Konečně jsme se dočkali vyjádření šéfredaktora zpravodajství naší veřejnoprávní televize k účasti jeho reportérů na incidentu, při němž izraelští vojáci zastřelili devět lidí. V odpovědi Václavu Lamrovi z Fóra angažovaných křesťanů šéfredaktor Michal Petrov píše: „Zpochybňovat přítomnost novináře kdekoliv není automaticky možné a z hlediska demokratické žurnalistiky podle mého názoru dokonce nebezpečné.“ To má jistě pravdu. Jakési „automatické“ myšlení je vždycky nebezpečné. Bohužel výrazné rysy automatického myšlení jsou i v jeho textu.

Jádro věci je totiž v tom, že ona „humanitární výprava“ byla dopředu přichystána a naplánována tak, aby vyvolala konflikt. Izrael je ve smrtelném ohrožení po celou dobu své existence a všechny jeho ozbrojené složky vedou ustavičnou a velmi často krvavou válku. To Michal Petrov jistě ví a věděl to, když podepisoval papíry potřebné k vyslání Petra Zavadila. Ten stoprocentně věděl, že konflikt s rizikem střelby je velmi pravděpodobný. Proto se tam plulo! V dané akci bylo absolutně vyloučené, že by přítomnost novináře byla neutrální. Konflikt byl cílem té akce a automaticky každý, kdo se jí zúčastnil, byl pokládán izraelskou stranou - zcela oprávněně - za provokatéra. Jakmile expert Zavadil vstoupil na loď, ztratil status nezávislého novináře a stal se prostě provokatérem. A zde jsme u toho automatického myšlení. Je šílené a nebezpečné, že si Michal Petrov troufne napsat: „Postavení novináře je v demokratickém světě respektováno a v izraelské vazbě se tak nedělo.“ Samozřejmě že se tak nedělo. Petr Zavadil se zúčastnil podniku, který měl rysy válečné akce, a bylo s ním zacházeno jako se zajatcem, nikoli s novinářem. Panu Michalu Petrovovi to nedošlo, měl by mu to tedy Zavadil vysvětlit sám, jakožto expert.

Měl velké štěstí, že padl do rukou demokratické armády. Kdyby tomu bylo naopak, kdyby si ho vyhlédl třeba Hamás jako oběť a zmocnil se ho, mohl by hnít někde v díře rok, dva, tři. Mohl by dopadnout i hůř, tak například novináři Danielu Pearlovi islamisté uřízli hlavu, i tak by mohl dopadnout. Michal Petrov píše, že izraelští vojáci si tak počínali i „v době, kdy už byla jejich žurnalistická identita, tj. identita stavící je mimo konflikt, známa“. Ta dvě písmena „tj.“ jsou absolutně nemístná. Tady není žádné „to jest“. Petr Zavadil nebyl mimo konflikt, on se zúčastnil konfliktu, on svou přítomností podpořil jednu stranu konfliktu a podpořil by ji, i kdyby celou dobu plavby seděl v kuchyni a pil pivo a nevystrčil nos.

Alibistický elaborát pana Petrova však nemůže vyvolat žádný podiv. Agentura Reuters je, troufnu si tvrdit, ve světě váženější instituce - a neváhala zfalšovat „dokumentární fotografii“ pořízenou při provokaci. Ruku Palestince s dýkou vygumovala a krev zaretušovala. A svět se dál rozhořčuje nad „izraelským zásahem“. Tohle není jen válka raket a kulometů, je to i válka slov, s cílem vyhladit jeden stát z mapy, a pánové Petrov a Zavadil se jí účastní na jedné z bojujících stran.

LN, 12.6.2010