Výklad nálezu: politici porušili náležitosti právního státu


Hlavní výsledek nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 27/09 již zřejmě znáte: ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, se zrušuje dnem 10. září 2009. Volby vyhlášené prezidentem republiky jeho rozhodnutím č. 207/2009 Sb., na 9.-10. října, se nebudou konat.

Namísto těchto voleb se buďto politické strany dohodnou na právně korektnějším vyhlášení nových voleb, v nejhorším případě jejich nedohody nebo dalších právních nehod by se volby měly konat v termínu řádném, cca příští červen.

V tomto článku zkusím podat jádro zdůvodnění, které Ústavní soud použil pro odůvodnění svého nálezu, který přijal poměrem 13 soudců pro a 2 soudci proti.

I. Ústavní soud konstatoval, že se považuje oprávněn posuzovat ústavní konformitu i těch zákonů označených jako "ústavní". Tuto svou kompetenci dovodil pro ty případy, kdy takový ústavní zákon mění "podstatné náležitosti demokratického právního státu" (dále PNDPS), které považuje za právně normativně vyjádřené v čl. 9 odst. 2 Ústavy.

Tato otázka, oprávněnost Ústavního soudu, byla v odborných kruzích docela diskutována. Existovaly i jiné linie argumentace, např. blogočlánek Tomáš Sobek: Lední medvěd není medvěd, ústavní zákon není zákon, který sledoval ryze textový výklad Ústavy.

II. Aby Ústavní soud považoval ústavní zákon za platnou součást Ústavního pořádku, musí podle ÚS splňovat tři náležitosti:
1) Procedurální: čl. 39 (4) Ústavy = zákonodárný proces, ústavní většiny atd.
2) Kompetence (zmocnění) čl. 9 (1) Ústavy = pouze změny nebo doplnění Ústavy nebo jiné zmocnění.
3) Materiální: čl. 9 (2) Ústavy = PNDPS.

Ústavní soud rozhodl, že v případě zákona č. 195/2009 Sb. byla splněna pouze první náležitost. Náležitost druhá splněna nebyla, neboť ad hoc zákon působí jako tzv. "prolomení" ústavy. Ústavní soud pak shledal i rozpor s třetí náležitostí, způsobený jednak v neobecnosti (tj. ad hoc jinak), jednak pravou retroaktivitou.

Hodnocení nálezu:

V předchozím článku 9.9. Co můžeme čekat od Ústavního soudu? jsem vyjádřil, že sice právníci silně kritizují zákon č. 195/2009 Sb., ale intenzita vadnosti jen podle málokterého z nich dosahuje porušení PNDPS. Za sebe jsem vyjádřil, že by Ústavní soud musel vyjádřit potřebu zvláštní citlivosti (až přecitlivělosti) a odůvodnit i kritéria jejího vybuzení, jinak bych se rovněž nedomníval, že PNDPS jsou porušeny.

Ústavní soud toto jistým způsobem provedl.

Zde je namístě říci, že státoprávní doktrína (též státověda) tradičně operuje, kromě samotného pojmu stát, s dvěma pojmy:
- právní stát,
- demokratický stát.

V této tradiční doktrině platí, že právní stát nemusí být nutně demokratický stát, ale i naopak. Zjednoduším-li teorii na minimum, tak právní stát je charakteristický především tím, že státní moc dodržuje předem daná pravidla (zákony), v demokratickém státě se především konávají volby.

Někteří teoretici (Hayek) uvádějí, že pokud by si měli vybrat buď - anebo, tak pro občana je důležitější právní stát. Také historicky dříve v moderní době vznikly dříve právní státy (zaštiťované např. panovníkem), než demokracie v dnešním smyslu.

Potíž naší ústavy spočívá v tom, že zavedla originální souslednost "demokratický právní stát" a to nejen v čl. 9 odst. 2, ale úplně v základu, tj. čl. 1 odst. 1: (1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát ...

Ústavní soud tak na jedné straně v nálezu podává jistý výklad celého souslovi PNDPS (str. 6), ale v hlavních částech odůvodnění (str. 10 - 16) vyjmenovává dva důvody: neobecnost a retroaktivitu. Obě tyto vady soud shledává v rozporu s náležitostmi právního státu (nikoliv demokracie), a v tomto ohledu dle mého názoru správně.

Ústavní soud to činí s odůvodněním, že "originární ústavodárce v čl. 9 odst. 2 ... postavil na stejnou úroveň princip demokratický a princip právního státu". (str. 13).

Ústavní soud tedy mezi oba principy položil logickou spojku a (AND), tzn. že pro budoucnost se cítí oprávněn přezkoumávat a zrušovat ústavní zákony, které poruší libovolný z obou principů!

Kromě schopnosti odůvodnit tento nález si tím ovšem zároveň vytvořil i nejširší možné rozhodovací pole.

Z prvního disentu plyne, že Ústavním soudcům (asi všem právníkům) především vadilo markantní porušení II.2) výše (kompetence). Vzhledem k tomu, že svou kompetenci k přezkumu však dovozují v bodě I. z porušení PNDPS, musel konstatovat i porušení II.3). Aby to mohl učinit, zaměřil se na podstatné náležitosti "právního státu", sousloví rozdělil a mezi principy vložil konjunkci.

Na tomto rozdělení "demokratického státu" a "právního státu" ztroskotává i většina komentátorů. Odpovídají totiž na otázku, zda zákon o předčasných volbách ohrožoval demokracii. Odpověď, i Ústavního soudu, je že nikoliv. Ústavní soud však shledal závažné porušení pravidel "právního státu".

Diskuse se tak asi soustředí na to, zda toto roztržení sousloví a hodnocení každé části zvlášť a výsledku pomocí konjunkce, je správné. Problém totiž je, že principy právního státu jsou důležité zejména v běžném právu (kterým se Ústavní soud běžně zabývá a příležitostně ho deroguje), zatímco principy demokratického státu jsou asi důležitější na úrovni ústavního práva.

Komu se nález nelíbí, bude tvrdit, že se sousloví nemělo rozdělovat, ale mělo se hodnotit společně. A naopak.

Útěchou všem může být, že na úrovni ČR je aspoň momentálně mnohem menší riziko ohrožení demokracie, než porušování právního státu.

Každý, kdo kritizuje klientelismus a korupci, by měl volat po právním státu. Takže se domnívám, že by nález měli přivítat i všichni politici, aspoň podle jejich volebních kampaní. Nebo se mýlím?