Celkem často a rád čtu ekonomicko-politický blog Jana Macháčka na iHNed.cz. Jeho články jsou málokdy něčím víc než jen lehce okomentovaným výběrem z internetu a světového tisku, ale i to je cenné. Navíc česká média trpí nedostatkem (článků) levicových ekonomů, a tak jsou Macháčkovy blogy jedním z mála míst, kde se lze setkat s levicovým ekonomickým pohledem, který je zároveň kompetentní, a případně si tak korigovat pohled na věc. Připomenu, že za erudovaného ekonoma se vždy a hlasitě považoval třeba i Jiří Paroubek, a že nepřestal ani tehdy, kdy ho po jednom obzvláště vychloubačném článku Pavel Kohout upozornil na to, že není dost dobře možné vydávat práci rozpočtáře socialistického státního podniku za relevantní ekonomickou praxi.

Jiný bloger iHNed, Petr Hampl, uveřejnil 4.11. kritický a shrnující článek o nobelistovi Pavlu Krugmanovi. Je velmi dobře, že tento článek byl napsán, protože neekonom by mohl považovat vše, co řekne americký ekonom oceněný Nobelovkou, za zjevení svaté ekonomické pravdy. Neznám práce ekonoma Krugmana, ale podle obsahu a tónu jeho článků jsem nabyl dojmu, že nelze vyloučit, že udělování Nobelových cen za ekonomii může občas trpět stejnými neduhy jako udělování téhož za mír. Namátkou uvedu udělení ceny za mír (dočasně) polepšenému teroristovi Arafatovi nebo udělení ceny za úspěšnou předvolební prezidentskou kampaň (Obama byl navržen ještě před nástupem do úřadu, tedy ještě před tím, než ukončil dva válečné konflikty a o stejný počet rozšířil počet demokratických a lidská práva respektujících států). Hamplův článek nepotěšil Jana Macháčka, což se dalo očekávat. Macháček Krugmana cituje (Tak pravil Krugman) a odvolává se na něho tak často, že se snad jedná o svého druhu žurnalistický franšízing, mohu-li si lehce rýpnout. Ve své reakci se Macháček nezmohl na jediný argument, pouze Hampla nepřímo nazval „českým komunistickým kádrovákem“. To mi připadá smutné a krugmanovské.

Ačkoliv Hampl svůj věcně správný první článek vůbec nemusí obhajovat, jeho odpověď obsahuje další fakta o Krugmanovi a jen s lehkým udivením zmiňuje urážku, které se mu dostalo. Já se ale u nálepky „kádrovák“ chci zastavit a znovu se zeptat, zda má novinář zapotřebí takto reagovat (poprvé viz Kádrování Pernese). Lze to snad pochopit u politika, pokud kritiku odmítá tím, že ji označí za kádrování, protože každá kritika politika vždy bezprostředně ohrožuje, v první řadě ekonomicky. Ale má to zapotřebí novinář? A nevolají snad právě novináři politiky ke slušné a věcné diskusi? Co takhle začít u sebe?

Původním významem slova kádrovat je testovat loajalitu. Pokud Hampl kádruje Krugmana, pak jedině v tom smyslu, že testuje jeho loajalitu slušnosti (Krugman se často snaží snižovat vážnost protivníků) a snad i jeho loajalitu zdravému rozumu (viz Hamplem zmiňované stanovisko amerického svazu podnikatelů k Obamově zdravotnické reformě). Vadí snad tyhle loajality Macháčkovi? Myslím, že ne. Vadí mu to, že si někdo dovolil uvést o guru americké levice Krugmanovi fakta, která nejsou příznivá. Macháček se dostal zvoleným prostředkem i účelem do role levicového propagandisty. Tím víc je třeba si Hamplovy články přečíst, včetně odkazů, a udělat si vlastní názor.