Babiš volí příliš silná slova na to, jak mlhavou má minulost

Razantní vstup jednoho z nejbohatších lidí v Česku do politiky vyvolal poprask a hodně protichůdné reakce veřejnosti i již etablovaných politiků. Není divu. Protikorupční rétorika v Česku už nějaký čas vyvolává emoce a nutno říci, že oprávněné, protože českého kradlákova má už asi každý dost. Ale také proto, že když zrovna Andrej Babiš hovoří o své křišťálové čistotě, vyvolává v mnoha lidech pobouření a vzpomínky na jiného křišťálově čistého politika a miliardářova přítele Stanislava Grosse.

Jistě, můžeme žít legendou Eugene Francoise Vidocqa, polepšeného galejníka a zakladatele francouzské kriminální policie Sureté, který před dvěma sty lety vyčistil Paříž od zločinu, protože znal praktiky podsvětí a využil je proti němu. Babiš dobře ví, jak se obchoduje se státem, protože většina jeho nejvýnosnějších aktiv při budování impéria připlula pod křídla Agrofertu ze státního přístavu a za okolností, které jsou obdobně nejasné a nedovysvětlené jako Babišovy dnešní řeči o Palermu všude kolem nás. Opravdu chce využít tuhle svoji zkušenost k boji proti korupci? Zatím to spíše vypadá jako válka klanů o křeslo palermského starosty.

Nemusíme ale hned soudit příliš přísně. Polepšený hříšník může být opravdu lepší deseti spravedlivých. Jenže jen pokud je polepšený a netváří se, že si nic nepamatuje. Týdeník Euro zmapoval Babišovy podnikatelské aktivity a příliš známek polepšení nenašel. Impérium Agrofertu bylo budováno prozíravě, bez fatálních omylů, ale také v příšeří, v němž se doposud nerozsvítilo. Například ovládnutí chemiček sdružených v holdingu Aliachem bez vynaložení jediné vlastní koruny v dobách korupční říše Stanislava Grosse musí u běžného pozorovatele vyvolávat pochybnosti, zda by něco takového zvládl kdokoli, kdo nemá opravdu "nadstandardní" vztahy s erárem.

Existují však nejen dávno prachem zapadané případy. Impérium Andreje Babiše svírá v těsných kleštích celý český zemědělský sektor. Ovládá velkou část trhu vstupů v podobě hnojiv či krmiv. I výstupů v podobě skladovacích kapacit a zpracovatelských závodů na rostlinnou i živočišnou produkci. Přesto si vymohl na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že podíly Agrofertu na relevantních trzích nebudou zveřejněny, protože jde o obchodní tajemství. O žádné obchodní tajemství přitom nejde, jde o zásadní veřejnou informaci, z níž je možné odvodit, zda tenhle potravinářský a chemický gigant náhodou není v pozici, kdy dokáže zásadně ovlivňovat marže farmářů a přečerpávat tak třeba výraznou část dotací na zemědělskou výrobu do svých firem s dominantním podílem na trhu. Zemědělci i konkurenční potravináři zatím mlčí, protože věří, že jim Babišova síla dokáže vynutit lepší cenové podmínky v obchodních řetězcích. ÚOHS přitom není zdaleka stejně vstřícný k jiným firmám, jejichž tržní podíly jsou takto vysoké, a to vyvolává pochybnosti o jeho skutečné nezávislosti. Mimochodem již dvě období je tento úřad ve správě politiků blízkých ČSSD, straně Babišovi donedávna dosti blízké.

Podobně k pobavenému nadzvednutí obočí vede Babišův ostrý útok na ČEZ a jmenovitě na Martina Romana, který nevadil do okamžiku, kdy prolobboval silné omezení státní podpory využití biomasy v energetice. Zde hrozily masivní ztráty pro veřejné rozpočty i kapsy obyvatel, zato dobré zisky pro firmy spojené s produkcí a zpracováním biomasy v blízkém magnátově okolí.

Je prostě zjevné, že Andrej Babiš má co vysvětlovat a veřejnosti rozkrývat, pokud se chce ucházet o hlasy ve volbách. To nedělá a každý, kdo to po něm chce, je podle něj součástí českého Palerma. Jenže – a je nám to opravdu líto – z celého Babišova angažmá čiší dojem, že jde o prosazování obchodních zájmů politickými prostředky v poněkud orientálním stylu. Pokud se podezření potvrdí, současné miliardářovy aktivity se mohou obrátit v pravý opak původního záměru. Podnikání Agrofertu se z velké části odehrává v silně monopolizovaném, a proto i státem silně regulovaném prostředí a tomu, kdo zlobí, obviňuje a bez skrupulí šíří drby, které neumí podepřít doložitelnými fakty, se obvykle růžemi nestele. Letošní osmimiliardové zisky se zdaleka nemusejí opakovat. Prostředí pro Babišův core byznys se zhoršuje a úvěrové zatížení impéria je značné. Finanční otřesy v době rozpadající se eurozóny mohou být pro firmu značně nebezpečné. A agrosektor bude potřebovat pomoc státní ruky. Té ruky, již je tak snadné kousat.

Týdeník EURO 49/2011, 4.12.2011