29.5.2017 | Svátek má Maxmilián, Maxim






POLEMIKA: Pochybení pana Metelky

2.3.2007

Pan Metelka zareagoval na mou esej o globálním oteplování v příloze "Orientace" Lidových novin z 24. února 2007, kterou také přetiskl Neviditelný pes. Jsem rád a vděčen, že se na mou analýzu někdo podíval kritickými očima. Ovšem zdá se, že text pana Metelky je postaven na poměrně dlouhé řadě nedorozumění, a jelikož se domnívám, že by analýza těchto nedorozumění mohla být užitečná i pro ostatní, pokusím se teď chybnost velké části jeho tvrzení vysvětlit a doložit.

V prvním odstavci mně pan Metelka vytýká, že v mém článku pro tištěnou verzi Lidových novin nelze klikat na internetové odkazy. Moc se za to omlouvám, ale chtěl bych pana Metelku ujistit, že na papír klikatelné odkazy zatím vytisknout nelze.

Meteorologie vs. klimatologie

Otevřete-li jakoukoliv učebnici nebo úvod do počasí a podnebí, například internetovou encyklopedii Wikipedia, dozvíte se o rozdílu mezi počasím a podnebím už v první nebo druhé větě. Počasí zahrnuje atmosférické jevy na časové škále hodin a dní, zatímco podnebím rozumíme atmosférické jevy studované na delších časových měřítcích, například 30 let. Pan Metelka naznačuje, že už tyto první dvě věty o počasí a podnebí jsou v rozporu s jeho znalostmi: primární rozdíl mezi počasím a podnebím údajně není v časovém měřítku. Místo správného vysvětlení rozdílu mezi počasím a podnebím nás obšťastňuje větami o hydrosféře, které s oním rozdílem nemají žádnou souvislost, a poměrně bezobsažnými výroky o rozdílných metodách. Dozvídáme se, že meteorologové nikdy nestudují atmosférické jevy statistickými metodami. To je vskutku půvabný názor. Nejsem si jist, zda pan Metelka už někdy nějakého opravdového meteorologa viděl. Co je podle pana Metelky evidence teplotních rekordů, pokud to není statistika počasí? Meteorologové používají v podstatě všechny metody známé v klimatologii, a to samozřejmě včetně počítačových modelů.

Pestrost metod

Ve třetím odstavci čteme, že klimatologie nikdy nemůže být "tvrdá" věda, protože údajně nelze provádět žádné experimenty, které by výroky o klimatu mohly ověřit podle obvyklých požadavků "tvrdých" věd. Musíme rozlišit nynější stav vědy od toho, co je v principu možné. Pan Metelka tvrdí, že klimatologie nemůže být ani v principu "tvrdou" vědou. Stejně absurdní tvrzení bychom mohli říct o kosmologii nebo libovolné další vědě, která studuje "velké objekty" nebo "velmi dlouhé časové intervaly".

Navzdory těmto názorům je dnešní kosmologie zcela exaktní vědou. Je tomu tak už nejméně od roku 1998, kdy bylo naměřeno zrychlování expanze vesmíru. Například díky sondě WMAP víme, že je věk vesmíru 13,7 miliardy let: chyba tohoto údaje je asi jen dvouprocentní. Podobně detailní skutečnosti známe i o některých fázích evoluce živočišných druhů, kterou také nemůžeme spustit od začátku v laboratorních podmínkách: detailní statistické analýzy DNA molekul dnes dokážou divy. To, že si pan Metelka nedovede představit, že by se oxid uhličitý v atmosféře mohl studovat standardními vědeckými metodami, odráží pouze jeho omezenou představivost, nikoliv žádné principiální omezení přírodních zákonů. Fakticky se řada souvisejících otázek skutečně vědecky začíná studovat, ačkoliv jde v jistém směru o dětské krůčky. Experimenty s vlivem kosmických paprsků na tvorbu oblačnosti v CERN jsou příkladem.

Pan Metelka propaguje vágní slovník klimatických zpráv, v němž je přisouzena například 50-66procentní pravděpodobnost mnohým výrokům: výroky s pravděpodobností v tomto intervalu se nazývají "spíše pravdivé než nikoliv". Tento druh slovníku zpráv odráží pouze fakt, že spolehlivost našich znalostí o podobných otázkách je dnes chatrná a velmi nejistá. Člověk nemusí být odborník, aby věděl, že příští rok bude teplejší než tento rok s pravděpodobností asi tak 50 procent.

