Na trafikách politika stojí, shodují se všichni. I kníže

Třináctého června, krátce po povodních, se zdánlivě protrhla "vltavská kaskáda" české politiky. Policejní zatýkání zasáhlo někdejší rebely z ODS, bývalého i současného šéfa vojenského zpravodajství a též pravou ruku premiéra Nečase a šéfku jeho sekretariátu Janu Nagyovou. Toho dne se zdálo, že dny vlády jsou sečteny, že je jen otázkou hodin, kdy premiér oznámí rezignaci.

Situace se však začala politicky zamotávat a premiér přešel do protiútoku. Zapojení Vojenského zpravodajství do sledování jeho ženy, s níž se rozvádí, kvalifikoval jako přehnanou "služební horlivost", udělení trafik trojici Tluchoř, Fuksa a Šnajdr jako běžnou součást politiky.

Nečas ve stopách Víta Bárty

Pro politické (i právní) posouzení celé věci však může mít velký význam jiná, mezitím už skoro zapomenutá kauza, a sice rozsudek v případu Víta Bárty, který soudce Jan Šott vynesl 13. dubna 2012, tedy před rokem a dvěma měsíci. Víta Bártu neodsoudil na základě svědectví Kristýny Kočí a Jaroslava Škárky, neboť tyto osoby shledal jako zcela nedůvěryhodné, nýbrž na základě Bártovy vlastní svědecké výpovědi. Bárta totiž ve snaze přimět poslance Věcí veřejných k tomu, aby nehlasovali pro změnu zákona, jež by zrušila mezitím zavedené zdanění poslaneckých náhrad, argumentoval i ochotou vypomoci finančně (poskytnout půjčku) těm kolegům, kteří by se eventuálně ocitli ve finanční nouzi. Soudce Šott to tehdy kvalifikoval jako korupci, neboť Vít Bárta chtěl dle jeho interpretace ovlivnit rozhodování poslanců příslibem finanční kompenzace.

Vládní politici tehdy Bártu vehementně vyzývali k odstoupení: měl prý z politiky odejít a vrátit se do ní až po případném očištění. Za moralizováním vládního tábora však stál obyčejný a velmi hmotný zájem, neboť kdyby Bárta odstoupil, jeho křeslo poslance by zaujal ministr Kamil Jankovský - a tehdy se pro přežití vlády počítalo s každým hlasem. Bárta neodstoupil, a dokonce se domohl zrušení rozsudku - na základě právního argumentu, že pokud onu nabídku učinil ve Sněmovně, je chráněn imunitou, a že politické intrikaření nepodléhá trestní odpovědnosti.

Jsou to ale paradoxy! Rok se sešel s rokem a Petr Nečas se najednou hájí podobně jako loni Vít Bárta a Vít Bárta nyní coby opoziční politik vyzývá Petra Nečase k odstoupení kvůli údajné korupci. "Vít Bárta sám předem avizoval, že v případě odsouzení bezprostředně poté odejde z politiky, a já osobně očekávám, že tato svoje slova naplní. Jiné řešení si vzhledem k rozsudku nedokážu představit," pronesl 13. dubna 2012 Petr Nečas. Avšak po roce a dvou měsících se ve Sněmovně hájil tak, že přidělení (či svým způsobem "zapůjčení") "trafik" Tluchořovi a spol. je něčím zcela normálním, běžnou součástí politiky. "Neudělali jste to mnohokrát?" položil Nečas ve Sněmovně řečnickou otázku. Dosti zásadní řečnickou otázku, neboť má-li být přidělování postů výměnou za jisté protislužby nadále posuzováno jako korupce a kriminalizováno, jde svým způsobem o konec politiky tak, jak ji lidstvo zná po tisíce let. Pokud o tom někdo pochybuje, nechť si ve slovníku nalistuje nebo na internetu "vygoogluje" význam slova léno.

Asi není náhoda, že přidělení trafik "rebelům" z ODS v prezidentské kampani malebně vyšperkoval poslední klasický feudál v české politice Karel Schwarzenberg svým příměrem o náhrdelníku, jímž je občas některé ženy nutno motivovat k jistým úkonům. Ikona střední třídy a české inteligence, tedy skupin asi nejvíce znechucených úplatkářstvím, tak vlastně v přímém televizním přenosu ospravedlňovala politickou korupci. A byť šlo o dosti namáhavý humor, většina Schwarzenbergových příznivců mu tehdy u obrazovek zatleskala a snad i držela palečky, aby domnělá knížecí nonšalantnost zabrala též na voliče Miloše Zemana. Nezabrala, ba měla patrně zcela opačný efekt, nicméně celý vzoreček se nyní vlastně opakuje a právě on může pomoci Petru Nečasovi, aby se udržel. Za dveřmi je totiž Miloš Zeman!

Zemanův splněný sen

Pokud by Nečas rezignoval, na tahu bude prezident. Musí někoho pověřit sestavením nové vlády, aspoň přechodné, do předčasných voleb. Patrně by nepověřil nikoho z ODS či z okruhu současné vládní koalice.

Být u moci znamená držet klíče od klenotnic. A když jde o náhrdelníky (přímo či nepřímo, ve smyslu držení klíčů), morálka se zpravidla - aspoň trochu - odklání stranou či se pomocí morálně znějících argumentů ospravedlňuje aktuální hmotný zájem. Skoro všichni to tak (nejen) v politice dělají, Nečas, Sobotka, Peake, Zeman, Bárta, Kalousek i Schwarzenberg.

V kauze Nagyová a spol. tudíž o spravedlnost či o "boj s korupcí" dávno nejde. Je otázkou, zda o to vůbec šlo již během vyšetřování.

Autor je politolog

MfD, 15.6.2013