Politici už neví, jak by obrali občany o další peníze, aby mohli naplňovat myšlenku přerozdělování. Hledají další zdroje, které by oni mohli používat pro ty, kteří mají také hlasovací právo ve volbách. Nicméně mají tendenci vždy jít tak nějak proti rozumu a cestou nejsznažšího politického odporu. Nebo nejmenšího očekávaného vzdoru?

Mám pro ně tedy dnes jednu radu zdarma. Tedy přesněji jen v hodnotě mého času pro napsání tohoto článku, který jim rád věnuji. Čas od času se totiž objeví v hlavách zákonodárců myšlenky, které by prý měly pomoci ke spravedlivějšímu zdanění, větší solidaritě, a v neposlední řadě k odhalování nelegálně získaných peněz. Mezi těmi nápady se pravidelně objevuje majetkové přiznání. A jelikož počítám s tím, že se přes všechny proklamace objeví znovu, raději již předem představím svůj nápad: Zaveďme majetková přiznání. Ovšem pro ty, kteří si chodí pro dávky z peněz těch, co to ze svých daní platí.

Má úvaha je prostá. V České republice máme neuvěřitelné množství dávek a podpor. Řada z nich je plošná, jiné jsou pro konkrétní účel jedinců. Počet lidí, kteří je přijímají, jde do milionů (ano, s ohledem na počty jejich druhů je to ve finále skutečně tak). Pro vznik nároku na vyplacení dávek státní sociální podpory stát zkoumá čisté příjmy ze zaměstnání (závislé činnosti), příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti a dále dávky nemocenského a důchodového zabezpečení a podporu v nezaměstnanosti včetně obdobných příjmů z ciziny. Majetek příjemce zkoumán není.

V roce 2009 vynaložila Česká republika, tedy my všichni, na celkové sociální výdaje zhruba 748 miliard korun (v roce 1990 to bylo 76 miliard). 360 miliard korun si rozdělili důchodci (v roce 1990 to bylo 45,5 miliardy), na 15 miliard nás přišly podpory v nezaměstnanosti (v roce 1990 to bylo 141 milionů). Kromě důchodů a podpor v nezaměstnanosti máme u nás ještě dalších čtrnáct druhů základních dávek, plus čtyři další druhy nemocenských dávek, které vyplácí ČSSZ. Skoro 82 miliardy pak činily výdaje na dávky vyplácené obecními úřady, sociální podpory od zaměstnavatelů a na zvláštní dávky pro příslušníky ozbrojených sborů. To ovšem hovoříme jen o přímo vyplacených penězích. Připočtěte si peníze za existenci různých úřadů, jejich poboček nebo různých státních agentur rozlezlých po celém státě, které to mají vše na starost. Jsem si jistý tím, že způsob vyplácení dávek a podpor je neefektivní, nesmírně nákladný a složitý. Ale hlavně nespravedlivý vůči těm, kteří to platí. Potírá rozdíly mezi těmi, co do systému přispívají, a těmi, co z něj čerpají. Potírá přirozenou nutnost člověka umět se o sebe postarat a na stát, tedy na daňové poplatníky, přenáší falešnou plošnou odpovědnost za všechny ostatní, kteří to ne vždy potřebují. Ačkoli náklady na sociální dávky vzrostly od roku 1990 přibližně desetkrát, nominální hodnota HPD jen šestkrát. (všechno jsou to údaje z Českého statistického úřadu)

A tak než se, milí politici, začnete obouvat do těch, co do systému přispívají a kteří jsou pro vás snadným terčem různých regulačních opatření, abyste je znovu něčím buzerovali, podívejte na ty desítky miliard každý rok, které na dávkách utrácíte zbytečně, nad rámec skutečné potřebnosti.Takové majetkové přiznání příjemců sociální podpory, v kterém se objeví auta, sady mobilních telefonů, zlaté řetězy, značkové oblečení a boty, luxusní hodinky a plazmové televize s nejnovějším domácím kinem, by mohly být dobrým vodítkem, kde nám všem skutečně utíkají prachy.

Bohatí, kterým byste chtěli případně napařit další povinnost majetkovým přiznáním, ti nejsou problém. Ti to všechno platí, tak je neškádlete. Přitvrďte ve vyplácení podpor, usnadněte zaměstnávání, protože současný zákoník práce a výše odvodů tak akorát vytočí každého, kdo by někomu chtěl práci dát, a přestaňte systematicky podporovat ty, kteří si z dávek udělali princip svého živobytí. Dokud nebude existovat rozdíl, který bude tvrdě, téměř na hranici lidské existence, respektovat oprávněné rozdíly mezi přispěvateli do systému a těmi, co z něj čerpají, tak se nic nezmění. Ti, kteří sociální štědrost využívají, dál nebudou mít potřebu ke změně. A ti, co to platí, budou stále více naštvaní.

Lidem, kteří jsou skutečně v nouzi, pomáhejme a nikdy nezapomeňme, že se jednou můžeme také my ocitnout na jejich místě. Ať už z důvodu ztráty zaměstnání nebo z důvodu nemoci či úrazu. Jestli si ale někdo přijede pro sociální podporu v autě, na krku má zlaté řetězy a v ruce nejnovější model mobilního telefonu, aby pak nasázel prachy do výherního automatu nebo si koupil chlast, „žeňme ho klackem". Takové obírání daňových poplatníků je pro mě osobně stejný hyenismus jako vzít peněženku člověku, umírajícímu na na ulici na infakrt.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora