterou odhaduji na tak 10-30%.

Je totiž obtížné vidět záměry ústavních soudců za textem nálezu. Nelze vyloučit např. to, že hodlají dotlačit parlament ke stavu, že hlavní obecné změny Ústavy budou přijímány pouze pro budoucnost, tj. např. současná sněmovna přijme změnu Ústavy, ale ta se bude smět týkat až budoucích funkčních období kvůli tomu, aby byl vyloučen sebezájem stávající konstelace sněmovny.

Jistě - z hlediska "veřejné politiky" a "vztahů s politiky" by se nyní Ústavní soud měl spíše stáhnout, dokud se těší podpoře veřejnosti a politici nejsou popuzeni přespříliš. Jenže právo a soudy běžně diplomatické nejsou a ani nemají být. Naopak - naplní-li se 10x po sobě stejná skutková podstata, měl by soud 10x rozhodnout stejně, a nikoliv z hlediska rovnováhy 5x tak a 5x onak.

Pokud Ústavní soud nové stížnosti nevyhoví, dostane se do částečného rozporu se stávajícím nálezem a tento rozdíl bude muset vyargumentovat, neboť retroaktivitu skutečně uvedl jako jeden z důvodů svého nálezu. Tím může trochu ztratit tvář (právní kredit), byť i taková nová argumentace je asi možná, viz kritiku nedostatečného zdůvodnění retroaktivity v obou disentech.

V úplně nejhorším případě může Ústavní soud zrušit volby (jejich vyhlášení), ale ponechat platné rozpuštění sněmovny. Tato kombinace je sice velmi nepravděpodobná a na první pohled téměř nezdůvodnitelná, ale i v případě zrušení usnesení o rozpuštění se budou poslanci zpět scházet jen velmi obtížně, o tvorbě nového konsensu na několik měsíců ani nemluvě.

Ústavní stížnost může dokonce Ústavní soud obdržet až po konání voleb, např. od někoho, kdo bude s výsledkem voleb nespokojen. Proto by dokonce bylo lepší, kdyby takovou stížnost opět obdržel a rozhodl Ústavní soud předem, jako tomu bylo již nyní.

Nu a kvůli všem těmto nejistotám se domnívám, že než se do nové volební vřavy politické strany vydají, měly by aspoň schválit rozpočet na příští rok.