Velkému tlaku z Washingtonu byla v posledních dnech vystavena polská vláda. President Kaczynski se stal trojským koněm a ocitl se ve vážném sporu s premiérem Tuskem. Dokonce i česká média sehrála v téhle diplomatické a mediální masáži svůj part. Pro budoucí česko-polské vztahy to určitě není dobrá zpráva.

Četli jsme u nás komentáře, které vybízely polskou vládu, aby už konečně přestala s tou trapnou licitací a obchodováním s protiraketovou základnou na svém území. Pořád dokola se tu papouškovalo, že Poláci nakonec štít vezmou stejně jako my, jen si za to nechají dobře zaplatit. Nevím, kdo tuhle mantru u nás vymyslel, ale byla až příliš populární a jednoduchá, a ukázala se být nepravdivá.

Připadá mi, že nikdo nebral dost vážně, co se odehrálo při poslední návštěvě premiéra Tuska v Praze. Premiér Topolánek reagoval podrážděně, když měl informovat novináře o obsahu rozhovoru, a tvářil se, že hlavním tématem byla příprava oslav v Českém a Polském Těšíně. Při návštěvě ve sněmovně, když jsem pana Tuska upozornil, že postoj české sociální demokracie k americkému štítu je jiný než jeho partnera premiéra Topolánka a že se v tomhle zřejmě lišíme, odpověděl: „To byste se divil. Můj postoj je vašemu blíž, než si umíte představit.“ Polský premiér nás ujistil, že skutečná rizika vidí Polsko jinde. Podobně se vyjádřil 9. a 10. března při oficiální návštěvě Spojených států. Tusk tehdy prohlásil, že došlo k zásadní změně v přístupu USA. Američané především přijali stanovisko polské strany, které až dosud soustavně odmítali-stanovisko, podle nějž základna sama bezpečnost Polska nijak zvlášť nezvýší. Americký prezident se zavázal, že uklidní ruské obavy ze základny, osobně se zasadí o vypracování nabídky na modernizaci polské protivzdušné obrany. Polský ministr Sikorski pak upřesnil, že nabídka vojenské pomoci by měla mít rozsah několika miliard amerických dolarů. A ještě jedna důležitá změna, kterou sděluje premiér Tusk: „Opustili jsme schéma, v němž Spojené státy jako silnější strana vystupovaly v roli protektora, zatímco my v roli strany chráněné, ochraňované. Teď jsme spojenci, jeden větší, druhý poněkud menší.“

Na základě analýzy hrozeb, kterou si Poláci udělali, sdělili Američanům svou základní pozici: Severní Korea ani Irán nepředstavují pro Polsko žádnou akutní hrozbu. Informovali je, že na první místo kladou ekonomickou a především energetickou bezpečnost. Americký systém protiraketové obrany tedy neodpovídá na základní bezpečnostní rizika. Má-li být v Polsku rozmístěn, vyžaduje Polsko speciální pomoc, která by zajistila, že se bezpečnost Polska naopak nesníží. Zároveň se Poláci zajímali, zdali jim Amerika může dát garance energetické bezpečnosti. Poláky zajímala americká účast v „neruských produktovodech“ze Skandinávie a oblasti Kaspického moře a také eventuální americká pomoc v oblasti jaderné energetiky (příklad Indie). Zajímavé jsou nakonec i další přiklady americké vojenské pomoci z poslední doby: například 63 miliard dolarů na zbraňové systémy pro Saudskou Arábii a Egypt.

Pokládat polské chování za pouhou licitaci je omyl. Polsko je země, která považuje Spojené státy za svého klíčového strategického spojence. Nicméně snažili a snaží se o relativně vyrovnaný partnerský vztah, ve kterém i ten menší má možnost a prostor zvažovat své zájmy. Nabídku štítu nevyhodnotili jako výhodnou z řady důvodů, a proto si stanovili podmínky. Zatímco z polské strany zaznělo,že systém bezpečnost Polska nezvýší, u nás byl protiraketový radar prohlášen za „nejbezpečnější místo v ČR“. Zatímco Polsko klidně řeklo, že se Iránu neobává, u nás se iránská hrozba stereotypně papouškovala.

Řada tvrzení, se kterými se u nás vážně operovalo, byla v polské debatě zpochybněna. Naše vláda nedokázala na vývoj diskuse reagovat. A nakonec zbývá to nejvážnější: vlády obou zemí dospěly k odlišným závěrům. Polský premiér Tusk řekl, že nepodepíše žádnou smlouvu, u níž nebude jisté, že nezvýší bezpečnost Polska.“ Na začátku bylo ale řečeno, že celý systém může existovat pouze jako celek a že radar bez polských antiraket je k ničemu. Polské NE znamená, že celá argumentace padá. V České republice bychom měli z polského výsledku vyvodit závěry.

Nic není, jak bylo na začátku. Ani hrozby nestojí tak, jak původně stály. Víme bezpečně, že systém protiraketové obrany USA nebude nikdy patřit pod NATO. USA svůj systém nikdy nepředají alianci. Polsko, které do toho mělo jít s námi, vyhlásilo, že dohodu nepodepíše. V Poslanecké sněmovně ČR by muselo dohodu schválit 101 poslanců, které vláda nemá. Podpis v téhle situaci pokládám za vážnou chybu.

stínový ministr zahraničí ČSSD