24.9.2017 | Svátek má Jaromír


POLITIKA: Bělobrádkův risk (2)

28.7.2015

Skutečnost se málokdy vyvíjí podle nenávistných ideologů nacionalismu, zvláště toho německého, dvakrát poraženého. Vedle skutečných revanšistů, tedy osobně protičesky nenávistných lidí a těch, kteří měli z tohoto problému politickou živnost (v Německu i u nás), finanční kapitál a průmysl Česka a Německa začaly úspěšně spolupracovat. Německé firmy a firmy s německou pracovní kulturou zjistily, že spolupráce s ČR je pro ně mimořádně výhodná. Vynechme otázky výše platů a podobně a konstatujme, že to byl právě německý kapitál a průmysl, navazující na historické ekonomické dějiny, který nám také zaručil od roku 1989 vysokou životní úroveň. Hodnotíte-li tedy stav dnešní ČR, odmyslete si prosím bláboly o tom, jak jinde je to úžasné a jen my zaostáváme. O tom, kde je dobře nebo špatně, lidé vždycky hlasují nohama. Stačí se podívat, zda Češi utíkají za prací a blahobytem do Polska, na Slovensko, na Ukrajinu nebo jinam. Anebo naopak. Ostatně to, že k nám příliš neutíkají muslimové, není jen tím, že by zde neměli na koho se obrátit. Je to spíše tím, že si lidi vybíráme a pokud je přijmeme, musí pracovat.

Přesto v té době vůbec nebylo klidno. Ale ani protičeské štvanice vedené hlavně z Bavorska (včetně opruzování českých řidičů atd.) nebo akce placených „zelených aktivistů“, kteří dokázali zablokovat stavby dálnic na Berlín, na Linec a Itálii či na Vídeň (blokování dopravních cest je, jak věděli již staří Římané, nejvyšší stupeň pokusu oslabit něčí ekonomiku), nakonec vývoj nezměnily a nedokázaly ekonomické sbližování zastavit. Německo se navíc postupně, jako každý příliš silný vítěz, začalo propadat do stále větší politické izolace v EU. I když Bruselem vládne, většina států Unie a jejich obyvatel začíná být stále více protiněmecká. Navíc nová vlna emigrantů, která se přidává k dnešním počtům muslimů v Německu (oficiálně 4,6 milionu, ve skutečnosti je tam podle odhadů o dva miliony muslimů víc), rozkolísává ekonomicky a politicky Německo stále více a více.

A tak v Německu samotném protičeská vlna ztrácí na síle, jak staří nacisté vymírají, přestože naši kolaboranti, schovávající se za „sluníčkové“ názory, plodí stále více pamfletů, ale ztrácejí mezi lidmi na důvěryhodnosti. A na významu. Věci se mění. A jak praví titul jedné staré české knížky: „Svět se mění nenápadně“. Tak třeba:

Podivný německo-švýcarský historik Adrian von Arburg, který se zabýval právě otázkami odsunu, se stahuje domů. Jeho pokusy vypěstovat v Brně mladou proněmeckou vědecko-politickou generaci a vylíčit odsun, jako by dějiny začaly 9. května 1945, neuspěly. Například dotované a mediálně kryté „pamětní pochody z Brna“ nejsou úspěšné. V záchvatech „vědecké objektivity“ blouznící von Arburg, tvrdící, že v květnu 1945 nešlo o žádné osvobození, a kladoucí tak nacistickou okupaci a pokus o vyvraždění českého národa nacisty na roveň osvobození Československa, to, jak se zdá, přehnal. V domnění, že již zvítězil a má na dosah ruky místo ředitele ÚSTRu, skončil. To už bylo moc i na paní Šustrovou, která ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů) vlastně diriguje.

Na druhé straně, aniž by si toho někdo mnoho všiml, kontakty česko-bavorské jsou čím dál intenzivnější. Jistěže je „něco za něco“. Takže co třeba bylo za návštěvou Nečase v bavorském parlamentu v únoru 2013, kde by protokolárně (jako předseda vlády samostatného státu) vlastně neměl co dělat, nevíme. Pozoruhodné však je, že zatímco Nečas navštívil s předsedou bavorské vlády Horstem Seehoferem m. j. koncentrační tábor Dachau, Bělobrádek se poklonil „památce sudetských zahynulých Němců“ ve společnosti bavorského zemského ministra pro vzdělání a kulturu, vědu a umění Ludwig Spaenlea a předsedy landsmanšaftu SdL Berndta Posselta.

