Kdo zná dobře Vídeň, ví kam zajít podle toho, po čem jeho srdce touží. Již za totality se vědělo, že když se náhodou dostanete do Vídně, že nakupovat je nejlepší na Mariahilferstrasse. Platí to i dnes. Mezi stovkami obchodů si můžeme klidně zaskočit na skvělou zmrzlinu k Bortolottimu, zatím co před lety jsme z Mariahilferstrasse spěchali na trh na Linke Wienzeille, který je odtud co by kamenem dohodil. Sobotní bleší trhy jsou zde konec konců dodnes úžasné. A sekaná či klobásky také.

Vídeň našim rodákům vůbec vděčí za mnohé. Wilhelm Jahn, rodák ze Dvorců u Bruntálu, udělal kdysi z Vídeňské opery prestižní evropskou kulturní instituci a předal ji Gustavu Mahlerovi. Karel Polzer, rodák ze stejného města přivezl do Vídně dvoreckou břidlici a nechal s ní pokrýt například Schönbrunn. Však byl také jejím c. a k. dvorním dodavatelem. Celá Vídeň slavila v roce 1930 jeho sté narozeniny - on totiž založil v tomto městě na Dunaji první mateřskou školku ve střední Evropě a patřil k významným vídeňským mecenášům. Nu, a když otevřete nějakou publikaci o historii nejznámějšího obchodního bulváru Vídně, pověstné Mariahilferstrasse, najdete tam u roku 1863 titulek „Herzmansky eröffnet“ (Herzmanský otevírá).

Není pochyb o tom, že historie této slavné ulice zaznamenává takto počátek její obchodní slávy, založené Augustem Herzmanským. Ten se narodil 26. června 1834 v rodině oderského soukeníka Herzmanského. Jeho maminkou byla Anna, rozená Hartenschneiderová. V Odrách v době Augustova dospívání moc práce nebylo. Tak se čtrnáctiletý chlapec sebral a hajdy do Vídně. Nevybral si nejlepší dobu – v ulicích Vídně se stavěly barikády a studenti s řemeslníky dávali režimu najevo, že je třeba jít jinou cestou. Ano – byl to onen slavný revoluční rok 1848. Někde na barikádách měl mladý August Herzmanský přátele rodáky – byl zde Hans Kudlich z Úvalna, i nadějný budoucí skladatel a básník Engelsberg z Andělské Hory. Ti měli ovšem v tu dobu jiné starosti a konec konců jejich mladší rodák také. Byl rád, že našel místo v jednom vídeňském obchodě, v němž se vyučil obchodníkem. A že má v tornistře maršálskou obchodní hůl, netušil ani továrník Schopp, který ho přijal v roce 1852 jako dělníka pro výrobu stuh a krajek.

Teprve patnáct roků po příchodu do Vídně, tedy téměř ve věku třiceti let, mohl mladý Herzmanský pomýšlet na založení samostatné živnosti a na sňatek. 3. března 1863 si dal u vídeňského obchodního soudu zaprotokolovat vlastní firmu - obchod koloniálním zbožím. Obchodní provozovny založil na místě velmi výhodném a frekventovaném, na vídeňské Kostelní ulici č. 4, v VII. okrese, v místě, kde ústila do již tehdy prestižní Mariahilferstrasse. Ještě téhož roku se Herzmanský oženil, založil rodinu a vstoupil do nově založeného grémia vídeňských obchodníků. Herzmanského start v obtížné konkurenci nebyl jednoduchý. I přesto se mu podařilo obchod poměrně rychle dovést k prosperitě. Dosáhl toho zavedením některých nových, v té době ve Vídni ne běžných obchodních zvyklostí. Do té doby se ve většině vídeňských obchodů určovaly ceny případ od případu dohodou mezi obchodníkem a zákazníkem. Úspěšnější v tom obvykle býval ten, pro něhož toto dohadování bylo každodenním chlebem - tedy obchodník. To mnoho kupujících odrazovalo. Proto Herzmanský přešel na americký způsob obchodování, pomalu zdomácňující i na evropském kontinentu, totiž na prodej za pevné ceny. To působilo na zákazníky psychicky velmi dobře a přilákalo Herzmanskému nové klienty. Zlom, který postihl rakouské hospodářství v roce 1873 a vedl k dlouho trvající krizi, donutil i Augusta Herzmanského, aby se poohlédl po společníkovi, se kterým by se podařilo snáze překonat hospodářské těžkosti. V roce 1879 uzavřel společenskou smlouvu s jiným vídeňským obchodníkem, rodinou Gerngrossů a krátce s ní, do roku 1881, vedl obchod společně.

