Mantra velké časti našich intelektuálů, a to že "velká koalice", tedy potažmo "opoziční smlouva", dovede tuto republiku do pekel, se ukázala být tím, čím od počátku byla. Podvodem, kterým novináři navázaní na Pravdu a Lásku a některé malé strany, které neměly sílu stát se velkými, doslova postupně rozmetali demokratický systém ČR. Tak dlouho ječeli, až se místo klidného vývoje státu stala z naší politiky mašlovačka.

Jistěže není velká koalice nikdy ideálním řešením, my ale nežijeme v nějakém ideálním světě. Podobně jako v Rakousku, kde se potřebovali po válce vyrovnat s vlastním nacismem, jsme se my po "sametu" potřebovali vyrovnat s vlastním komunismem, a tak velká koalice, která by eliminovala různé politické výstřelky, byla jedním z možných rozumných řešení.

Největším údajným nebezpečím takzvané velké koalice bylo to, že by různé malé politické strany jako byla třeba Lidová strana, zastupující socialisty chodící do kostela společně s bývalými funkcionáři JZD, a různí neustálí vyvolávatelé pseudokrizí a konstruktéři všech těch pravdoláskových pidistran byli marginalizováni.

Hlavním viníkem na dnešním stavu však je skupina eurohujerských intelektuálů a normalizačních komunistů, kteří se obávali, že by solidní, pochopitelně vzájemně propojená, ale také vzájemně se hlídající skupina levicových socialistů, tedy ČSSD, a středových socialistů, tedy ODS, získala po nějakou dobu stabilní moc. Sice by si rozdělili "píseček", ale oni ostatní by měli "po ptákách". Také různí zelení šílenci a jiní aktivisté by neměli tolik moci, jakou měli a doteď mají ve státě, kde se vlády drží u moci jen díky jednomu či dvěma hlasům anebo přeběhlíkům.

Vždy je při hledání příčin toho, co se dělo a proč se tak či onak stalo, vycházet z ono starého římského Cui bono?, Komu to slouží? – případně jak pravil Seneca Cui prodest scelus, is fecit, což by se dalo přeložit jako Komu ten zločin posloužil?"

Rozkolísaný stát je ku prospěchu jeho mocným sousedům, v interní politice je to ku prospěchu silám, které by se jinak k moci nedostaly. Můžeme použít ještě jedno přísloví, tak dlouho se chodí se džbánem pro, vodu, až se ucho utrhne. Teď se to ucho utrhlo.

To, co předváděla za hlasitého souhlasného pokřiku naše politická scéna pod bičem moralizujících intelektuálů, tedy že nejdůležitější je zastávat pevná ideologická a nesmiřitelná stanoviska bez ohledu na důsledky, dospělo ke svému vyvrcholení: rozložení demokratické státní moci.

Dnes je jasné, že staré složení politických a mocenských sil, platné posledních dvacet let, tedy marxizující levice v ČSSD, kovaní komunisté v KSČM a pseudopravice v ODS, ztratily na síle a "Pravda a Láska" má s největší pravděpodobností úplně po srandě.

ČSSD podle předpovědí a odhadů utrpí volební vítězství. A nebude mít s kým se smysluplně spojit. KSČM, i kdyby ji ČSSD přivinula na svou hruď, je, jak se ukázalo na krajské úrovni, většinou neschopná a duševně za zenitem. Ani Putinovo Rusko se o ně nezajímá. A kamarádění se Severní Koreou nás nevytrhne.

Jestli se dostanou do parlamentu lidovci, je nejspíš jen otázka štěstí a náhody. Zelení se tam nedostanou ani náhodou. Okamurova obskurní strana je spolek neschopný čehokoli konstruktivního a pravděpodobně dopadne jako VV, rychlým rozvalem.

TOP 09 bude volit někdo jen ze zoufalství, aby nevládli socani a komunisté, a tak není moc naděje, že by vznikla rozumná vláda. Kalousek a kníže jsou profláknutí a Zeman udělá vše, aby je zlikvidoval. ODS se asi zachrání, ale to je tak všechno.

Dostane-li se však do parlamentu Babišovo ANO, jako že asi "ano" (dělá to jako kdysi zelení v televizi se soudružkou Dvořákovou a za spolupráce se STEM, kteří ji cpou "průzkumově" nahoru), může sehrát v naší politice podobnou úlohu jako Berlusconi v Itálii. EU z toho dostane psotník.

Takže v krátkodobém horizontu lze očekávat další volby, a to s dalším posílením buď Babišova ANO, anebo spojené se vznikem nějaké nové politické strany.

Sbohem, chlapci z ČSSD a ODS! Nezměníte-li se, není vám pomoci. A já si myslím, že se nezměníte.

Nedohodneme-li se sami mezi sebou a nepřestaneme-li si hrát na ideologické mistry světa, staneme se jen ekonomických přívažkem Spolkové republiky a Ruska. Což jistě potěší Schwarzenberga a Zemana. Ale zničíme vznikající a rostoucí český kapitál a politicky se staneme jen nějakou takovou kolonií EU. Bez vlastní politiky, bez vlastního směru, jen ti blouznivci z našich medií nám tady zůstanou, ovšem přesunou se z hlavních stránek velkých novin na marginální weby a do kaváren.

Smutný konec nadějí, že to budeme právě my, kdo bude učit svět "pravdě a lásce", jak o tom snil Havel.. No, pseudohavlisti (s původním Havlem nemají většinou nic společného) si pak budou moci podat ruce s reformními komunisty, kteří chtěli přinést světu v roce 1968 do té doby nevídaný a revoluční "socialismus s lidskou tváří". Jak to dopadlo, si pamatujeme.

Připočteme-li k tomu, že českou justici ovládli lidé typu Brožové, státní zastupitelství se pomalu mění na neovladatelnou prokuraturu, Ústavní soud si propachtoval bývalý soudruh Rychetský za souhlasného pokyvování Miloše Zemana, je rozvrat dokonalý.

No a perličkou na dortu je Miloš Zeman, ta neřízená střela, co si spletla dobu, a skvadra jeho věrných SPOZ (doufejme, že tenhle spolek se do parlamentu nedostane). Ať vyhraje volby, kdo vyhraje, pán bůh ho potěš!

Jak řekla správně Angela Merkelová, Češi jsou pořád blázniví husité. Za této situace, přidáme-li k tomu výkony byrokracie EU, je zázrakem, že se máme nejlépe ze všech postkomunistických zemí.

Vzhůru k volbám! Vítěz bude závidět bájnému králi Pyrrhovi.