Petr Štěpánek se s vervou pustil do českých soudů a dokonce jmenovitě do jediného soudce v souvislosti s digitalizací televizního vysílání v české kotlině (PRÁVO: Život a doba soudce Jana Ryby), prokázal přitom však fatální nedostatek právních znalostí a velkou míru snahy o manipulaci. Já si v souvislosti s mnohaletými spory o podobu igitalizace připadám jako Saturninova legendární kancelář pro uvádění románových informací na pravou míru, nicméně se pokusím ještě jednou zopakovat stručná a těžko zpochybnitelná fakta.

Guláš v licenčním řízení

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v roce 2004, tedy před čtyřmi lety, vyhlásila po letech váhání licenční řízení na dva digitální multiplexy. Přitom určila nějaké parametry pro případné zájemce, které potom bez jakéhokoliv zdůvodnění v průběhu licenčního řízení opět změnila. Zhruba tak, jako kdyby státní úřad vypsal tendr na dodavatele mobilních telefonů, které mají umět telefonovat a posílat SMS zprávy a po odevzdání nabídek by ještě dodatečně určil, že telefony mohou být jenom červené a s barevným displejem.

Světe, div se, uvedeným kritériím vyhovovaly jenom některé nabídky uchazečů o digitální televize. Že přitom rada zpochybnila i „barevné displeje“ některých soutěžících a „černobílé displeje“ jiných považovala za barevné, je jenom běžný kolorit českých výběrových řízení. Ano, mluvím tady o tom, že licence měly dostat televize, které prokazatelně neměly na vysílání peníze, ale jejich představitelé to s RRTV tak nějak uměli skoulet.

Soudní přehodnocení

Neúspěšní žadatelé se tedy po právu odvolali k soudu a jejich námitky byly uznány jako platné: licenční řízení se má vrátit na začátek. Rád bych pana Štěpánka poopravil v jeho názoru, že soudní pře měly být sloučeny v jeden celek. Každý uchazeč totiž žaloval RRTV z jiných důvodů. Přestože soud vyšší instance vrátil soudní jednání zpět k Městskému soudu v Praze, nijak nezpochybnil rozhodnutí samotné, pouze proces, jakým k němu soudci dospěli. Stav je tedy takový, že žádný uchazeč nemá udělenu platnou digitální licenci.

Legislativní kejkle

Mezitím byla s obrovským chvatem připravena tzv. digitální novela, která měla poskytnout „přechodnou“ licenci subjektům vlastnícím řádnou licenci k digitálnímu vysílání. Tedy nikomu. Ale RRTV s ledovým klidem vydala ono přechodné povolení uchazečům, které ona sama, navzdory verdiktům soudu, považuje za řádné majitele digitálních licencí. A nyní jsme v bodě, kdy se nám, jako jedněm z uchazečů o tyto řádné licence, nelíbí, že někteří zvýhodnění už vysílají. Soud za nic nemůže, veškerá kritika musí padat na hlavu RRTV a případně zákonodárců, kteří radě výše uvedený postup povolili.

Bylo by možné ještě napsat stovky stran textu o jednotlivých projektech, jejich kvalitě a jejich dnešním stavu, ale je to zbytečné. Fakta jsou jednoduchá, jenom je bohužel musí soud explicitně a s příslušným razítkem vysvětlit RRTV.

Autor je členem představenstva společnosti Minority, a.s., která soudně napadla rozhodnutí RRTV o vydání přechodných licencí některým subjektům.