Pan Metelka nabízí jen velmi stereotypní a poměrně chudou výbavu vědeckých metod a strategií, jak studovat klima, když hovoří o modelech a jejich ensemblech a dalších ensemblech. Existují ale desítky dalších přímých a nepřímých metod, jak zjistit a ujasnit nové informace o klimatu - včetně laboratorních testů domnělých procesů a korelací. Čím tvořivější, pracovitější, chytřejší a otevřenější vědci jsou, tím lepší metody a tím více metod, jak studovat systém, mohou najít. Některé tyto metody jsou již známé, jiné budou nalezeny v budoucnosti. Nejsem si jist, zda dnešní klimatologové těmito přívlastky oplývají.

Problémy s klimatickými modely

Pan Metelka též tvrdí, že existující modely neobsahují žádné nezdůvodněné předpoklady.

Nuže, musím být konkrétnější. Všechny dnes existující modely například předpokládají, že dva mraky nikdy nemohou být nad sebou. Všechny známé klimatické modely chybně předpovídají dynamiku stratokumulů nad oceánem, závislost kumulů na denní době a závislost teplých vzestupných proudů se srážkami nad zemí na denní době. Žádný známý klimatický nebo meteorologický model nepředpovídá správnou závislost pravděpodobnosti tvorby vzestupných teplých proudů na výškovém profilu vlhkosti vzduchu. Všechny existující modely předpokládají, že tvorba oblačnosti nezávisí na hustotě různých chemických sloučenin nebo kosmických částic v daném místě. Když tyto hlavní problémy shrneme, lze říct, že existující klimatické modely v podstatě nedokážou správně spočítat srážky a oblačnost. Ponechám na čtenáři, zda jsou mraky a déšť pro podnebí nepodstatné.

Všechny existující modely zanedbávají cirkulaci tepla v oceánu, jehož hloubka přesahuje určitou mez. Všechny klimatické modely předpokládají, bez dostatečného důkazu, že hlavní nečistoty v atmosféře, které ovlivňují klima vedle skleníkových plynů, jsou aerosoly. Většina modelů zanedbává velkou část vlivů bouřek. Všechny klimatické modely předpokládají, že geomagnetické pole nehraje roli. A mohli bychom pokračovat. Čtenář si může přečíst několik z 38,800 stránek na webu, které obsahují zmínky o defektech klimatických modelů.

Zlomená hokejka: rekonstrukce teplot

Pan Metelka je ale zcela zmaten ohledně hokejkového grafu. Čtenáři mohou nalézt shrnutí současného stavu hokejkové kontroverze ve Wikipedii, jakož i na řadě jiných míst. McIntyre a McKitrick byli první vážní kritici. Další kritické práce vydal Hans von Storch, mainstreamový klimatolog, a jeho spolupracovníci: ti vysvětlili, že Mann a spol. podcenili přirozené fluktuace klimatu v minulosti asi tak dvojnásobně a možná až pětinásobně. Nakonec sestavila Národní akademie věd USA vědeckou komisi, která se na problém podívala. Komise potvrdila, že statistické metody byly chybné a že tyto chyby ovlivňují důležitou část závěrů. Výroky Manna, Bradleyho a Hughese - autorů původního zavádějícího článku s hokejkovým grafem - o tom, že poslední desetiletí bylo nejteplejší za posledních 1000 let, mají podle této komise "velmi malou důvěryhodnost", viz Wikipedia. Komise pouze potvrdila, že se klima oteplovalo od malé doby ledové, což koneckonců tvrdí všichni.

Komise Národní akademie věd USA též potvrdila, že z dat lze vyčíst existenci s člověkem nesouvisející malé doby ledové před 2-4 staletími a možná i středověké klimatické optimum - teplé období v první polovině druhého tisíciletí. Existenci obou zvláštních intervalů, které dokládají přírodní variabilitu klimatu, se Mann a spol. snažili popřít a mezi roky 2001 a 2005 byli všichni klimatologové "povinni" věřit "konsensu" o tom, že žádná malá doba ledová v globálním měřítku neexistovala a že svědectví kronik o těchto variacích v počasí jsou bezpředmětná. Dnes je vše jinak.