Neuvěřitelné je také to, že celá návštěva jaksi „praskla“ jen díky tomu, že o ní napsal bavorský regionální denník Oberbayerisches Volksblatt. Celé to totiž vypadá, jako kdyby se Češi o té návštěvě neměli vůbec dozvědět. No a taky se provalilo, že s Bělobrádkem tam byl také pan Marks. Manžel to v současné době nejkontroverznější a českou pravicí nejnenáviděnější ministryně Marksové-Tominové. Která je prý častou návštěvnicí Sudetoněmeckých dnů. Které rozhodně nejsou místem, kde by se utužovaly česko-sudetoněmecké vztahy. Socialistická feministka a genderistka na srazu německé nacionální organizace vzniklé jako platforma proti Čechům? To jsou věci, že?!

Jistě může někdo namítnout, že, jak se tvrdilo v českém tisku, doba se mění i tam. Poslední sjezd Landsmašaftu učinil na základě vyhodnocení svých neúspěšných snah od roku 1989 a přesunu politických zájmů Evropy a Německa jinam odklon od „sudetoněmeckého problému“. Vypustil ze svých stanov požadavek na vrácení majetku zkonfiskovaného vysídlencům po druhé světové válce.

Vzájemné přibližování zájmů obou stran je tedy zřetelné. V Praze existuje jak diplomatické zastoupení Bavorska v ČR (také zde existuje zastoupení Saska) a existuje zde i zastoupení Landsmašaftu od roku 2003 – nejprve jako „tajné“, dnes oficiální.

Změny v Evropě, v samotném Německu, růst důležitosti a ekonomické síly Česka a jeho zapojení do německé ekonomiky, kdy někteří novináři tvrdí, že jsme vlastně neoficiální sedmnáctou spolkovou zemí, mají svůj vliv.

Zastánci henleinovské nacistické nenávisti vůči Česku ztrácí svoji sílu. V běžné rovině jsou stále častější a častější styky na té základní lidské úrovni, tedy mezi občany a obcemi. A hlavně, dnes už je i Němcům jasné, že kdyby Německo přišlo o ekonomickou sílu českého průmyslu, stále levného, bylo by zle. Český průmysl je stále dokonalejší a někdy předstihuje lácí a kvalitou i ten německý. Viz informace o vnitřním koncernovém konfliktu Škody a Volkswagenu, kdy ve Wolfsburgu existuje „opozice“ vůči příliš úspěšné Škodovce.

V politické a základní ideové sféře je česká konservativní politika, potichu, ale trvale - ať vládne pravice či levice - odmítající šílenosti typu umělého prosazování žen v ekonomice, je nakloněná spíše tradičnímu pohledu na rodinu a stát. Trvale se politici v ČR (až na Sobotku) kloní k ekonomice takzvané „rakouské školy“ a podobá se ve skutečnosti v mnohém tradiční bavorské politice. Až tedy na ty sudetské Němce.

Nejsem přítelem takzvané „všem otevřené politiky“. Kdy se všechno vykecá a nakonec skutek utek´. V tomto směru, myslím, je možno navázat na jiného lidovce, a to Petra Pitharta, který „prodal“ mladoboleslavskou Škodu Volkswagenu a byl to nejlepší polistopadový kšeft pro oba státy.

K návštěvě Bělobrádka v Bavorsku a v Sudetoněmeckém domě se vyjadřoval kde kdo. Nejen na stránkách NP pak většinou ale zněla nic neříkající slova o odpuštění, bláboly o smíru a lásce atd. atd.

Pan Bělobrádek udělal skutečně historické gesto. Jeho veřejné odůvodnění je však poněkud pitomé a nerealistické. Ale není alespoň provokativní. Dá se předstírat, že mu věříme. Česká delegace ovšem nešla kolem památníku sudetských Němců vůbec žádnou náhodou, ani Bělobrádek neměl jen tak z ničeho nic v ruce kytici a ani náhodou se jen tak „mýr nix, dýr nix“ neobědvalo v Sudetoněmeckém domě. To ať z nás nikdo nedělá blbce. Tam šlo o něco daleko složitějšího a významnějšího. Mimo jiné nejen o „výrazný posun“ ve vztazích v otázce sudetských Němců.

Abychom však mohli uvažovat o skutečně normálních vztazích mezi ČR a Bavorskem, muselo by dojít k významnějším změnám. Vzdání se nároku na bývalý sudetoněmecký majetek, což byl od počátku nesmyslný požadavek, je konečně realistický krok. I když s tou změnou stále mnoho sudetských Němců, reprezentovaných hlavně Witikobundem, hlasitě nesouhlasí.

