Jste zastánci racionální stravy? Velmi dobře! A co si opékáte u táboráku - špekáčky? Výborně! Nabodnete na vidlici i kus slaniny? Ještě líp.

V prosinci by vás to jistě nenapadlo, opéct si na pánvi buřta. Protože každá situace má své kouzlo, které je nenahraditelné. V srpnovém večeru se hmoždíte s nehořlavým dřevem, bojujete o oheň s nesmiřitelným dešťovým mrakem - a zvítězíte! Nabodnete špekáček na klacek a s pocitem lovce mamutů opékáte. Mezitím samozřejmě vyřešíte drobné zádrhele jako "Mamííí, já ho chci nařezat na ježka a nééé na lilii".

Zavzpomínáte na různé poučky typu "Opékejte nad plamenem" - a stejně je první špekáček urychlen v rudé plamenné výhni. Už se nemůžeme dočkat, až si urveme maso! Jestlipak lovci mamutů měli stejné pocity? Myslím, že ano. Zvítězili jsme nad živly, nad přírodou, a tak si to musíme užít.

Špekáček - to je předkrm k utišení pravěkých pudů. Prozíravý kuchař vedle ohniště ještě živí alespoň malý gril na dřevěné briketky. Zvlášť, je-li společnost větší než dvě buřtůchtivé děti. Na grilu se kuchař vrací k dieteticky vyváženým pokrmům. Nejdřív zlehka opeče plátky křehkých cuketek, potřené olejem a česnekem - jak se říká v Rusku - měžduchod.

Pak přijdou na řadu špízy - kuřecí nebo vepřové jemné masíčko, s cibulí, paprikou, sem tam kousek slaniny. K tomu topinka z uvadajícího chleba, rázem povýšená na zámeckou lahůdku.

Ještě byste jedli?

Ve spíži je podezřele vypadající paprika, tak ji opečeme, až slupka zčerná a uvidíme. Nikdo nic neuvidí, ale po paprice se jen zapráší. Ještě? Jak že to je v anglických románech? Pečená rajská jablíčka? Mňam - ale musí být ještě pevná. Teď si dáme pauzičku, musíme přiživit oheň i gril - a hlavně vymyslet, co by se ještě dalo opéct.

Co jste našli? Jablka, hrušku, nektarinku a načatou konzervu ananasu? Sem s tím! A ještě přineste trochu cukru a možná i skořici. Hm, jestli máte máslo, tak taky. Tak, to by byl moučník. Ještě chce někdo jíst?

Já, já, já!!! Ale už máme jenom chleba. To nevadí, to je skvělýýý!

A tady se vracím k přiměřenosti. Snědli jsme špekáček, špíz, zeleninu, ovoce a chléb. Možná, že toho bylo víc, než říkají tabulky. Ale užili jsme si to a ještě jsme museli naštípat dřevo.

A jestli jste měli štěstí na šéfkuchaře, tak jste možná měli i roastbeef. Výroba je zcela jednoduchá. Naložíte maso, aspoň na den. Trocha koření a olej. Nad ohniště dáte rošt, na něm maso opečete ze všech stran, tak pět minut. Pak maso zabalíte do alobalu a na roštu dopečete - tak akorát.

Nevrhnete se na maso hned - necháte ho pět minut dojít v alobalu. Pak teprve krájíte tenoučké roastbeefové plátky veleostrým nožem - a tentokrát chléb ani nebudete potřebovat.