Smrtící úder od Wegmanovy komise

Jak se stále můžete dočíst na stránce na Wikipedii, americký kongres také vloni sestavil svou speciální komisi statistiků (Wegman a spol.), která se na kontroverzi podívala. Komise potvrdila všechny konkrétní kritické body McIntyreho a McKitricka: oddělená kalibrace teplot v 20. století, kterou použil Mann a spol., vedla k tomu, že algoritmus systematicky "přeceňoval" soubory dat, které jako hokejky vypadaly, a proto byl celý zdánlivý efekt umělý a nesouvisející s realitou. Hokejka vyjde i z náhodných vstupních dat. Práci těchto dvou Kanaďanů komise ocenila, zatímco práci Manna a spol. zavrhla jako obskurní.

Navíc tato maximálně oficiální komise statisticky zanalyzovala síť přímých a nepřímých spolupracovníků Michaela Manna a korelace v tom, jak si všichni vybírají spoluautory, a došla k závěru, že celou tuto síť pan Mann v podstatě přímo ovládá a závěry jednotlivých prací vedoucích k "dalším hokejkám", o nichž mluvil pan Metelka, nemohou být považovány za nezávislé.

Na zmíněné stránce na Wikipedii můžete také nahoře vidět původní hokejkový graf, jakož i novější pokusy zrekonstruovat tatáž data, které jednoduše jako hokejka nevypadají. Spíše připomínají náhodně smotané těstoviny, pročež se nazývají špagetovými grafy. Podstatné je, že tempo změn teplot v 20. století není podle těchto nových grafů výrazně odlišné od několika minulých staletí: v původním hokejkovém grafu bylo toto tempo velmi odlišné. Nepřímý důkaz antropogenního oteplování zmizel. Asi jen pan Metelka je připraven si splést špagety a hokejky a dále nazývat tyto náhodné grafy hokejkovými grafy. Očividně přitom nemá ponětí, co se ve skutečnosti v hokejkové kontroverzi událo za poslední dva roky, a nabízí nám místo toho naivní a zastaralý výklad z webů ekologických nátlakových skupin, který nemá se skutečností v podstatě nic společného.

Některé další konkrétní výroky pana Metelky jsou opravdu kouzelné. V souvislosti s daty ITRDB tvrdí, že je McIntyre a McKitrick ("skeptici") neprávem vyřadili. Zjevně spoléhá na to, že nikdo si takových chyb v jeho povídání nevšimne. Já si jich ale všimnu. Naopak alarmisté Mann, Bradley a Hughes bezdůvodně odstranili velkou část ITRDB dat a McIntyre a McKitrick je za to kritizovali, viz web Steva McIntyra. To je zábavné, že ano? Pokud si najdete slovo CENSORED v tomto článku, dozvíte se o strašidelném adresáři "Zpátky do roku 1400 - cenzurováno" na serveru pana alarmisty Manna, do něhož pravděpodobně přesouval nepohodlná data.

Sérii ze St. Anne vyřadili McIntyre a McKitrick proto, že byla jen omylem přidanou kopií dat z Gaspe, viz ClimateAudit.ORG.

Hokejkový graf byl každopádně přesunut na smetiště dějin vědy a nikdo se ho dnes nesnaží vzkřísit. Také si můžete prohlédnout pracovní verzi úplné zprávy IPCC, která bude vydána v květnu. Ačkoliv 20. století samozřejmě patří k nejteplejším, ani první ani druhý PDF soubor s paleoklimatickými grafy neobsahuje nic, co vypadá jako původní hokejka z roku 2001. Středověké teploty a jejich tehdejší tempo změn se příliš neliší od dnešních hodnot. Pokud chce čtenář nový, ale populárně laděný článek o hokejce, může si například přečíst Hokejka - klimatologický skandál desetiletí, tři dny starý článek Dr. Foxe.

