Připravuje o peníze bezbranné občany, jako například soudce Berka v případě nezákoného vyhlášení konkursu na Union banku. Pouští žilou firmám a jejich akcionářům, což předvedl Městský soud v Praze v případě Koh-i-nooru. Přesto, že jeho majitelé řádně koupili podnik v privatizaci od státu za 188 miliónů korun, teď mají předat svůj majetek restituentům, kteří o ten vlastní přišli na základě dekretů prezidenta Beneše. Někdy jde ale o víc, než o hmotné statky. Tento týden se svévole neodvolatelného božstva obrátila proti nevinnému dítěti. Desetiletou holčičku neváhal soud pro Prahu 8 poslat namísto na prázdniny s matkou na psychiatrii do nemocnice v Motole. A to jenom proto, že ji matka nechtěla „půjčovat“ otci. Že by omyl?

Proč jsou ale soudci naprosto neomylní, jde-li o jejich vlastní výhody? Zažalují-li stát o třinácté platy, protože se jim nelíbí, že oni „vyvolení“ by měli nést stejné důsledky rozpočtových škrtů jako ostatní, vyhrají. Zažaluje-li soudní čekatel prezidenta za to, že si dovolil ho nejmenovat soudcem, vyhraje. Aby ne. Vždyť kdo jiný soudí tyto případy než soudci sami? Kdokoliv se kdy snažil omezit soudcovskou svévoli, narazil na křik o nezávislosti soudců.

Jenomže kdo je vlastně soudce? Bůh postavený nad zákony pozemské? Ne. Na rozdíl od Boha je placený z našich daní a je tedy na nás závislý. Jde o našeho zaměstnance, kterého si platíme, aby nám zajistil pořádek a spravedlnost. Nečiní-li tak, musíme najít možnost, jak se ho zbavit a najmout si lepšího. Jinak pilíř demokracie ztratí jakýkoliv smysl.

poslankyně Evropského parlamentu a předsedkyně Politiky 21