Ve velké většině článků souhlasím s názory pana Doležala, ale v tomto bodě to myslím přehnal a pokusím se vysvětlit proč. Je obrovským štěstím pro nás, že se podařilo z fašistického Německa udělat vzorovou demokracii a z Evropy oblast klidu, o čemž se našim předkům mohlo jen zdát. Několik generací bylo v Německu vychováváno v duchu prušáckého vojáctví a pangermanizmu a ty pak pokládaly za přirozené přepadat sousedy a přenášet útrapy válek na jejich území, jako to bylo v roce 1866 do Čech, 1870 do Francie a podle stejného scénáře v první i druhé světové válce. Zblblí profesoři dějepisu (vzpomeňte si na třídního z filmu Na západní frontě klid) označili za "Velikého" i arcilupiče Fridricha a naočkovali žáčkům, že Němec je něco lepšího a vyspělejšího než třeba Slovan. To se neodehrálo až za Hitlera, půda pro to byla připravena už dříve. Toto všechno vstřebávali i Němci sudetští v liberálnějším Rakousku-Uhersku, odmítali každý pokus Čechů i ostatních národností o zrovnoprávnění a zuby nehty se drželi svého "nadpráví", řečeno s Palackým. Dalo by se říct, že neunesli postavení vyspělejšího národa, jejich tendenční historici jim nevysvětlili, jakou měli výhodu, když byli blíž civilizačním centrům antiky i průmyslové revoluce a přes ně a se zpožděním se pokrok dostával dál na východ.

Proč tento exkurz do historie? Někteří publicisté se nám snaží namluvit, že soužití Čechů s Němci bylo bezproblémové až do příchodu Hitlera k moci. Toto je veliký omyl, náš děda vzpomínal na to, jak buršáci bili děti dojíždějící do olomouckých škol z okolních českých vesnic, až se bodří Hanáci rozkévali, jeli s nimi, buršákům nabančili a byl na chvíli klid. Pamětníci už vymřeli a je málo těch, co slyšeli o zápasech o každou českou školu a o spravedlivější vliv na radnicích, které často ovládali bohatší Němci (zase příklad Olomouce). Nebo o zákonu, který okolo roku 1897 zrovnoprávnil češtinu s němčinou a který pak na nátlak sudetoněmeckých poslanců musel být odvolán a předseda tehdejší vlády se vyjádřil, že toto je začátek konce Rakouska-Uherska. Klidné soužití Čechů s Němci je pověra, klid byl jen tehdy, když Češi museli držet hubu a krok. I za 1. světové války, kdy nadšení Němci vyčítali Čechům, že neupisují dost válečné půjčky, že nechtějí statečně umírat na nesmyslných jatkách, a vyhrožovali, jak s Čechy zatočí po vyhrané válce po vzoru Maďarů.

Vznik ČSR toto všechno ještě vyhrotil, sudetští Němci pokládali za potupu, když museli zůstat ve státě, kde nemají hlavní slovo, ale kde měli mnohem větší práva, než byli ochotni přiznat Čechům v Rakousku. Nástup Hitlera přišel těmto šovinistům velmi vhod a viděli v něm příležitost k revanši - Heim ins Reich. Tedy žádné vyhnání "spoluobčanů", jak se nám snaží někteří autoři namluvit - občanství ČSR se ochotně většina vzdala. Ale pozor, musíme oddělit předáky a vůdce od sedřených rolníků na kamenitých políčkách nebo dřevařů, kteří se podle Václava Černého provinili jen svou hloupostí, s jakou poslouchali ordnery. Vrchol tragedie přišel za války, kdy při heydrichiádě požadovali sudetoněmečtí mluvčí, aby byly popravovány i české ženy, které prý jsou ještě nesmiřitelnější než muži.

Tak bylo jeviště připraveno pro závěrečný akt, nenávist ke všemu německému dosáhla vrcholu, cena života za válečných jatek klesla na minimum. V květnu 1945 vešly ve známost zločiny okupantů,nikdo nelitoval ordnery a gauleitry, s nimi to však, jak už to bývá, odnesli i nevinní, nebo jen málo vinní. Vedle skutečných odbojářů se vyrojila spousta zbabělců, kteří vycítili příležitost, za války byli zalezlí, šmelili se špekem a chlastem a aby toto zakryli, chopili se role mstitelů, často vstupovali do KSČ a šikanovali skutečné antifašisty, Čechy i Němce. Tito darebáci páchali zločiny při divokých odsunech, při vraždách stovek německých civilistů i dětí u Přerova, v Postoloprtech, v Novém Městě n. M. atd. Za tyto hrůzy se musíme omlouvat. Ale nevím, jak se tváří tam nahoře naši tátové a dědové, když se podle některých pisatelů, kteří nezažili nic z toho, co jsem tady popsal, máme omlouvat i za celkový odsun, chcete-li, tedy za vyhnání, které bylo logickým koncem politiky sudetoněmeckých předáků. Na ně ať si stěžují jejich pohrobci, našim otcům se soužití po tom všem jevilo nemožné a antifašisté mohli zůstat. Mám pocit, že většina sudetských Němců se na to dívá podobně, ale jejich dnešní funkcionáři jsou lidé podobného ražení jako dřívější fýrerové, a proto také hlasovali proti našemu přijetí do EU. Jsou to asi oni, kdo rozšiřuje sudetské lži o čtvrt milionu mrtvých při vyhánění. Asi počítají i ty od Stalingradu. Měli sedět na zadku, neposlouchat lumpy, mohli žít a bolševik by se nebyl dostal do Evropy. Česko-německá komise odhadla počet obětí při vyhánění asi na dvacet tisíc, tři tisíce z toho bylo sebevražd a je těžké říct, kolik ze zbytku bylo nevinných. Ale řekl bych, že větší část si svůj osud zasloužila, byli to lumpové, kteří terorizovali české obyvatelstvo. Vzpomeňte si na Arnošta Lustiga, jak popisuje svůj útěk z koncentráku, jak se cítili bezpečně až v českých vesnicích, protože v Sudetech ještě v posledních dnech války fanatici udávali a věšeli uprchlíky i dezertéry. Kdo si myslí, že lze porazit zlo bez nevinných obětí, nezná historii ani život, a čím větší zlo je třeba zlikvidovat, tím to stojí víc nevinných obětí.

Bohužel se to v životě stále opakuje - za chyby dědů a otců často trpí děti a vnuci. Ti naši volili po válce komunisty, věřili ve spravedlivější svět a ve snu je nenapadlo, jak toho KSČ zneužije, a SSSR si získal obrovský kredit oběťmi milonů svých občanů. Kdo jim to chce vyčítat, nemá ponětí o tom, co prožili a co jsem se tu snažil naznačit. Navíc hospodářskou krizi a nezaměstnanost, Mnichov jako selhání demokracie i hrozbu zániku národa, kdy by málokdo ze sudetských "spoluobčanů" nad námi uronil slzu. Benešovy dekrety, které dnešním vůdcům sudetských spolků leží v žaludku, jistě nebyly nejlepší formou vlády, ale Beneš válku nevyvolal a těžko bylo najít jiný způsob státní správy brzy po válce. Přesto mi ten dekret, který omilostňuje české zločiny, připadá nemravný a alespoň ten by se měl zrušit.

Je to dlouhé povídání, ale tento problém se nedá popsat několika větami, proto mi budiž odpuštěno.