Polokoule a konec oteplování v roce 1998

Pan Metelka dokonce popírá i to, že ke statisticky pozorovatelnému oteplování docházelo v posledních 25 letech pouze na severní polokouli. Čtenáři stačí kliknout a prohlédnout si teplotní data o troposféře ze satelitů NASA. Horní graf je globální průměr, veprostřed je severní polokoule a dole je jižní polokoule. Všimněte si, že graf jižní polokoule kmitá v blízkosti vodorovné čáry a nevykazuje žádný trend, který by stál za řeč. Velký výkyv směrem nahoru v roce 1998 byl způsoben klimatickým jevem El Nino.

Zatímco rok 2006 prezentuje pan Metelka jako velmi teplý, neříká, že tento rok byl nejchladnější z posledních pěti let 2002-2006 a patřil do chladnější poloviny mezi posledními deseti roky. Pokud se na věc podíváte racionálně a kvantitativně, uvidíte, že nejméně od roku 1998 vůbec žádné statisticky relevantní oteplování nepozorujeme, zatímco média i pan Metelka se snaží vzbudit dojem, že uškvaření je otázkou let či měsíců.

Formulacemi o "teplotních stabilizátorech" se pan Metelka snaží popřít, že téměř všechny existující klimatické modely předpovídají růst teplot i srážek na Antarktidě. Ani jedno není pozorováno. Čtenáři si mohou přečíst například článek Antarktické teploty nesouhlasí s předpověďmi klimatických modelů.

V dalším paragrafu se pan Metelka snaží zlehčovat fakt, že rok 2006 byl o 0,06-0,09 stupně chladnější než rok 2005. Ačkoliv je tato změna malá, je rovna přibližně změně předpovídané podle trendu "globálního oteplování" na celé průměrné desetiletí 20. století. Za jediný rok poklesla teplota o tolik, o kolik v průměru musí růst 10 let. Tato změna je také téměř přesně rovná snížení teploty, které přinesou bilionové investice do Kjótských protokolů za celých následujících 50 let: pouhých 0,07 stupně Celsia. Tutéž 50letou změnu, za kterou zaplatíme snížením růstu ekonomiky téměr o polovinu, dokáže příroda udělat za jeden rok a zadarmo.

Obecněji, dozvídáme se, že všechna pozorování, která se zdají být v souladu s teorií o antropogenním globálním oteplování, jsou velmi důležitá a všechna pozorování, která jsou s nimi v rozporu - například ochlazování oceánů v posledních letech - jsou jen "šum". Já sám bych se cítil trapně, kdybych takto očividným způsobem dokazoval tvrzení o zaujatosti a neférovosti.

Pan Metelka v tomto okamžiku navíc zapomíná, že on je tím, kdo se jinak snaží tvrdit, že přírodní variace jsou nepodstatné, a kritizuje mě za to, že nevím o meziročních fluktuacích. Právě naopak. Jsem přesvědčen, že v podstatě všechny změny, které v průběhu let pozorujeme, se dají klasifikovat jako meziroční fluktuace.

Viděli jste kupříkladu někdy graf teplot z Klementina za posledních 230 let? Graf je na první stránce PDF souboru. Žádný viditelný trend v obrázku není. Většinou chaotické teploty v Praze se trochu ochlazovaly v 19. století a trochu - asi stejně - oteplovaly ve 20. století.

Přicházející doba ledová ze 70. let a emise

Pan Metelka si také myslí, nebo alespoň tvrdí, že ochlazování v době 1940-1975 (konec intervalu jsme oba měli zvolit v roce 1975, kdy éra ochlazování skončila a kdy spekulace o nové době ledové vyšly z módy - berte to jako překlep v mém původním článku, který pan Metelka nekriticky zkopíroval) je dnes perfektně vysvětleno emisí aerosolů. Ale vůbec ne. Ačkoliv aerosoly zůstávají hlavním "chladícím" kandidátem na to, jak se jinak očividnému rozporu vyhnout (i v mém článku jsem psal o tom, že aerosoly přispívají k ochlazování), jsme velmi daleko od souhlasu s pozorováními. Otevřete-li například tuto stránku na RealClimate.ORG profesionálních obhájců teorie globálního oteplování, dozvíte se, že známá data o dobách ledových a údaje z měření neurčitosti vlivu Slunce, ozónu, a terénních změn mají za následek, že vliv aerosolů samotných nemůže být ani podle těchto klimatologů příliš velký. Ve vědě prostě není možné vykřiknout jméno prvního vlivu - v tomto připadě "aerosol" - který má stejné znaménko jako chyba dosavadních teorií a považovat věc za vyřešenou.