V průběhu osmdesátých let minulého století se opět vytvořily pro Herzmanského podnikání výborné podmínky. V blízkosti jeho obchodního domu stály dva kostely – Mariahilfer Kirche a tzv. Stiftskirche. Oba se tehdy staly cílem poutníků z celé monarchie. Poutníci zde nejen vykonávali své náboženské úkony, ale využívali blízkosti Herzmanského obchodu, aby si nakoupili zboží, které v jejich domovech nebylo běžně k mání. Dobré podnikatelské výsledky umožnily postavit na Stiftgasse 1-3 nový poschoďový obchodní dům a předat jej v prosinci 1888 do provozu. Dům byl ovšem ihned dále rozšiřován směrem na frekventovanou Mariahilferstrasse. Dostavba byla dokončena v roce 1892. Tehdy už zkušený podnikatel August Herzmanský změnil sortiment prodávaného tovaru tak, že dominantním se stalo textilní zboží. Z jeho obchodního domu se počátkem devadesátých let stal nejvýznamnější a největší obchodní dům s textilem v tehdejší rakousko-uherské monarchii. Změnila se i struktura zákazníků: hlavní místo v ní zaujímal tzv. střední stav a aristokracie.

Bodří Vídeňáci neměli boháče příliš v lásce. August Herzmanský bohatý skutečně byl. Aby se vklínil do přízně svých zákazníků, rozhodl se u příležitosti dvacetipětiletého trvání své obchodní činnosti, tedy v roce 1888, věnovat část svého bohatství na dobročinné účely. Podpořila ho v tom plně jeho manželka Amálie. Spolu s ní vyzval tehdy renomovaného architekta Katecheta, aby vypracoval projekt stavby dětské zotavovny, která měla sloužit dětem, propuštěným z vídeňských nemocnic, k jejich pohospitalizační rekonvalescenci. Zotavovna byla skutečně z peněz rodiny Herzmanských postavena ve Weidlingau v údolí Wurzbachu. Herzmanský pamatoval i na financování činnosti tohoto humanitárního ústavu, a tak založil nadaci, z jejíchž prostředků měl být hrazen provoz. Projekt zotavovny byl vysoce oceněn na VII. světovém kongresu pro demografii a hygienu v Londýně roku 1891 a označen za příkladný. Vybudováním tohoto ústavu sledoval Herzmanský zcela jistě dva cíle. Nesporně chtěl tímto humanitárním počinem přispět k tomu, aby osud chudých nemocných vídeňských dětí nebyl bez naděje na návrat do normálního života. Nelze ovšem také nevidět, že usiloval o vylepšení svého podnikatelského image, tedy toho, jak si přál, aby byl vnímán svými vídeňskými, ať už jsoucími nebo potenciálnímu zákazníky.

Ani úspěch na počátku devadesátých let ovšem podnikatelský rozmach Herzmanského nezabrzdil. To už do svého podnikání zapojil i své synovce Johanna a Ferdinanda a přikročil k dalšímu rozšiřování prodejních ploch směrem do Stiftgasse, kde v proluce mezi dvěma svými domy postavil další obchodní palác, zvaný tehdy „prostřední dům“. Budova byla vyprojektována v tehdy módním secesním stylu, prodejní prostory vzaly na sebe podobu divadelního foyer, a že se o něm psalo jako o jednom z divů secesní architektury.

Dnes je komplex obchodních domů založených Augustem Herzmanským, který bohužel předčasně v 62 letech opouští tento svět, znám jako obchodní dům GERNGROSS, podle jména jeho společníka. Přesně za rok a den po jeho mrti byl dán do provozu nový obchodní dům. V něm jeho synovci realizovali jeho vizi „katedrály obchodů“ - vytvoření vícesortimentního obchodního domu, v němž je pod jednou střechou nabízeno zboží nejrozmanitějšího druhu, obvykle standardní kvality za jednotkové ceny. Obchod, který by po všech stránkách uspokojil hlavně střední vrstvy společnosti a dopřál jim možnost kulturního a důstojného nakupování za přiměřené ceny. Správnost této podnikatelské strategie prověřil čas. Obchodní dům Herzmanského na nejfrekventovanější vídeňské obchodní tepně slouží zákazníkům Vídně, Rakouska i řady okolních zemí dobře podnes. Málokdo však ví, že jeho základy položil mladý muž z Oder, začínající téměř z ničeho.