Poslanec, bývalý ministr financí a místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka podle MF Dnes odmítl zaplatit v brněnské nemocnici třicetikorunový poplatek. Tento krok zdůvodnil slovy: „Domnívám se, že zavedení poplatků ve zdravotnictví je v rozporu s ústavním pořádkem.“ Jen pro úplnost je třeba uvést, že ČSSD podala stížnost na reformu zdravotnictví k Ústavnímu soudu a nyní se čeká na jeho verdikt. Vládní reforma ovšem první kolo boje vyhrála a ústavní soudci rozhodli, že reforma dále platí. To ovšem neznamená, že je zdaleka vyhráno. Nicméně místopředseda ČSSD Sobotka se domnívá, že pokud není definitivně rozhodnuto, je v pořádku poplatky neplatit. Jak správě poznamenaly Hospodářské noviny, podle této logiky by například žáci devátých tříd základních škol mohli dále podávat neomezený počet přihlášek na střední školy, neboť zákon nařizující jen jednu přihlášku je též na přezkoumání u Ústavního soudu. Do jisté míry chápu teatrálnost poslance Sobotky a domnívám se, že určitě počítal s tím, že se jeho „občanská neposlušnost“ dostane do médií. Pro někoho může jeho čin znamenat hrdinství, ovšem já se domnívám, že hrát by se mělo na hřišti, které má své mantinely – v tomto případě zákony. Pokud prošly novely ve zdravotnictví celým legislativním procesem a staly se platnou normou pro všechny občany České republiky, tak by měly být také ctěny. Bojovat proti nim samozřejmě lze, ale opět dle všeobecně platných postupů. Nikoli jejich nedodržováním v domněnce, že nejsou správné. Nejsem si jist, zda je správné dávat se tímto chováním za příklad spoluobčanům. Bohuslav Sobotka se hájí, že zákon porušil „jako občan“. Asi v tu chvíli zapomněl, že byl před dvěma roky zvolen jako poslanec do zákonodárného sboru a drtivá většina veřejnosti jej tak vnímá.

A ještě jednou k boji ČSSD proti reformě zdravotnictví a poplatkům. David Rath, kandidát na středočeského hejtmana v letošních krajských volbách, prohlásil, že „krajské zastupitelstvo pod naším vedením by rozhodlo, že poplatek pacientům daruje a zaplatí ho ze svého rozpočtu“. Jinými slovy by pro pacienty zrušil poplatky v krajských nemocnicích všude tam, kde by ČSSD vyhrála volby. Nemocnice by tedy pojišťovnám oznamovala, že byl poplatek za vyšetření nebo za pobyt na lůžku již vybrán, ovšem neplatili by jej pacienti, nýbrž kraj, a to prostřednictvím dotace. Čili tyto peníze by už nehradil konkrétní pacient, ale všichni daňoví poplatníci. Jeden z cílů reformy, osobní zodpovědnost a snaha ušetřit ve zdravotnictví peníze prostřednictvím eliminace účelových návštěv lékařů by tak vyšel naprosto vniveč. Jen by se jednoduše zvýšil přítok peněz do nemocnic, které by navíc musely být ušetřeny jinde. Na otázku, kde by se takové peníze ušetřily, odpověděl David Rath: “Podíváme se na předražené zakázky a na přebujelou krajskou administrativu.“ Bohužel se mi nevybavuje jiné pojmenování pro tento nápad než ukázkový sociálně-demokratický populismus. A to už se mi ani nechce zmiňovat, že pokud nebude mít v případě vítězství ČSSD ve Středočeském kraji padesát jedna procent, bude muset vládnout v koalici. A jen zírám na to, jak si je David Rath jistý, že „krajské zastupitelstvo pod naším vedením by rozhodlo…“. Moje otázka, být novinářem, by zněla: jakého si David Rath představuje koaličního partnera, o kterém je tak přesvědčen, že s ním bude sdílet stejné názory?

Celkem zajímavou interpretaci jsem si přečetl ve středečních Hospodářských novinách ohledně statistiky bodového systému pod nadpisem „Trestaní řidiči nehřeší, bojí se dalších bodů“. Statistika praví, že 84 procent řidičů, kteří dostali v prvním půlroce platnosti zákona nějaký bod, další rok jezdilo, aniž spáchalo jiný přestupek. Přidělené body jim tak byly umazány. Ovšem odborník na dopravní bezpečnost Robert Šťastný v dalším odstavci praví, že strach z bodů se neprojevuje ve statistice nehod a nesnižuje se ani počet mrtvých na silnicích. Na základě obou informací si dovolím nabídnout trochu jinou interpretaci výše zmíněné statistiky. Nabídnutý výklad působí dojmem, že úplně všichni řidiči,„obdarovaní“ trestnými body nyní jezdí absolutně a stoprocentně podle předpisů, což si dost dobře nedokážu představit. Dle mého názoru by správná interpretace statistiky měla znít, že 84 procent řidičů, kteří obdrželi body za spáchaný přestupek, již nebylo v následujícím roce přistiženo při žádném dalším přestupku, a tak jim byly body odmazány. A to je rozdíl.

Volba hlavy státu v České republice v průzkumech veřejného mínění vypadá celkem komicky. V průzkumu agentury STEM porazil Jan Švejnar Václava Klause už dvakrát v poměru 58:42. Minulý týden zveřejnila průzkum agentura SCaC a hle – Václav Klaus poráží Jana Švejnara 57:43. Výsledky STEMu pro HN předminulý týden: Švejnar 52, Klaus 48. Výsledky minulého týdne agentury Median pro MF Dnes: Klaus 59, Švejnar 41. Skoro to vypadá, jako kdyby oba kandidáti dělali každý den tak zásadní kroky, kterými by si tu přidávali na svou stranu deset procent obyvatel, druhý den si pět procent ubrali atd. Komické na tom je, že tato čísla nelze nikdy ověřit, neboť prezidenta nebudou volit občané. Zpětná vazba v podobě volebních výsledků je tedy nulová. A navíc - do absurdna dovedeno - i kandidát s podporou veřejnosti třeba jen deset procent se může, v současném způsobu volby, klidně stát hlavou státu.

Tradiční moudro na závěr, jehož autorem je německý spisovatel Jean Paul, vlastním jménem Johann Paul Friedrich Richter: „Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou.“

Autor je místopředseda jihomoravského Regionálního sdružení ODS

www.michalkadlec.com