Na stránkách, které pan Metelka cituje a které dobře znám, se dozvídáme, že emise CO2 vzrostly od roku 1975 do roku 2002 asi o 50 procent. Pokud změníte tyto roky za podobné roky, můžete dostat o něco více než 50 procent. Toto jsem myslel slovy "téměř stejně" - poměr je menší než dva. Rozdíl v teplotních trendech je ale mnohem více očividný. Před 40 lety jsme měli ochlazování (kvůli němuž se tehdy mluvilo o nové době ledové), teď pozorujeme oteplování. Pokud by změny oxidu uhličitého byly klíčové, jejich nárůst v 40.-70. letech měl býval vést k oteplování podobnému tomu současnému, nikoliv k ochlazování. Data jednoduše takovou zjednodušenou interpretaci nepřipouštějí.

Nesouhlas mezi modely na jedné straně a pozorováními na druhé straně se někteří snaží vysvětlit poměrně náhodně vybranými dalšími jevy - v tomto případě aerosoly: obvyklou analogií takto náhodně zvolených oprav jsou epicykly v astronomii. Někdo jiný by třeba užil znamení zvěrokruhu jako vysvětlení jinak nepochopitelných chyb modelů. Každopádně je celková teorie, ve které se takto nesystematicky snažíme ucpávat největší "díry", značně nepřesvědčivá, pokud nám nové přidané jevy nepovolí zvýšit věrohodnost a přesnost modelu zásadně. A to aerosoly nedokážou. Článek na RealClimate.ORG výše vysvětluje kvantitativně, že nelze zvolit žádnou citlivost na změny koncentrace aerosolů, podle níž by všechna důležitá pozorování souhlasila s modely.

Grónsko a arktické oblasti

Jsem rád, že pan Metelka souhlasí s tím, že viditelné oteplování v Grónsku není pozorováno a že maximální teploty nastaly ve 30. letech 20. století. Tloušťka ledu uvnitř Grónska fakticky roste asi o 5 centimetrů ročně. Bohužel hned v další větě uvádí naprostý nesmysl, že totiž prý klimatické modely nepředpovídají oteplování v oblasti Grónska a podobných oblastech severního Atlantiku. I divák hororových filmů Alberta Gora musí vědět, že pan Metelka nemá o existujících teoriích příliš podrobné znalosti. Grónsko a jeho tající ledovce se uvádějí jako hlavní příklad katastrofy, k níž se blížíme.

Proč právě tam má vzniknout peklo? Protože podle vědců, kteří rádi předpovídají katastrofy, bude oteplování v arktických oblastech obzvláště silné díky mnoha "zesilujícím" či "amplifikačním" mechanismům. Jedním z těchto (domnělých?) mechanismů je vegetační feedback. To, že právě takto jejich předpovědi vypadají, že můžete dočíst například na stránce Svazu uvědomělých vědců USA, alarmistické aktivistické organizace zahrnující nejen vědce. Pan Metelka se tedy podobá věřícím, kteří neznají svou vlastní Bibli.

Oteplování jiných planet: Mars

Pan Metelka má dvě hlavní námitky proti faktu, že pozorujeme klimatické změny na jiných planetách. První námitkou je, že jde o poměrně oblíbený argument. Nad touto námitkou se pouze usměji. Druhou jeho námitkou je, že pozorování jiných planet jsou údajně "nereprezentativní". Vzhledem k tomu, že velmi rychle se odpařující masivy oxidu uhličitého sledujeme takřka v přímém přenosu, viz například tyto fotografie, si nejsem jist, zda si z nás pan Metelka jen dělá legraci. Navíc nás asi chce ohromit znalostmi o astronautice a vyjmenovává pět kosmických sond a zařízení, které nemají s pozorováním klimatu na Marsu v podstatě nic společného. (Zapomněl snad jen na Lajku, Gagarina a soudružku Těreškovovou.) Zjevně vůbec netuší, že klimatické údaje pocházejí zejména z Mars Global Surveyor, globálního zeměměřiče této planety, a z mise Mars Odyssey, nikoliv od Spirita a jeho kamarádů. NASA neposlala "asi pět" sond a výprav, aby studovaly Mars, jak si myslí pan Metelka, ale více než dvacet.