Aby se vztahy skutečně narovnaly, to by musel Landsmašaft prohlásit, že se vzdává nároku na „ztracenou domovinu“ a požadavků na „osamostatnění až po odtržení“. Což si dnes nedovedu představit. Také by se musel pan Posselt nejen poklonit a omluvit v Lidicích, ale museli by „naši bývalí krajané“ třeba postavit za své v Liberci pomník více než dvaceti tisícům sudetským Němcům, kteří zůstali věrni ČSR a byli zatčeni ihned po odtržení Sudet 30. září 1938. A většina z nich byla zavražděna v koncentrácích. A tam se poklonit. A omluvit. Pak by se jim mohlo začít trochu věřit. No také jim bude možno věřit, až přestanou financovat a školit ve své víře o tom, že oni jsou nevinní a za vše mohou proradní a zločinní Češi, všechny ty pseudoumělce a sluníčkáře. Co už více než 25 let vyrábějí protičeské pamflety, za které pak dostávají různé „sudetoněmecké ceny“.

Jedno je jasné. Pan Bělobrádek vsadil na kartu změn v Evropě. Na to, že se budeme (možná) muset nějak se sudetskými Němci dohodnout, a když ne s nimi, tak s Bavoráky a Němci vůbec. Na tom, že máme mnoho společného. Na tom, že jednou možná bude ta doposud tajená fotografie, jak Bělobrádek jako první Čech pokládá kytici u památníku, který je symbolem mýtického utrpení sudetských Němců v jejich vlastních očích, velice slavná.

Je to risk. To, jak se politicky zlikvidoval Karel Schwarzenberg svým neuvěřitelným výrokem o Benešovi a jeho úloze v odsunu Němců, ukazuje, jak je takový krok riskantní.

V každém případě lze předpokládat, že lidovce tento Bělobrádkův krok bude stát v příštích volbách možná až několik procent hlasů. A protože jsou těsně nad hranicí mezi parlamentní a neparlamentní silou, Bůh ví, jak to dopadne.

KONEC



Vyfoťte, vystavte, prodejte
Vyfoťte, vystavte, prodejte

Prodávejte jednoduše přes mobilní aplikaci Bazar eMimino.cz.

Diskuse


R. Szewczyk
hm
18:25
28.7.2015

V. Vlk
19:31
28.7.2015

T. Krystlík
19:55
28.7.2015

J. Vlček
21:41
28.7.2015

J. Václavíková
0:17
30.7.2015

J. Jurax
17:40
29.7.2015

R. Szewczyk
20:45
28.7.2015

R. Szewczyk
20:55
28.7.2015

V. Kusý
20:20
29.7.2015

V. Kusý
19:57
28.7.2015

J. Vlček
21:17
28.7.2015

J. Vlček
21:54
28.7.2015

V. Kusý
18:42
29.7.2015

J. Vlček
21:12
28.7.2015

R. Szewczyk
21:56
28.7.2015

J. Vlček
22:18
28.7.2015

J. Jurax
17:41
29.7.2015

J. Jurax
17:45
29.7.2015

V. Kusý
20:22
29.7.2015

J. Jurax
17:38
29.7.2015

J. Vlček
16:11
28.7.2015

T. Krystlík
16:16
28.7.2015

J. Vlček
16:48
28.7.2015

T. Krystlík
16:54
28.7.2015

H. Balzám
16:49
28.7.2015

T. Krystlík
16:55
28.7.2015

J. Vlček
17:25
28.7.2015

H. Balzám
18:22
28.7.2015

R. Szewczyk
18:34
28.7.2015

J. Lancik
17:21
28.7.2015

J. Vlček
17:37
28.7.2015

J. Lancik
19:27
28.7.2015

H. Balzám
18:23
28.7.2015

J. Lancik
19:20
28.7.2015

H. Balzám
19:56
28.7.2015

J. Jurax
17:47
29.7.2015

D. Polanský
14:38
28.7.2015

J. Pospíšil
14:25
28.7.2015

V. Vlk
14:12
28.7.2015

M. Prokop
14:18
28.7.2015

V. Kusý
16:42
28.7.2015

T. Krystlík
16:59
28.7.2015

M. Starý
13:52
28.7.2015

F. Matousek
12:02
28.7.2015

B. Rameš
10:46
28.7.2015

S. Netzer
10:32
28.7.2015

J. Hruška
11:36
28.7.2015

T. Krystlík
10:02
28.7.2015

R. Szewczyk
11:05
28.7.2015

M. Prokop
9:39
28.7.2015

T. Krystlík
10:05
28.7.2015

V. Kraus
13:10
28.7.2015

T. Krystlík
13:42
28.7.2015

A. Sedláčková
9:33
28.7.2015

S. Netzer
9:20
28.7.2015

M. Prokop
9:40
28.7.2015

V. Kraus
7:53
28.7.2015

J. Šula
9:08
28.7.2015

P. Maleček
7:42
28.7.2015

R. Szewczyk
11:12
28.7.2015

F. Žůrek
3:21
28.7.2015

J. Vlček
7:23
28.7.2015

T. Krystlík
13:46
28.7.2015

J. Vlček
17:21
28.7.2015

S. Kalužík
0:36
28.7.2015

počet příspěvků: 87, poslední 30.7.2015 12:17









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.