Přesto zkusme na chvíli zapomenout na otřesnou zkušenost s vystupováním pana Ratha v médiích v posledních dnech a zkusme panu Paroubkovi na chvíli uvěřit, že on zcela upřímně vidí v Davidu Rathovi toho pravého zachránce českého zdravotnictví, člověka na svém místě, který dokáže zlepšit to, co nám premiér předestírá jako hlavní problém (a důvod odvolání jeho předchůdkyně), a sice komunikaci.

Jak by tedy postupoval moudrý a slušný člověk, kdyby byl v premiérově kůži? Především by sám měl cítit vážnou pochybnost o tom, že pozice šéfa lékařské komory je slučitelná s pozicí ministra zdravotnictví. Proto současně s nabídkou ministerského postu by se pana Ratha dotázal, zda je ochoten se vzdát své funkce v lékařské komoře. Pokud by pan Rath nebyl k tomuto svolný, moudrý muž v premiérově kůži by se poohlédl po jiném ministrovi. Méně moudrý, nicméně slušný člověk by pak požádal o přijetí na Hradě a probral by udržitelnost/neudržitelnost kombinace obou funkcí s panem prezidentem. Oficiální písemnou žádost o jmenování ministra by pak podal ve chvíli, kdy by bylo zřejmé, že ani z pohledu prezidenta neexistuje nic, co by mohlo být ústavní překážkou pro toto jmenování. Takže doktor Rath se mohl vzdát své funkce v lékařské komoře už na počátku, dávno mohl být jmenován, dávno mohl "uklidňovat" a "komunikovat" a zvelebovat rezort zdravotnictví a žádná válka premiéra s prezidentem by se nekonala.

Pan Paroubek ale postupoval jinak. Od počátku se snažil vyprovokovat válku s prezidentem. Od počátku halasně zastával protiústavní názor, že on si smí do vlády svévolně dát koho chce, a prezident mu ho musí automaticky a bez přemýšlení jmenovat bez ohledu na to, že by tím jmenováním došlo ke kolizi s Ústavou. Od počátku to pánové Paroubek a Rath roztáčeli jako obrovské mediální divadlo, ve kterém oni se stavěli do pozice "zachránců" zdravotnictví, zatímco všichni ostatní včetně prezidenta jsou když ne hodni přímo trestního stíhání, tak přenejmenším jsou to zlovolní škůdci, co těmto dvěma spasitelům zdravotnictví jenom házejí klacky pod nohy.

Naskýtá se otázka, proč to Paroubek dělá? Myslí to se zdravotnictvím upřímně a pouze není dost moudrým mužem, takže volí hloupé způsoby? Nebo má za cíl něco úplně jiného a zdravotnictví je pouhou záminkou a kulisou k jeho velkolepému mediálnímu divadlu? Co když sleduje cíl: zůstat v centru mediálního zájmu, ale už ne jako podezřelý (jeho podřízený si řekl "pět v českých na stole", akcie Unipetrolu byly "náhodou" vykupovány pod cenou, přesně jak to po něm žádal polský premiér...), nýbrž jako "mučedník"? Vždyť on se chudák tak snaží, všechno by rád vyřešil a zařídil, jen kdyby mu ten "vrtošivý stařík" na Hradě pořád neházel klacky pod nohy a nechal mu klid na práci.

Přitom mu nikdo klacky pod nohy nehází. Jen se po něm chce, aby se docela obyčejně a všedně ve své práci řídil Ústavou a zákony. Jenže to by pro pana Paroubka nebylo mediálně zajímavé. Nedal by se kolem toho dělat ten obrovský humbuk, nemohl by silácky "dělat ramena" na prezidenta, nemohli by s panem Rathem permanentně házet po ostatních silnými slovy a urážkami. Jak si například vysvětlit to, že ve stejný den, kdy po dlouhých a trapných vytáčkách konečně David Rath oznámil, že se vzdá postu v lékařské komoře, a hrozilo tudíž, že bude prezidentem jmenován a tím celá kauza skončí, premiér nelenil a okamžitě zkomplikoval situaci tím, že poslal na Hrad ještě druhou žádost, aby premiér pověřil řízením rezortu jeho?

Pan Paroubek není moudrý muž, ale není ani hloupý. Jen prostě necítí potřebu sloužit této zemi a pracovat v její prospěch, on cítí potřebu pracovat ve prospěch svůj a dělat si za peníze daňových poplatníků už teď svoji halasnou kampaň pro příští volby. Nezbývá než doufat, že tvrdě podceňuje inteligenci a vkus nás voličů a že mu na toto nechutné divadlo neskočíme.

2.11.2005