Fakt, že se klima na Marsu velmi rychle mění a otepluje, víme asi tisíckrát spolehlivěji než jakoukoliv z páně Metelkových oblíbených spekulací o budoucím klimatu na Zemi. Pan Metelka ovšem asi nevěří teleskopům. Ono asi není pohodlné jim příliš věřit, protože tání na Marsu podporuje solární teorie, například teorie šéfa Pulkovské astronomické observatoře v Petrohradu, Habibullo Abdussamatova, o jehož práci popírající jakýkoliv větší vliv oxidu uhličitého psal například předvčírem National Geographic. Ten předpovídá značné ochlazování, které má asi za 10 let opravdu vypuknout. Co mě ale fascinuje ještě více, je to, že týž pan Metelka, který si myslí, že 0,038 procenta oxidu uhličitého v naší atmosféře může vést k velkým důsledkům, si nedokáže představit žádné klimatické změny na Marsu, jehož atmosféra obsahuje o něco více, konkrétně 95,72 procenta oxidu uhličitého, byť je celkově marťanská atmosféra méně hustá.

Pan Metelka s vážnou tváří tvrdí, že je nemyslitelné, aby se klima na Marsu měnilo - asi proto, že by to znamenalo, že tam musejí žít Marťané, jelikož podle pana Metelky bylo klima již od stvoření světa v sedmi dnech ovládáno lidmi. ;-) Ale ono se klima na Marsu přesto velmi rychle mění. To buď znamená, že jsou Mars a lidé v NASA podplaceni ropnými společnostmi, nebo to znamená, že představy pana Metelky o klimatu jsou v zásadním rozporu s pozorováními. Fyzikální zákony platí na všech planetách, a až jednou budeme mít opravdu dobré klimatické modely, pokud je někdy vůbec mít budeme, bude možné je s modifikacemi použít pro několik planet zároveň. Očividně v této situaci zatím nejsme, protože nedokážeme uspokojivě vysvětlit ani ty nejdramatičtější jevy, které pozorujeme na jiných planetách.

Křišťálová koule a důvěra v předpovědi

Pan Metelka se také snaží zesměšňovat fakt, že počasí neumíme předpovídat více než na týden, ale přesto se někteří tváří, že vědí poměrně přesně, co bude za sto let. Takový výrok je ovšem mimořádný a mimořádné výroky vyžadují mimořádné důkazy. Lidé se snažili předpovídat budoucnost na Zemi na sto let dopředu mnohokrát, ale zatím se to v podstatě nikomu nepodařilo. Je představitelné, že se krátkodobé a lokální výkyvy "zprůměrují", ovšem nikdo zatím nesestavil rovnici či algoritmus, který by takto zprůměrované klima úspěšně dokázal předpovídat.

Nepřeklepl jsem se, když jsem napsal, že velká část vědců se tváří, že všechny velké otázky o klimatu jsou zodpovězeny a katastrofické globální oteplování je podle nich fakt. Platí to i pro řadu lidí, kteří pracovali na zprávě IPCC, ačkoliv samozřejmě všichni opravdu seriózní vědci vědí, že k takovým velkým závěrům jednoduše spolehlivé, ani nepřímé důkazy neexistují. Vím velmi dobře, že shrnutí zprávy IPCC mluví v řeči pravděpodobnosti a pravděpodobnost přisuzovaná mnoha výrokům je velmi vzdálená 100%. Čím více se pohybujeme od seriózních vědců k méně seriózním vědcům, pavědcům a novinářům, tím častěji slyšíme, že je všechno zcela jasné a že jsou všechny velkolepé předpovědi teorie globálního oteplování faktem. Těší mě, pokud pan Metelka v tomto jednom ohledu nepatří do té nejradikálnější skupiny.

Vnější tlak na vědce

Z druhé strany uvedené pravděpodobnosti pouze odrážejí nejistotu, kterou i členové panelu IPCC o klimatu mají. Přesná velikost čísel vyjadřujících tyto pravděpodobnosti je ovlivněna politickými nátlakovými skupinami. Samozřejmě, že ty se snaží tlačit vytištěné pravděpodobnosti směrem nahoru. Například Mike Hulme, ředitel jednoho jinak alarmistického klimatologického ústavu v Británii, si nedávno postěžoval na teror ze strany ekologických aktivistů.

V další partii se mě pan Metelka ptá, kterým vědcům je vyhrožováno a kteří vědci jsou obviňování ze spolčení s ropnými společnostmi. Tak o těch bych mohl mluvit dlouhé hodiny, protože jich znám celou řadu, často osobně. Vyhrožování bylo nasměrováno v podstatě úplně na všechny vědce, kteří ne zcela sdílí "desatero" globálního oteplování. Richard Lindzen, Roy Spencer, Willie Soon, Sallie Baliunas, Fred Singer, Steve McIntyre, Ross McKitrick, Bjorn Lomborg atd. - opravdu v podstatě všichni. Existují o tomto faktu desítky článků. Profesor Richard Lindzen z MIT, jinak vážený klimatolog a skeptik, tuto situaci popsal v článku Klima strachu ve Wall Street Journal. Kupříkladu jen kombinace slov "alarmisté zastrašují" dává téměř 15 tisíc odkazů na vyhledávači Google.

Ačkoliv nejsem oficiálně členem klimatologické komunity, také jsem si užil své a některé příhody bych se snad ani neodvážil uveřejnit. Předstírat, že tento jev neexistuje, může jen člověk, který buď ztratil kontakt s realitou, nebo má neobyčejně silný žaludek na nepravdivé výroky.

Média a dělba práce mezi profesemi

Jsem rád, že pan Metelka souhlasí s tím, že novináři často silně zkreslují výsledky klimatologie, a to i výsledky zásadní a základní. Ve srovnatelné míře to bohužel činí i pan Metelka. Závěrem bych s ním rád souhlasil v tom, že v ideálním světě by toho klimatolog měl vědět více o klimatu než teoretický fyzik. Nechám na čtenářích, zda usoudí, že žijeme v ideálním světě, nebo nikoliv. Nezbývá si než přát, že v budoucnosti k takovému ideálnímu světu budeme o něco blíže než dnes.

Blog Luboše Lumo Motla



Diskuse


m<
21:47
7.3.2007

i.h.
8:23
5.3.2007

i.h.
20:32
4.3.2007

Jarmila Lišková
16:55
3.3.2007

Ludva
17:22
3.3.2007

Jarmila Lišková
20:45
3.3.2007

M.Lapin
22:10
3.3.2007

Zdenka Jelenova
17:54
3.3.2007

Lumo
21:41
3.3.2007

Bochi
21:08
18.10.2007

clay
23:08
2.3.2007

LM
23:10
2.3.2007

clay
23:17
2.3.2007

LM
23:19
2.3.2007

clay
23:21
2.3.2007

LM
23:28
2.3.2007

clay
23:36
2.3.2007

clay
23:20
2.3.2007

clay
23:23
2.3.2007

LM
23:26
2.3.2007

clay
23:30
2.3.2007

LM
23:36
2.3.2007

clay
23:42
2.3.2007

Bochi
21:12
18.10.2007

Bochi
21:16
18.10.2007

anit.Remeroun (David)
19:23
2.3.2007

Kanuk
17:10
2.3.2007

Michal Koupý
5:33
3.3.2007

baltazar
8:02
3.3.2007

Lumo
18:14
4.3.2007

balthasar
21:30
2.3.2007

Michal
13:56
2.3.2007

demokrat
14:16
2.3.2007

hodne neRath
14:30
2.3.2007

hodne neRath
13:31
2.3.2007

Petr
13:11
2.3.2007

drC
12:20
2.3.2007

demokrat
12:50
2.3.2007

drC
13:45
2.3.2007

Ludva
17:42
2.3.2007

oakman
11:30
2.3.2007

JE
11:39
2.3.2007

pbla4024
12:26
2.3.2007

oakman
14:04
2.3.2007

počet příspěvků: 246, poslední 18.10.2007 09:16









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.